Jeho tvář vidíte na tričkách mladé generace zhruba stejně často jako tu šíleného revolucionáře Ernesta Che Guevary. Jenže zatímco argentinský lékař a věrný soudruh Fidela Castra hlásal vyzbrojen doutníkem a kalašnikovem permanentní revoluci a násilné převzetí moci, on, vyzbrojen jointem marihuany a kytarou, zpíval o lásce a harmonii. Už proto budeme dnešní text věnovat raději jemu. Jmenoval se Bob Marley.
Truman Capote je mezi spisovateli tím, čím je Diego Maradona mezi fotbalisty. Geniální dítě, které se koupalo ve vaničce talentu, následně vyrostlo a dosáhlo velkých úspěchů. Ale člověk se kdykoliv při vyslovení jeho jména neubrání pocitu, že díky takovým vlohám, jaké mělo, vlastně mělo to zpropadené dítě dokázat ještě mnohem více. I když nutno přiznat, že když je vaše jméno celosvětovým synonymem pro konzumování drog v množství větším než obrovském, dá se to také považovat za obdivuhodný výkon.
Hodiny na policejní stanici v kalifornském Brentwoodu ukazují 4:24 hodin ráno. Je 5. srpna 1962. Zvoní telefon. Vyděšený hlas uniformovaným příslušníkům oznamuje nález nahého mrtvého ženského těla a diktuje jim adresu španělského bungalovu na Fifth Helena Drive 12305. Když dorazí policisté na místo, tak opravdu nacházejí ženskou mrtvolu. Tu posléze identifikují jako Normu Jeane Mortenson. Celý svět jí ale znal jako Marilyn Monroe.
Neobyčejný hudební talent, který ho rychle vytáhl ze zaplivaných putyk periférie státu až na vrchol hitparád. Tisíce vřeštících fanynek, které by kvůli němu udělaly cokoliv. Velké zápasy s alkoholem a drogami, to celé ještě podtržené dramatickými psychickými problémy, které měly zaplašit hrsti prášků na uklidnění, na spaní, na lepší náladu.
Hollywoodský kokainový ďábel s happy endem
Celý svět ho díky jeho lásce k černému oblečení znal pod přezdívkou The Man in Black (muž v černém). On sám sebe však ironicky tituloval The Man in Rush (muž v rauši). Zpěvák Johnny Cash totiž dle vlastních slov strávil více jak polovinu svého života na drogách. I díky nim prožil jednu z nejpozoruhodnějších životních a hudebních kariér, které nabízí kronika americké pop music.
Napsal o sobě autobiografické novely Teplouš a Feťák. William S. Burroughs byl totiž po většinu svého života obojím. Vášnivým homosexuálem a možná ještě vášnivějším narkomanem. Jenže zatímco jiného člověka by podobná kombinace po pár letech zřejmě stála život, u Burroughse pomohla vytvářet jeden z nejpozoruhodnějších literárních pokladů americké literatury 20. století.
Pamětníci vzpomínají na první republiku jako na dobu téměř idylickou. Pod vedením tatíčka Masaryka prý byla tráva zelenější, nebe modřejší, brambory chutnější a… kokain za dvanáct korun v lékárně na předpis. Ne náhodou se v té době počet uživatelů bílého prášku jen v Praze počítal na desítky tisíc a patřili mezi ně i největší tahouni prvorepublikové smetánky v čele s hereckými superstar.
Vyjmenujte nejslavnější filmy, ve kterých se objevuje drogová tématika. Na prvním místě vás asi napadne heroinová odysea z Albionu jménem Trainspotting. Více jak deset let před tím, než se Ewan McGregor pod režijním vedením Dannyho Boyla v nezapomenutelné scéně ponoří do plného záchodu, aby vylovil opiové čípky, ale vznikla jiná drogová klasika. A sice kokainová postmoderní tragédie jménem Scarface neboli Zjizvená tvář. V hlavní roli démonický Al Pacino, režie Brian De Palma. A scénář? Ten napsal na pokraji toxické psychózy Oliver Stone. Během práce na Scarface šňupal více jak deset gramů těch nejlepších kolumbijských pochutin denně. Možná proto vznikl snímek, který ukazuje všechny stránky kokainu způsobem tak syrovým, že vás přejde chuť nejen na tatarák.
Ačkoliv chemickým otcem slavné drogy LSD je švýcarský vědec Albert Hofmann, který ji v roce 1938 poprvé syntetizoval v laboratoři v Basileji, za duchovního otce diethylamidu kyseliny lysergové je označován americký psycholog Timothy Leary, osobnost s jedním z nejzajímavějších životních osudů 20. století.