
V předchozích dvou dílech jsme se věnovali tomu, jak je pro výsledný efekt působení psychoaktivních látek na člověka důležitý set a setting. Jinými slovy, jak může nastavení naší mysli společně s prostředím ovlivnit to, co s námi droga udělá. Samotná znalost konkrétních chemických látek tedy k přesnému odhadnutí účinku nestačí, nicméně je to důležitý střípek do mozaiky vědomého užívání drog.

Jednou z hlavních zásad vědomého užívání drog je důkladné promyšlení settingu, to znamená prostředí, kde zvolenou substanci užiju. Co všechno je třeba zvážit, jak se vyhnout bad tripu a proč je lepší na psychedelickém festivale psychedelika nebrat, nám v tomto díle přiblíží Aneta, která vychází z osobní dvacetileté zkušenosti s různými látkami měnícími stavy vědomí.

S novým rokem začínáme nový seriál a rádi bychom vás, čtenáře, pozvali nejen k jeho četbě, ale také k jeho tvorbě. Chceme psát o tom, jak je možné užívat psychoaktivní látky tak, abychom neškodili sobě ani okolí a zároveň využili jejich pozitivní potenciál. Byli bychom rádi, aby jednotlivé díly tohoto seriálu vznikaly zejména na základě vašich zkušeností. (Více o tom, jak vaše zkušenosti nabídnout, najdete v rámečku na konci článku.) Co si vlastně pod vědomým užíváním drog představujeme?

Současné výzkumy zabývající se užíváním drog v těhotenství dospívají minimálně ke dvěma jasným závěrům. Za prvé, užívání jakýchkoliv psychoaktivních látek patří k rizikovým faktorům v těhotenství. Za druhé, při srovnání opiátů, konopných drog a alkoholu se vítězem v nebezpečnosti jednoznačně stává alkohol. Vyplývá z toho tedy, že by měl být alkohol zakázán? Ne. Vyplývá z toho, že i ostatní drogy by měly být legální.

Užívání drog a pití alkoholu u dětí a mladistvých vyvolává u rodičů a učitelů mnoho obav a ty někdy vedou k unáhleným a radikálním řešením. Testování žáků ve školách na přítomnost drog je dobrým příkladem. Drogy straší učitele, ti nakupují testy a straší jimi žáky. Výsledkem ale není nižší míra užívání drog. Výsledkem je udržování atmosféry strachu.

V roce 1986 vydala dvojice amerických psychologů Harry Goolishian a Harlene Andersonová revoluční článek o tom, jak je samotná podstata psychických problémů propojená s komunikací. Velice hrubě zjednodušeno, hlavní pointa článku zněla: Problém neexistuje, dokud jej někdo neoznačí jako problém. Jejich přístup způsobil revoluci na poli rodinné terapie, avšak u tradičně orientovaných psychiatrů se setkal s velkým odporem. Není divu. Autoři článku mimoděk označili diagnostikující psychiatry za ty, kdo často problémy vytvářejí.

Ačkoli se po celém světě hovoří o potřebě ukončit válku proti drogám, české ministerstvo zdravotnictví se naopak rozhodlo přitvrdit, a to zejména ve školách. V návrhu takzvaného protikuřáckého zákona se objevují paragrafy, které umožňují testovat děti na přítomnost drog bez souhlasu rodičů. Zákon už loni v prosinci prošel přes první čtení v poslanecké sněmovně a ještě letos by mohl být schválen.