Již po šesnáctý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Ruskej rabiát, kterýmu jsme začali říkat Žralok, nás znovu navštívil a začal nás bezostyšně vydírat. Tentokrát se ale strhla ostrá bitka. Přestože nás bylo početně o dost víc, nevyhráli jsme, a dokonce jsme museli strpět nějaké to ponížení. Zato v nás uzrála obrovská touha po pomstě.
Již po patnáctý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Žralok nám zase posprejoval fasádu sprostejma hláškama. Je to zřejmě ruská nájemná mlátička, ale nevíme, proč to dělá. Jo a taky dorazil Majzlův bratranec Láďa z Moravy. Přivezl hromadu pití a na oplátku si chtěl trochu zahulit. Pořád měl pocit, že to není ono, a tak si z hulení dělal čaje a žral pak ty vylouhovaný listy, až z toho málem umřel.
Už po čtrnáctý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Minule nám nějakej týpek posprejoval fasádu sprostou nadávkou, a tak jsme ho pronásledovali parkem. Já jsem se stal hrdinou večera, protože jsem ho jedinej doběh, ale neztrestal jsem ho. Byl to obr se žraločí hlavou a se zlým psem, kterej se jen tak pro zábavu zakousne do hadru, aby pak na něm několik hodin jen tak visel. Máme zřejmě novýho nepřítele, ale tentokrát zrovna nevíme proč.
Už po třináctý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Minule jsem na mostě potkal Slunečnici, po který jsem dlouho marně pátral, ale málem mě při tom uškrtil spolužák Důša. Nakonec jsme ho oslepili slzným plynem, ale museli jsme před jeho pomstou přeplaval skoro celou Vltavu.
Už po dvanáctý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Po letech jsme potkali spolužáka Důšu, kterýho jsme vlastně potkat vůbec nechtěli, ale přirozená zdvořilost nám jaksi nedovolila se ho otevřeně zbavit, a tak jsme počkali, až se v Tunellu pořádně ztříská, pak ho naložili na paletu a Hruška ho zapůjčenou ještěrkou převezl nočním městem do průjezdu jednoho vykřičenýho domu, kde měl Důša, coby exekutor jistý nevyřízený účty.
Už po jedenáctý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Minule jsme si na okna a dveře nainstalovali mříže proti zlodějům, ale v noci nám právě tyhle mříže zloději ukradli. Byli to amatéři. Nechali se natočit na záznam, a tak jsme si pro naše věci sami zajeli. K Emilovi, co jezdí s Ladou, a jeho synovi, co pašuje ve střevech prvotřídní zboží z Maroka.
Už po desátý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Minule to nácek Lojza nezvlád a tak se musel schovávat ve vlaku na záchodku, oblečenej do vypůjčený sukně. Já dostal laciný vino a telefonní číslo od jedný Slunečnice, co hledá v kruzích v obilí spojení s mimozemskou civilizací. Číslo ale zmizelo v kouři jointa Pepy Hrušky.
Už podevátý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Náckové Lemur a Prochy mě nedohonili. Zato jejich vůdce Lojza Hladík napodobil můj skok na vagón s uhlím a šel mě na jistotu zabít. Nedal jsem mu šanci a pořádnou hroudou uhlí jsem ho málem shodil pod kola vlaku. Neunesl to. Raději se mnou vykouřil jointa míru. Uhlák zastavil až v Kolíně, a tak jsme se spolu museli vydat zpět…
Už poosmý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Nácek Lojza Hladík a jeho dva radikální kámoši neunesli to, že jsme jim zakázali vstup do Tunellu. Zrovna jsem se jim tak trochu nešťastně připletl do cesty a tak začala pořádná honička nočním městem. Můj poslední skok záchrany směřoval na rozjetej vagón plnej uhlí.
Už posedmý vám odtajňujeme registry našeho klubu. Minule agent ve svym bytě roztočil na plno všechny vodovodní kohoutky, ožral se a pak střílel vzteky do nebe. Policajti ho zavřeli do cely a on už tak nestihl zavřít ty kohoutky. Voda nám v provazcích protejkala do klubu a nám nezbylo nic jinýho než se přestěhovat na ulici a uspořádat večírek přímo uprostřed rušný křižovatky. Nechápu, proč na nás nepřijeli měšťáci!
