Za jedním z nejuznávanějších a nejznámějších současných výtvarných umělců jsme se vypravili na Žižkov. A jako obvykle, když se ocitneme v této části Prahy, jsme v těch křivolakých uličkách zabloudili. Přišli jsme o něco později a trošku jsme se lekli, protože malíř a sochař Jaroslav Róna na nás hleděl velice přísně. Ale to prý jen proto, že už je poslední dobou ze všech možných rozhovorů do médií unavený a že se spíš než na nás potřebuje soustředit nasvoji tvorbu. Byl to ale jen okamžik ve výtahu. Během rozhovoru hodně vyprávěl a hlasitě se od srdce smál. Pochopili jsme, jaká energie je ukrytá v magickém realismu jeho díla, jež je zároveň trošku temné, ale vyznačuje se i velkou nadsázkou. A taky jsme pochopili, že Jaroslav Róna mluví řečí, která je srozumitelná celému světu.
Vlastními slovy: Konfrontní architekt duší a manažer komfortních snů.
Jako malý měl červené autíčko. Miloval červenou. A také barvu plamenů a blesků na nebi. Jednou kdesi řekl, že kdyby nebyl hudebníkem, stal by se zřejmě pyromanem. Vyrůstal ve velmi chudých poměrech, stejně jako téměř celá generace černých amerických muzikantů a hudebních vizionářů dvacátého století. Ray Charles.
Když není v zaměstnání, věnuje se vystřihování otvorů.
Jsou lidé, kteří chtějí měnit běh světa a tvořit dějiny. A pak odnepaměti existují lidé, kteří jen běh světa pozorují a zaznamenávají. Dříve to byli kronikáři, dnes někteří dokumentaristé. Kdo si troufne říci, co je víc – ten, kdo hýbe dějinami, anebo pozorovatel? Co je cennější? Helena Třeštíková patří mezi ty druhé. Dokumentaristka tělem i duší. Nezávislá. Pozorující. Manželské etudy, René, Katka nebo Mallory, to jsou oceňované filmy Heleny Třeštíkové, které asi většina z vás zná.
Ještě před pár lety jste na pařížském hřbitově Père Lachaise mohli potkat i spoluhráče Jima Morrisona Raye Manzareka. Dodnes tam proudí procesí zvědavců a fanoušků hudby The Doors, kteří na Jimův nenápadný hrob, obehnaný plotem jako stage na rockovém koncertě, dávají květiny, jointy, fotky, dredy, ba dokonce i prezervativy, a fotí si selfíčka na mobil. Selfíčka s hrobem… trošku morbidní, ne? U jeho hrobu se prostě dveře netrhnou.
Sešli jsme se v jeho rodných pražských Dejvicích, v hospodě V zátiší. Jeden z nejúspěšnějších českých spisovatelů, Petr Šabach, byl rád. Jak sám říká, je to jeho rodná hospoda a hlavně se v ní kdysi seznámil se svou ženou Andulou, která ho má dodnes. Bylo to takové správné hospodské posezení, které jako by vypadlo z jeho knih. Po rozhovoru spěchal do nemocnice za svým vydavatelem a dlouholetým kamarádem, majitelem nakladatelství Paseka, Ladislavem Horáčkem. V Pasece vydal Petr zatím všechny své knihy. Nesl Láďovi dvě nektarinky. Ještě mu je stihl předat a naposledy si s ním pokecat. Den nato, 21. července, Ladislav Horáček po vleklé nemoci v nemocnici Na Františku zemřel. A my měli asi štěstí v neštěstí, pak už by na tenhle rozhovor asi dlouho nebyla ta správná nálada.
Ze Severní Koreje se navzdory její izolovanosti anebo právě proto do světa dostávají velmi kuriózní informace o životě v této „lidově demokratické“ zemi. Víme, že Kim Čong-Un, titulovaný „vynikající soudruh“ anebo „génius géniů“, sveřepý a rozmarný diktátor panoptikálního vzezření, nosí boty na vysokých podpatcích a vládne svému lidu, jenž ho miluje, pevnou rukou.
Nedávno navštívila v rámci světového potravinového programu OSN Keňu, kde ji nejvíce překvapila touha tamních školáků po vědomostech. Později v jednom z rozhovorů o dětech z keňské základní školy, kde se zastavila, prohlásila: „Jsem opravdu dojatá. Já sama nikdy do školy vlastně nechodila. Pracovala jsem a nežila jsem životem obyčejného dítěte. Ti školáci mě velice zaujali tím, jak školu milují, jakou dálku do ní musí každý den urazit a sedět v přeplněných třídách jen proto, aby se naučili něco nového. Tohle já nikdy nezažila. Takže jsem se dětí hodně vyptávala a naslouchala jim.“
Legendární pedagog a reformista Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Nepřehlédnutelná osobnost, provokatér, uznávaný etnolog, lingvistický antropolog a kdysi iberoamerikanista, estét a v neposlední řadě mnoha svými kolegy i studenty obdivovaný nonkonformista a poněkud excentrický typ.