Z novinových článků a z vyjádření německých politiků se zdá, jako by pervitin byl výlučně český problém způsobený tím, že si neumíme „udělat doma pořádek“ a zatočit s pervitinovými varnami. Ve skutečnosti je to však poněkud složitější – jako obvykle.

Pervitin často považujeme za český vynález z dob normalizace a za chemické svinstvo, ale obě představy jsou zkreslené. Domovinou metamfetaminu, jak se látka správně nazývá, je daleké Japonsko. Odvozen je od efedrinu, který se přirozeně vyskytuje v rostlinách rodu ephedra a jeho účinky jsou „čistší“ než u kofeinu. Jenže právě v tom spočívá jeho záludnost!

Kromě vysoké jedovatosti mají tropanové deliriogeny oproti psychedelickým halucinogenům ještě jednu nepříjemnou vlastnost – omámení nejsou schopni spojit si své podivné chování s požitím drogy, jsou zmatení a skutečnost se jim jeví jako sen. Jsou prostě úplně mimo. Není divu, že na stránkách Erowid.org najdeme právě v sekcích lilkovitých rostlin nejvíce popisů bad tripů.

Pod pojmem halucinace rozumíme klamné vjemy, které nemají základ ve skutečnosti, ale jeví se jako naprosto realistické. Dalo by se tedy očekávat, že halucinogen je látka, která takové vjemy vyvolává. Ale není tomu tak, což potvrdí každý, kdo někdy vyzkoušel LSD, lysohlávky či jiný z klasických halucinogenů, nebo se aspoň obeznámil s jejich účinky. I pravé halucinogeny však existují – říká se jim deliriogeny.

Fenylethylaminy jsou velkou skupinou organických látek s širokým spektrem účinků. Ačkoliv mají v jádru stejnou strukturu, najdeme mezi nimi stimulanty, entaktogeny i halucinogeny. Některé slouží jako léky, jiné se přirozeně vyskytují v lidském mozku. Ukazují, jak tenká je hranice mezi látkami syntetickými a přírodními, na jejichž základě dokáží chemikové stavět molekuly podobné, a přesto zcela nové.

Návodů, jak kratom připravit, je na internetu celá řada. Shodují se, že – v případě sušených listů – je hlavní ho delší dobu povařit. Experimenty s kratomem však nelze doporučit. hodláte-li se ho přesto sami vyzkoušet, seznamte se nejprve s riziky – možná si to pak rozmyslíte.

Před více než 3000 lety, patrně mezi 15. až 13. stoletím př. n. l., byl v Indii zkomponován soubor 1028 náboženských hymnů známý jaké Rgvéda. Jde o jednu ze čtyř véd, které podobně jako Upanišády, Rámajána a Bhagavadgíta patří mezi základní hinduistické texty. Její původ je dodnes nejasný – bývá připisována Árjům, považovaným za kočovné nájezdníky, kteří si postupně podmanili údolí Indu i jeho původní obyvatele. Nic z toho však není úplně jisté. A jako u mnoha dalších náboženských hymnů zůstává oříškem i její text, plný stěží pochopitelných metafor. Rgvéda však kromě božstev obzvláště velebí i jakousi sómu, která je zároveň rostlinou, bohem a omamným nápojem, což už v 19. století zaujalo západní badatele. Co to bylo za rostlinu, že dokázala vybudit starověké básníky k vytvoření tak brilantního díla?

Zdá se to k nevíře, ale pořád ještě existují rostlinné drogy, které u nás skoro nikdo nezná. Nevedly se kvůli nim války, nerozvrátily mocné říše, ba ani nedaly vzniknout tajným kultům. Jednou z nich je kratom neboli mitragyna speciosa – tropický strom s psychoaktivními listy. Patří do čeledi mořenovitých (jako káva) a jeho domovinou je jihovýchodní Asie, od Thajska (kde se mu říká i kakuam, ithan či thom) přes Malajsii (tam ho znají jako biak-biak či ketum) a Indonésii až po Novou Guineu. Účinky jeho širokých oválných listů znají místní lidé odedávna a jsou docela podivuhodné – stimulační, sedativní a euforické zároveň.