Perorální poživatiny neřádily v poslední době pouze za oceánem a řádně zamíchaly již tak skleslou náladou na smutečním obědě v severoněmeckých Roztokách.
Znečištění oceánských vod u břehů západní Evropy dosahuje drastických rozměrů. Odpadový sortiment z rodu potenciálně komerčně nejzužitkovatelnějších už skoro dva měsíce zapleveluje pobřeží Biskajského zálivu stejně jako pláže v Bretani.
A zatímco na kontinentě panoval jásot, zpěv a ples napříč spektrem státní příslušnosti, opiátově závislí v zemi Hrdého Albionu, jak kdysi napsal František Halas (Flashback, číslo 4, ročník 1938), se v očekávání hrozícího tvrdého brexitu rozhodli náležitě dozásobit.
A v kom ono to všechno končí, můžete se ptát. Kde jsou ti, kdo všechno to čarovné tak nutně potřebuje, že se musí fet cpát mezi ručníky, do rakví či dokonce i do toho nebohého máku, jen aby si udělali vypečenou sobotu?
V Avignonu ještě ani nepozametli poslední vajgly po vzrušených debatách kritiků při červencovém divadelním festivalu a působivé francouzské sídlo se opět hlásí o své místo na slunci a mezinárodní pozornost.
Na skok do Nového světa, kde se v přítmí čadících amazonských pralesů věnují někteří ne nepodobným aktivitám jako jejich evropští kolegové.
Ani letošní prázdninová sezóna rozhodně nebyla oproti těm minulým chudší o šokující odhalení valníků narkotik a pochopitelně i přičinlivé smolaře, kteří skončili ve spárech strážců zákona a čistého mentálního vědomí.
Co se však vměstná do povoleného objemu palubního zavazadla jihoamerických oficírů se ovšem jeví proti nejnovějším zprávám od břehů Austrálie jako špetka ulitá pokradmu za nehet.
A archeologie dává rokenrolovému dinosaurovi za pravdu. Koptění se v hlíně i tento červen vyneslo na světlo boží další svědectví o tom, jak se měli naši prapraprarodičové.
A jak se na jednom konci USA vesele legalizuje, na druhém se jisté státy drží striktní drogové doktríny a chtějí vás postihnout za všechno, co je stran držení psychoaktivních látek možné.
