Letošní jaro by mělo přinést v posledních měsících tolik diskutovanou a mediálně propíranou legalizaci léčebného konopí a já nevím, jestli se mám radovat nebo nadávat. Upřímně se mi nechce ani jedno, přestože bych na oboje mohl mít právo.

Nemohu novoroční editoriál začít jinak než projevením lítosti a zármutku nad ztrátami, které nám loňský rok nadělil. Náhlý a nečekaný odchod mnoha významných osobností české i světové kultury, politiky, vědy a undergroundu byl smutným připomenutím, že život je ve své kráse a jedinečnosti pomíjivý a vpravdě krátký. Nebojte se ale, nehodlám tu psát nekrolog. Myslím, že těch už jsme si loni přečetli ažaž. Jen se zamýšlím nad darem života a uvažuji, jak si ho co nejdéle udržet a naplnit beze zbytku a s vědomím, že jsem ho nepromarnil, potažmo neprohulil.

Podzim je mé oblíbené roční období. Většina mé rodiny a přátel totiž na podzim slaví své narozeniny (a já jim tímto dodatečně či předčasně přeji všechno nejlepší). Nicméně tyto události zastiňuje důvod k radosti mnohem zásadnější. Rodina mi odpustí a přátelé jistě pochopí, protože tuší, že to, co na podzimu opravdu miluji, je každoroční oslava sklizně a nadcházejícího období hojnosti. Neznám lepší pocit zadostiučinění, než sklízet ovoce svého úsilí. Ta prostá odměna, kterou příroda za trochu pozornosti nabízí, je víc, než všechny poklady světa. Je to dar i zákon, který musíme pro zachování své existence ctít a chránit. Nelze dopustit, aby kdokoliv z jakéhokoliv nesmyslného důvodu ostatním zabraňoval svobodně si pěstovat milované a životně důležité rostliny.

Vážený čtenáři,

časopis, který právě držíš v ruce, dnes slaví první narozeniny. Letošního září je tomu přesně rok, co se zrodilo první číslo ryze českého magazínu o konopí, aby čerstvé a svěží udělalo první odvážné krůčky k nápravě škod, které na nás byly napáchany. Organizace spojených národu a jejich lživá protidrogová propaganda, politicky a ekonomicky výhodné spiknutí proti omamným látkám, zasela před několika desítkami let mezi lidmi po celém světě semínka zapomnění a strachu z užívání drog a legitimitu svého podnikání stvrdila Jednotnou úmluvou o omamných látkách. Ta většinu rostlin s psychoaktivním, a myslím tím také léčebným účinkem postavila mimo zákon a zabránila lidem, aby je nadále svobodně využívali, ačkoliv tyto rostliny byly nedílnou součástí mnoha vyspělých kultur po staletí, dokonce tisíciletí. Výsledkem jejich zrůdného snažení, hojně podporovaného médii a pochopitelně globální represivní protidrogovou politikou, je dnes především úspěšná stigmatizace a démonizace konopí bránící společnostem i jednotlivcům v jeho plnohodnotném využití.