Knihu Chaos a kyberkultura, na níž spolupracovali Timothy Leary, Michael Horowitz a Vicki Marschall a spolu s nimi ještě mnozí další lidé jako třeba William Gibson, Winona Ryder, Susan Sarandonová, David Byrne, Keith Haring či William Burroughs, lze bez nadsázky považovat za vrcholnou knihu devadesátých let.
Román Milion malých střípků přináší drsnou osobní zpověď amerického poživače cracku a mnoha dalších látek. Spojuje intenzivní drogovou jízdu Burroughsova Feťáka, moralizující popis rozkladu osobností à la Johnovo Memento a popis odvykací léčby podle receptu Anonymních alkoholiků.
Obvyklým argumentem ve prospěch legalizace konopí a tolerantního postoje k drogám obecně bývá poukaz na to, že přece i v naší kultuře existují legálně dostupné návykové látky, jako je kofein, nikotin nebo alkohol.
Proč bereme drogy? Vede nás k tomu přirozená touha, nebo se jedná o sociální poruchu? Jsou drogy nepřátelé, nebo pomocníci? Co je příčinou touhy po opojení a v čem vlastně opojení spočívá? Mají stejnou touhu i jiné druhy zvířat? Jaká je odvrácená a přivrácená strana opojení? Má být konzumace drog považována za zločin? Těmito otázkami se ve své studii zabývá americký psychofarmakolog Ronald K. Siegel.
Terapie se substancí vypráví příběh ženy, která se chtěla vyléčit. Vystudovala proto medicínu a psychologii, prošla všemi možnými školami psychoterapie, vyzkoušela většinu dostupných halucinogenů, dva roky strávila ve vězení, aby nakonec vyvinula vlastní metodu psychedelické terapie.
Marcus Boon je profesorem angličtiny na York University v Torontu. Kniha Cesta k výstřednosti je knižní verzí jeho doktorské práce. Sleduje v ní, jak se cesty psychoaktivních látek v moderních dějinách Západu prolínají s cestami literatury a jak se drogová literatura proplétá s širší kulturním kontextem – s vědou, politikou a historickou situací.
Kniha Fitze Hugha Ludlowa Pojídač hašiše aneb pasáže z života Pythagorejcova je americká drogová klasika. V době svého vydání se stala senzací a vynesla svému autorovi dočasnou slávu. Po desetiletích zapomnění si jí začala všímat další generace milovníků drog až ve dvacátém století. Četl ji okultista Aleister Crowley a ve velké oblibě ji choval otec hororu H. P. Lovecraft. V padesátých letech ji znovu začali číst beatnici a v šedesátých letech se dočkala několika nových vydání. Dodnes patří k literárně nejzdařilejším popisům konopného rauše.
Kniha Andyho Letchera vyšla v češtině pod názvem Magické houbičky (Volvox Globator, 2008) a ve všech internetových knihkupectvích je představována jako dílo popisující mýty a lidová vyprávění o houbách napříč kulturami od Aztéků až po sibiřský šamanismus. Původní název zní ovšem „Houbičky. Kulturní historie magických hub“ (Shrooms. A Cultural History of the Magic Mushrooms), a má-li s mýty něco společného, tak to, že důsledně napadá většinu nepodložených představ o psychedelických houbách, jež dnes mezi jejich milovníky kolují.
Jonathan Ott je americký etnobotanik a výzkumník halucinogenů, který spolu s dalšími vymyslel a ve svých knihách prosadil nový výraz pro označení psychedelických látek: enteogeny. Je autorem knih jako Halucinogenní rostliny Jižní Ameriky, Pojídač Cacahuatlu: Zamyšlení hrdého feťáka čokolády, Farmakofilia: Přirozené ráje či Persefónina cesta: Enteogeny a původ náboženství.
Kniha Jacka Herera Císař nemá šaty (The Emperor Wears No Clothes) byla poprvé vydána v roce 1985. Od té doby se stala celosvětově známou klasikou legalizačního hnutí a Herer si díky ní vysloužil neoficiální titul „císaře konopí“. Před dvaceti lety podle něj byla pojmenována jedna velmi silná konopná odrůda, z níž vzešlo mnoho úspěšných variací.
