Aktuální článek
Ayahuasca – šamanský mikroskop

Ayahuasca – šamanský mikroskop

  • Když na západě vynalezli mikroskop, v Americe už měli ayahuascu.

Biolog a antropolog César Giraldo H. přichází s fascinující teorií, že ayahuasca by ve skutečnosti mohla lidem umožňovat pozorovat mikroby. Vize vyvolané tímto silným psychedelickým lektvarem jsou podle něj jakýmsi oknem do mikrosvěta našeho vlastního těla.

Ayahuasca, yopo a enteogenní látky obecně jsou v několika posledních letech v módě. Turisté ze Západu se hromadně vydávají po stopách antropologů do hloubi pralesů a mnozí amazonští šamani tomuto trendu vycházejí vstříc v tamějších komunitních centrech.

Očista duše

Moderní člověk otupělý městským životem zkrátka prahne po psychedelickém osvícení a očistě duše. Ayahuasca jako rituální nápoj slouží dle etnografů a často i samotných šamanů k navázání spojení se ztracenými dušemi a mocnými duchy pralesa. Z pohledu neuropsychologie ovlivňují látky obsažené v ayahuasce fungování mozku – ve stavu rozšířeného vědomí pak člověk dokáže vnímat mechanismy, který by jinak byly uloženy hluboko v nevědomí.

Některým antropologům se však takový pohled nezamlouvá, protože se podle nich pouze snaží zaškatulkovat komplexní ayahuaskovou ceremonii do analytických vzorců západní vědy a opomíjí spiritualitu, na jejímž základě celý rituál stojí.

Šamani často popisují vize miniaturních, leč mocných světélkujících bytostí, které jsou oděny do slavnostních opeřených kostýmů a masek a hořečnatě křepčí do rytmu zběsilých melodií.

Postkoloniální problém

Klasické i neuropsychologické výklady šamanismu jsou podle mě značně problematické – oba zmíněné přístupy totiž vycházejí z předpojatých názorů křesťanských misionářů, které sahají až do období kolonizace v 16. století. Koncept duší a duchů, jak je chápeme na Západě, nevychází z kultur původních obyvatel Severní a Jižní Ameriky – začali ho zde šířit až misionáři, kteří měli za cíl celý kontinent evangelizovat. Misionáři potřebovali podrýt autoritu šamanů, a tak je začali obviňovat z toho, že své následovníky pomocí omamných látek pouze klamou a pak jim našeptávají bludy o bytostech, které jsou pouhým výplodem jejich fantazie.

Dost možná jsme ale ayahuaskový „trip“ vůbec nepochopili. Co když nejde o pouhý „zkrat“ mozkové sítě, ale skutečný vhled do podstaty lidského těla? Šamani často popisují vize spousty miniaturních, ale přesto mocných světélkujících bytostí, které jsou oděny do slavnostních opeřených kostýmů a masek a hořečnatě křepčí do rytmu zběsilých melodií… Co když je tento svět duchů ve skutečnosti realitou našich vlastních těl? Dost možná jsou bytosti žijící v oněch mystických pralesech opravdoví obyvatelé našich biologických mikrosvětů – někteří přitom mohou být smrtící stejně jako anakondy či jaguáři – plíživí jako infekce syfilitidy či malárie. Na tyto odvážné otázky jsem narazil během svého výzkumu a zevrubněji se jim věnuji v nové knize Microbes and Other Shamanic Beings (Mikrobi a jiné šamanské bytosti – česky zatím nevyšlo).

V 16. století se evropští mystici přeli o to, zda původní obyvatelé Ameriky vůbec mají duši. Jak rostla moc koloniálních impérií a zároveň křesťanské ideologie, dostávali se Evropané do zásadního střetu zájmů. Kdyby totiž domorodci duši neměli, mohli by je Evropané s klidem zotročit a sebrat jim půdu, aniž by se dopustili provinění vůči božím přikázáním. Kdyby ale naopak duše měli, museli by mezi ně začít šířit víru, aby je mohli ve jménu křesťanství spasit. Církev přitom byla na tehdejší geopolitické mapě vpravdě významným hráčem – nešlo jen o počet spasených duší, ale také o desetiprocentní daň neboli „desátek“, kterou musel každý hříšník odvádět církvi za přístup do nebe. Církev navíc často nabývala majetek zesnulých věřících. Úspěšná náboženská misie však není vůbec jednoduchá – dokázat domorodcům existenci duší a duchů se ukázalo být tvrdým oříškem.

Šíření víry bylo často jednou z nejmocnějších zbraní kolonizace – když totiž chcete obsadit určité území, musíte nejprve ovládnout mysl lidí, kteří na něm žijí. Rozhodnutí, zda určitá skupina obyvatel má či nemá duši, mnohdy bylo odrazem úspěchu či naopak neúspěchu misionářů při obracení původních obyvatel na křesťanství. Když domorodci nedostatečně přesvědčivé misionáře popravili, ztratili tím ihned právo na duši, a Evropané se tak s klidem mohli pustit do ospravedlněného masakru. Někdy naopak misionáři uspěli a domorodce se jim podařilo krkolomně přesvědčit, že existuje jakási neviditelná, ale všudypřítomná a vševědoucí duchovní entita, která je za jakákoli provinění proti zákonům církve a monarchů může potrestat na celou věčnost.

Zmatení jazyků

Misionář jménem Fray Ramón Pané, který do Ameriky připlul s Kolumbem, vysvětloval místním kmenům křesťanské pojmy, jako je duše či duch, za pomoci konceptů, které používali šamani z Antil zvaní behikové. V řeči domorodců se ale Pané tak trochu ztratil – domorodým pojmem opia například popisoval duše zemřelých, ačkoli v místní kultuře se tímto slovem označovaly entity předků, které si libovaly v pojídání ovoce guava a po nocích se rádi muchlovaly v křoví. Křesťanského Boha zase mylně, ale zato příznačně přeložil jako Cemi, což je pojem, kterým místní označovali falešné bohy či démony. Pané pak paradoxně došel k závěru, že antilští domorodci pojem duše znají, a proto je třeba je spasit. Dle jeho slov se jim jen nedostalo té „správné“ církevní výchovy, a proto nevěděli, o čem to vlastně mluví, a museli být neodkladně konvertováni na „pravou víru“.

Zároveň se snažil podrýt autoritu behiků, které veřejně obviňoval z šarlatánství a čarodějnictví. Pané o nich místním mimo jiné tvrdil, že jsou ze všech těch lektvarů, které při obřadech užívají, již docela otupělí a své následovatele pak vedou k falešnému modlářství.

Jeho soudy ohledně stavů vytržení prožívaných šamany přitom byly nápadně podobné vysvětlením, která podává moderní neuropsychologie. Podle ní psychedelika vyvolávají v mozku uživatele jakýsi zkrat, v jehož důsledku pak člověk prožívá nereálné halucinace a bludy.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 59, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!