Skalákův mlýn neboli Park kultury a oddechu pro nepřizpůsobivé je monumentální, surreálně laděný komplex v Meziříčku u Želetavy, kam si přes léto jezdí pročistit hlavu tisíce lidí, zejména ztroskotanců a samozvanců. Uvnitř bizarního paláce sídlí jeho tvůrce Miroslav Skalický zvaný Skalák, undergroundový básník, hudebník a provokatér režimů. Podle slov svých přátel též workoholik, gigantický multi-kulti-kutil a pravý rytíř undergroundu.
Kolegové z redakce se s ním před pár lety pokusili udělat rozhovor. Jejich snaha přinesla žalostný výsledek (viz příloha), a tak jsem za tímhle sebestředným, samozvaným mučedníkem vydala dodělat tu špinavou práci za ně. Toronto, Church Street 461. OK, to by mělo být tady. Marcův nový krám. Fronta až ven, kterou má na starosti sekuriťák. Průběžně frontu dorovnává, občas vykřikuje něco o nejlepší trávě, která je zde k dostání. Uvnitř je zahuleno tak, že za chvíli budu zmaštěná jen z dýchání toho „vzduchu“. Je to evidentně úspěšný podnik. Několik prodavačů za pultem se má co ohánět, aby uspokojili všechny zákazníky. Tady se musí točit obrovský prachy. Chci ho s tím konfrontovat, těším se, že se bude kroutit a schovávat se za ideály. Celkem zbytečně. Že je to hlavně o prachách, Marc přiznává zcela otevřeně – protože bez nich by prý padly i ty ideály.
Čekáme na něj v kavárně Souterrain. Ráno jsem spolkla své první antidepresivum a je mi strašně zle. Snad bude poeta k mému rozpoložení shovívavý. Zjevil se jako přízrak. Není nutné vědět předem, jak vypadá. Když vstoupí do místnosti, prostě si ho všimnete. Důstojné exotické zvíře. Mluví se mnou klidně, rozvážně. A jako přízrak zase zmizel. Když byl přítomen, byl to příjemný a milý společník. Jakmile ale odešel, zůstal po něm odér smutku. Teprve když byl pryč, došlo mi, co byl zač. Sebestředný psychopat. Netvor. Démon, který vás ve snech osahává. A přesto – zdálo se, že se mnou soucítí. A já s ním.
V pětadvaceti začal psychotit, vzal hypotéku na byt a leasing na auto. Do té doby seděl každý den na Žižkově v restauraci Belzepub a všechno o všech věděl. Letos vypadl z předsednictví Pirátské strany a zjistil, že má po letech nejen čas jezdit na tekkno party, ale je zase i DJ. I když nevydrží u beden skákat celý víkend jako zamlada, dokáže něco jiného – zůstat střízlivý. Ivan Bartoš prochází očistcem a já šla kousek s ním.
„Vědci zjistili, že česká marihuana je extrémně nebezpečná a způsobuje schizofrenii!“ hlásala během okurkové sezóny mainstreamová média a přes noc tak vyrobila z konopí drogu nejhrubšího zrna. Po jednom šluku jste prý zralí na blázinec.
Tak jsme v klidu dokouřili, zavolali do Bohnic a pozvali se na návštěvu k panu doktoru Tomáši Páleníčkovi, jednomu z autorů dosud probíhající studie, která byla na začátku celé té mediální hysterie. Zajímalo nás, z jakých zdrojů média vlastně čerpala, jak a proč se české konopí a jeho uživatelé zkoumají a zda se náhodou výzkumu nemůžeme osobně účastnit také. Když jsme se navíc dozvěděli, že Tomáš Páleníček je jeden z mála lidí v České republice, který má oficiálně povoleno kromě konopí zkoumat i psychedelika, vůbec jsme pavilon Národního ústavu duševního zdraví nechtěli opustit. Bohužel stát se dobrovolným polykačem psychedelik nešlo okamžitě, a tak se těšíme, až se do Bohnic, tentokrát v roli pokusných králíků, opět vrátíme.
Visací zámek. Jediná kapela ve střední Evropě, která byla v roce 2005 vyhlášena památkou UNESCO. Přiznávám, že jejich hudbu jsem nikdy neposlouchala. Uvědomuji si, že je to ode mě urážka kultury, projev ignoranství a buranství. Na svou obhajobu však chci říct, že znám jejich písně a umím je zpívat. Pějí se totiž u nás na venkově, jen co se kluci a holky trochu opijí. Takže pořád. Autorem převážné většiny jejich textů je Hony Ušatec alias VZ1, vlastním jménem Jan Haubert.
Uběhlo přesně třicet let od chvíle, kdy v komunistickém týdeníku Tribuna vyšel článek Nová vlna se starým obsahem, který zapříčinil několikaletý příval zákazů a persekucí proti tehdejší neoficiální hudební scéně. Jednou ze zakázaných kapel byla i Jasná páka, která pokus o likvidaci na rozdíl od jiných přežila. S jejím zpěvákem Michalem Ambrožem jsme se bavili nejen o tom, zda se u nás v době, kdy se nesměl hrát punk, kouřila tráva.
„Právě jsem přiletěl, mám spoustu práce, nemám moc času, všechny rozhovory odmítám, ale zajímají mě drogy, tak jsem kývl na rozhovor s vámi, i když nevím, kam s časopisem míříte,“ řekl nám na přivítanou Mnislav Zelený „Atapana“. Etnolog, který přes čtyřicet let jezdí do Amazonie a čtyři roky žil mezi indiány stylem, jaký se mezi lidmi na naší planetě nenosí už pěkných pár tisíc let. Tak, jak to chodilo před začátkem – jak on sám říká – „toho průšvihu“, čili neolitické revoluce a objevu zemědělství. Na jednom z posledních míst na Zemi, kde neexistuje ani obchodování, ani peníze, kde se neshromažďuje majetek, kde se neměří čas pomocí hodinek, kde halucinogeny tvoří od dětství důležitou součást výchovy, kde jsou kouzla normální a není strach ze smrti.
Atapana striktně odsuzuje módu ježdění do jižní Ameriky za účelem rozšiřování vědomí pomocí halucinogenů z rukou „šamana“, je to pro něj znamením strašlivého úpadku. Úpadku nejen naší civilizace, ale hlavně tradičního kmenového soužití, které západní civilizace pohlcuje a žene do záhuby.
S Romanem jsme strávili slunečné odpoledne v hospodě Na hradbách na pražském Vyšehradě. Vyprávěl nám o tajemném zájmu umělecké skupiny Ztohoven, což je teoretiky umění zatím nedefinovaný pojem mediálního objektu a jeho hnětení. Vážíme si trpělivosti, kterou s námi měl, ačkoliv nám chvílemi nebylo vůbec jasné, jestli již dokončil započatou myšlenku, nebo jestli ji naopak nerozebírá ještě více do hloubky. Naše marná snaha přepsat jeho sdělení srozumitelně na papír navíc způsobila, že jsme akorát dostali chuť se ožrat. Proto byl tento důležitý výklad na stránkách našeho časopisu nahrazen neméně zajímavou odpovědí na otázku, kdo se mu nejvíce líbil ze seriálu Beverly Hills 90210.
Jmenuje se Aleš Černohous, je mu 36 let. V roce 2000 na něj v jednom londýnském parku spadl strom. Utrpěl poranění páteře a míchy v bederní oblasti a ochrnul tak na dolní polovinu těla. Jeho případ je zajímavý tím, že ke zmírňování svých obtíží používá vlastní léčebné konopí.
