Pervitin je droga touhy. Každý pravidelný uživatel zná ten pocit, kdy přijde zpráva, že někdo MÁ, a vytoužená chvíle je najednou na dosah ruky. Jako by se celé tělo nažhavilo, nic jiného najednou není důležité, metabolismus se rozjede na plné obrátky, něco jako před startem rakety do vesmíru.
Předcházet nepříjemným stavům po užití drogy, ať už je to badtrip, kocovina nebo dojezd, se dá celkem úspěšně, pokud víme, jak na to. Horší je to ale s návykem, protože ten se většinou přikrade zadními vrátky, nikým nezván, neslyšen, nepozorován. A často bývá navíc převlečen za Supermana…
V předchozích dvou dílech jsme se věnovali tomu, jak je pro výsledný efekt působení psychoaktivních látek na člověka důležitý set a setting. Jinými slovy, jak může nastavení naší mysli společně s prostředím ovlivnit to, co s námi droga udělá. Samotná znalost konkrétních chemických látek tedy k přesnému odhadnutí účinku nestačí, nicméně je to důležitý střípek do mozaiky vědomého užívání drog.
Drogy ovlivňují naší mysl, proto je užíváme. Aby neškodily, musí ale jejich užívání předcházet určité nastavení mysli. Společnost, ve které žijeme, nám to bohužel nijak neusnadňuje.
Jednou z hlavních zásad vědomého užívání drog je důkladné promyšlení settingu, to znamená prostředí, kde zvolenou substanci užiju. Co všechno je třeba zvážit, jak se vyhnout bad tripu a proč je lepší na psychedelickém festivale psychedelika nebrat, nám v tomto díle přiblíží Aneta, která vychází z osobní dvacetileté zkušenosti s různými látkami měnícími stavy vědomí.
S novým rokem začínáme nový seriál a rádi bychom vás, čtenáře, pozvali nejen k jeho četbě, ale také k jeho tvorbě. Chceme psát o tom, jak je možné užívat psychoaktivní látky tak, abychom neškodili sobě ani okolí a zároveň využili jejich pozitivní potenciál. Byli bychom rádi, aby jednotlivé díly tohoto seriálu vznikaly zejména na základě vašich zkušeností. (Více o tom, jak vaše zkušenosti nabídnout, najdete v rámečku na konci článku.) Co si vlastně pod vědomým užíváním drog představujeme?
Současné výzkumy zabývající se užíváním drog v těhotenství dospívají minimálně ke dvěma jasným závěrům. Za prvé, užívání jakýchkoliv psychoaktivních látek patří k rizikovým faktorům v těhotenství. Za druhé, při srovnání opiátů, konopných drog a alkoholu se vítězem v nebezpečnosti jednoznačně stává alkohol. Vyplývá z toho tedy, že by měl být alkohol zakázán? Ne. Vyplývá z toho, že i ostatní drogy by měly být legální.
Užívání drog a pití alkoholu u dětí a mladistvých vyvolává u rodičů a učitelů mnoho obav a ty někdy vedou k unáhleným a radikálním řešením. Testování žáků ve školách na přítomnost drog je dobrým příkladem. Drogy straší učitele, ti nakupují testy a straší jimi žáky. Výsledkem ale není nižší míra užívání drog. Výsledkem je udržování atmosféry strachu.
V roce 1986 vydala dvojice amerických psychologů Harry Goolishian a Harlene Andersonová revoluční článek o tom, jak je samotná podstata psychických problémů propojená s komunikací. Velice hrubě zjednodušeno, hlavní pointa článku zněla: Problém neexistuje, dokud jej někdo neoznačí jako problém. Jejich přístup způsobil revoluci na poli rodinné terapie, avšak u tradičně orientovaných psychiatrů se setkal s velkým odporem. Není divu. Autoři článku mimoděk označili diagnostikující psychiatry za ty, kdo často problémy vytvářejí.
Ačkoli se po celém světě hovoří o potřebě ukončit válku proti drogám, české ministerstvo zdravotnictví se naopak rozhodlo přitvrdit, a to zejména ve školách. V návrhu takzvaného protikuřáckého zákona se objevují paragrafy, které umožňují testovat děti na přítomnost drog bez souhlasu rodičů. Zákon už loni v prosinci prošel přes první čtení v poslanecké sněmovně a ještě letos by mohl být schválen.
