Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál. Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to
Mám rád hřbitovy. Jsou klidný. Nespěchaj. Lidé, co tam bydlej, už maj všechno hotový. Všechno je tam tichý. Tak tichý, že když křičíte o pomoc, nejste slyšet.
Každý si za svůj život udělá nepřátele. Ne jednoho. Víc. Nedá se s tím nic dělat. Patří to k životu. Jen je dobré vědět, kolik těch nepřátel vlastně máte.
Každý někdy v životě něco ukradl. I kdyby to byla jen drobnost a stalo se to jen jednou. Většinou vás za to nikdo nechce zabít. Pokud okradeného příliš nenaserete.
Nemám nic proti tomu, když někdo zemře. A neřeším, jestli se udusil svejma zvratkama, nebo mu nějakej hajzl pomoh. Ale vadí mi, když chce někdo zhasnout mě.