Legendární punková kapela N.V.Ú. oslavuje v roce 2012 svou pětadvacetiletou existenci. Její členové při té příležitosti představili dokumentární film Nepřichází v úvahu, který pojednává o historii kapely od jejího vzniku v osmdesátých letech až po současnost. Vetřeli jsme se na premiéru snímku v Hradci Králové, kde se pila se francovka Alpa řezaná tekutým polévkovým kořením Maggi a v krátkosti vyzpovídali jejich zpěváka Štěpána Málka.
Čechoběžník a řváč za E!E s kladným vztahem k alkoholu. Pražskej emigrant ze Zadních Zborovic, kterým se díky jeho přítomnosti přezdívá Zadní Bořkovice. Vlastníma rukama dokáže postavit kurník, ale slepici by zabil jen kdyby byla krásná.
Milan Šteindler užívá konopnou mast na kolena a je jedním ze signatářů petice za léčebné konopí. Zajímalo nás, zda věří, že mu připravovaná legalizace léčebného konopí zajistí dostatek masti, kdykoliv bude
potřebovat. A vůbec nás nepřekvapilo, když připustil, že nikoliv.
V dobách, kdy byla Indie pod britskou koloniální nadvládou, se Angličané pozastavovali nad všudypřítomným užívání konopí. Ze strany Britů panovaly obavy o dopadu užívání konopí na indické obyvatelstvo a chtěli zjistit, zda neohrožuje jeho zdraví či nevede k duševním nemocem.
Psycha, děsy a šílenství způsobené marihuanou jsou témata, kterým se na literárním a osvětovém poli tradičně věnují jiné kapacity než zastánci legalizace. Kromě hrstky nestranných odborníků je i doménou různých pofidérních individuí, která trávu v životě nezkusila, ale z nějakých perverzních důvodů je přitahuje a jsou schopna o ní celé hodiny žvanit nesmysly.
Klientela největšího drogového trhu Evropy byla složená z lidí všech ekonomických tříd. Od pouličních feťáků, přes kravaťáky, jupíky, muzikanty až po mladé studenty.
Regionální buránek – své písně skládá v kuchyni, v autě a na záchodě, který je však propojen s koupelnou, takže je to sporné.
„Potkáte ho v nádražní hospodě Oáza,“ zněla jediná důvěryhodná indicie.
„Přijde dneska?“, ptáme se chlápka sedícího u stolu štamgastů. Nad ním jako oltář visí nástěnka plná Magorových fotek a výstřižků z novin. Zdá se, že se skutečně nacházíme v úřadovně undergroundového guru. „Určitě,“ zní jasná odpověď. Tak si sedneme a čekáme. Ale obsluha nečeká a stále dokola nám nosí naši poslední objednávku a to s takovou grácií, že vůbec nenacházíme odvahu se té autoritě postavit. Další štamgast, pyšnící se povoláním z dětských snů, nás přijal vysloveně bratrsky. Za krátkou chvíli se dovídáme všechno, co jsme kdy toužili vědět o popelářích.
Je vždycky překvapující vidět civilní tvář člověka, kterého znáte z médií. Lukáše Pollerta jsem měla zafixovaného jako trochu excentrického vítěze Olympijských her, který bez skrupulí prodal vyhrané medaile. Nikdy by mě nenapadlo, že tohoto člověka krátce poté potkám tváří v tvář. A ani ve snu bych nečekala, že to bude na oslavě narozenin Magora Jirouse v Prostředním Vydří u ohně. Sportovci se přece potkávají v luxusním hotelu nebo na letištích… nebo ne? Přišel se tam, stejně jako všichni ostatní účastníci, prostě pobavit. Kouřil jointy, pil pivo a vypadal jako úplně normální kluk.
