Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, zážitky pod vlivem syntetických kanabinoidů jsou značně různorodé. Do hry totiž vstupuje příliš mnoho proměnných. Různé látky mají poněkud odlišné účinky a velký vliv má samozřejmě i očekávání uživatele a jeho momentální psychický stav. U směsí navíc výrobci složení průběžně obměňují. Vyvozovat z toho nějaké závěry je proto ošidné.
„Takhle by měl člověk vidět. Věci právě takové, jaké ve skutečnosti jsou.“ (Aldous Huxley: Brány vnímání)
Češi jsou náruživí kaktusáři a pěstují i druhy obsahující meskalin. Dlouhou dobu však nebylo jasné, zda je toto konání legální či nikoliv. Média občas přinášela poplašné reportáže o peyotlech prodávaných spolu s ostatními kaktusy v zahradnictvích, ale veřejnost ani policie se tím naštěstí příliš nevzrušovaly.
Alberto Vojtěch Frič (1882-1944) byl český etnograf, cestovatel, botanik, spisovatel a dalo by se říct, že i myslitel. O kaktusy se zajímal již od dětství a už v 15 letech byl jedním z jejich největších znalců ve střední Evropě. Podnikl mnoho cest zejména do Jižní Ameriky, kde kromě sběru kaktusů objevoval nové končiny a sbíral etnografické materiály o indiánských kmenech.
Zatímco psychoaktivní konopí je zakázáno mezinárodními úmluvami, u lysohlávek je situace trochu odlišná: zakázány jsou pouze účinné látky.
Psychedelický výzkum – zkoumání účinků psychedelik na dobrovolnících – byl téměř tři desítky let tabu. Až s blížícím se novým tisíciletím se začalo blýskat na lepší časy, Rick Strassman mohl provést výzkum účinků DMT a další experimenty brzy následovaly.
„Muchomůrka červená je vážně pořádná falešnice.“ (Andy Letcher: Magické houbičky)
„Dávno pryč je doba, kdy užívání návykových látek bylo rámováno přírodními drogami. Budoucnost je nakloněna novým syntetickým drogám.“ (Pavel Bém k poslancům Parlamentu ČR před schválením zákona zakazujícího šalvěj divotvornou)
„Severoamerické kokainem rozežrané hlavy by si měly vzít příklad z celoživotních žvýkačů z Jihu.“ (Dale Pendell: Pharmako/Dynamis – moc rostlin a cesta jedů)
