První z cyklu „konopných pohádek“ spisovatele, malíře, písničkáře a za komunismu pronásledovaného disidenta Vlastimila Třešňáka je dílem, které lze žánrově jen těžko zařadit. Jedno je však jisté, pohádkový příběh děti zaručeně pobaví a dospělé vybídne k zamyšlení.
Osud hlavní postavy německého bestselleru a stejnojmenného slavného filmu My děti ze stanice ZOO znají miliony lidí po celém světě. Příběh třináctileté narkomanky z Berlína dodnes probouzí silné emoce a hrůzu – zejména u rodičů dospívajících dětí. Jak ale publicita a těžká drogová závislost ovlivnily dospělý život samotné Christiany?
Kultovní román vyšel poprvé ve Spojených státech roku 1953, tedy v době, kdy v zemi vládla antikomunistická hysterie a konformismus, takže Burroughsovo dílo do detailu popisující život člověka závislého na heroinu vyvolalo velký odpor – a zároveň si získalo zaslouženou popularitu.
Publikace dvou světoznámých amerických psychologů, která vyšla poprvé roku 1966, patří mezi klasiky literárního žánru věnujícího se změnám lidského vědomí. Proč právě tuto knihu dodnes oceňují a vyzdvihují jak vědci a členové lékařské profese, tak i běžní uživatelé psychedelik a teoretičtí zájemci o celou problematiku?
Knihu s celým názvem Moudrost hub: Šamanský rozvoj duchovního vědomí vydal v roce 2006 americký spisovatel a hudebník Martin W. Bell, který se dlouhodobě zabývá vlivem přírodních enteogenů na sebepoznávání a rozvoj mysli. Jedná se přitom o vynikajícího průvodce pro každého, kdo se rozhodne užít posvátné psilocybinové houby.
Jiří Kuchař, publicista a spisovatel se zaměřením na spiritualitu a léčitelství, se v této výjimečné osobní zpovědi svěřuje se zásadní životní zkušeností, kterou pro něj byla cesta do peruánské džungle, setkání s místním šamanem a především posvátnou a obávanou „liánou smrti“ – ayahuascou.
Již v roce 1894 vyšlo ve Francii první vydání této, na svou dobu zcela neobvyklé, publikace. Autor Ernest Bosc de Véze v ní seznamuje čtenáře se světem psychoaktivních rostlin a rostlinných drog, přičemž zasvěceným výkladem a praktickými znalostmi si v ničem nezadá se současnými odbornými i populárními publikacemi na toto téma.
Johna Bennetta lze do jisté míry považovat za nedoceněné dítě americké poválečné literatury. Spisovatel, novinář, básník, esejista, komentátor společenského dění a vydavatel několika nezávislých časopisů, jenž ve svých dílech směšuje různé žánry a literární styly, se českému čtenářskému publiku naposledy představil v loňském roce, kdy vyšel překlad jeho zatím posledního románu z roku 2010.
Psaní recenze na tuto knihu ve mně vyvolávalo zvláštní vzpomínky na jeden z nejsilnějších psychedelických zážitků života, v jehož průběhu jsem po užití šalvěje okusil pocit absolutní ztráty osobnosti. Kdybych měl tehdy znalosti, jež jsem načerpal z působivého dílka Duše šalvěje, ocenil bych nevšední zkušenost zřejmě jinak než panickou hrůzou.
Název knihy etnoložky Radmily Lorencové může působit lehce zavádějícím dojmem. Čtenář by mohl očekávat filozoficko-náboženské úvahy a oduševnělé příběhy dlouholetých uživatelů těchto dvou substancí, avšak namísto toho se před něj dostane vědecká práce, která může na první pohled působit až příliš odborně. Samotné téma je ovšem dosud neprozkoumané a natolik zajímavé, že jistě stojí za bližší pohled.
