Aktuální článek
Basilej: Kolébka LSD

Basilej: Kolébka LSD

  • Devatenáctého dubna se na počest Hofmannova objevu LSD slaví Den cyklistů.

Při výzkumu v Basileji objevil v roce 1943 Albert Hofmann čirou náhodou halucinogenní účinky LSD, psychedelické látky, která o několik desítek let později zásadně ovlivnila celou lidskou společnost od popkultury až po psychologii a výzkum mozku.

Když se vás někdo zeptá, jaké události ze světa cyklistiky se nesmazatelně zapsaly do lidských dějin, jako první si patrně vybavíte peloton závodníků v pestrých dresech na Tour de France. Lidé po celém světě si dnes ale připomínají i jednu mnohem kratší, leč o to významnější projížďku, která se udála jednoho dubnového večera v 1943 ve švýcarské Basileji. Na kole tehdy neseděl žádný závodník, ale 37letý vědec Albert Hofmann, který na sobě zrovna vyzkoušel novou látku zvanou diethylamid kyseliny lysergové. Té dnes nikdo neřekne jinak než LSD.

Hofmann popsal psychedelickou projížďku exaktně a vědecky, což u tak intenzivního zážitku není vůbec jednoduché. „Začaly se na mě valit pestré a proměnlivé kaleidoskopické fraktály, které se do sebe hroutily v kruzích a spirálách, vybuchovaly v záplavě barev a neustále se přestavovaly a prolínaly,“ uvádí ve své knize LSD – mé nezvedené dítě. „Veškeré sluchové podněty, jako je třeba cvaknutí kliky od dveří či rachot projíždějícího automobilu, se zároveň promítaly jako vizuální jevy.“

Devatenáctého dubna se na počest Hofmannova objevu LSD slaví Den cyklistů.

Mimořádné město

Koho by napadlo, že se fenomén psychedelie zrodí zrovna v tomto historickém městě! Švýcary si přece jen nespojujeme s uvolněnými mravy – vyhlášení jsou spíše svými dobře zabezpečenými bankami, vlaky s odjezdem přesným jako švýcarské hodinky a lahodnými sýry a čokoládami.

Středověká a renesanční architektura centru Basileje propůjčuje atmosféru typickou i pro ostatní středoevropská města. Pod zevnějškem se však skrývá zcela osobité kouzlo. Basilej byla založena před 2 000 lety na řece Rýnu, na dnešním trojmezí Švýcarska, Francie a Německa. Rýn byl tehdy významnou dopravní tepnou, která toto město spojovala s tehdejšími centry evropské vzdělanosti. To možná vysvětluje, proč zde byla v roce 1460 založena první švýcarská univerzita, kterou o dvě století později doplnila nejstarší veřejná galerie umění, dnes muzeum. Během reformace v 16. století se s příchodem spousty barvířů a koželuhů z Basileje stalo město vyhlášené prací s chemikáliemi.

Dnes mimo jiné vyniká největším počtem muzeí na obyvatele v Evropě. Atmosféra je tu přitom jedinečně uvolněná – v létě se v Rýnu chladí všichni, od studentů po bankovní úředníky. Basilejci jsou totiž pohodáři a v duchu francouzského „savoir vivre“ si umí užívat života plnými doušky.

Obyčejná historie LSD

Je ironií osudu, že látka s takovým psychotropním potenciálem, jako je LSD, bude objevena zcela náhodou při rutinním výzkumu farmaceutické firmy Sandoz (nyní součást skupiny Novartis), který měl za cíl najít přírodní lék na podporu oběhové a dýchací soustavy. Hofmannovým úkolem bylo izolovat, vyčistit a syntetizovat několik potenciálně účinných látek z námelu. Řada z nich, včetně látky, kterou Hofmann objevil v roce 1938 a později nazval LSD-25, přitom obsahovala kyselinu lysergovou.

Příběh LSD mohl snadno skončit již tehdy, protože při testování na zvířatech se žádná z kýžených reakcí na lék neprojevovala. Zvířata byla jen mírně neklidná. „Ostatní farmakology a lékaře nová látka příliš nezajímala,“ vzpomínal Hofmann. „Testování jsme proto ukončili.“

Mladý vědec se k LSD-25 vrátil až o pět let později, kdy ho k tomu přiměly vzpomínky na zvláštní mystické zážitky z dětství, které si nedokázal vysvětlit. Těmto vzpomínkám se věnuje i v předmluvě ke své knize LSD – mé nezvedené dítě. „Z dětství se mi navždy vryl do paměti jeden obzvlášť okouzlující zážitek. Stalo se to jednoho květnového rána v lese u Martinsbergu kousek od Badenu. Procházel jsem se v ranním slunci čerstvě zelnými lesy, kde se ozýval jen ptačí zpěv, a zničehonic vše dostalo neuvěřitelně jasné obrysy. Z přírody kolem mě začalo vyzařovat překrásné světlo, které mě zaplavilo přívalem nádhery a vznešenosti. Naplnil mě nepopsatelný pocit štěstí, jednoty a uklidňujícího bezpečí.“

„Měl jsem takové zvláštní tušení! Chemický vzorec té látky mi prostě připadal půvabný.“

Poté dodává: „Během dětství jsem pak podobné momenty euforie při procházkách po lesích a loukách zažil ještě několikrát. Tyto zážitky zásadně formovaly celý můj pohled na svět a přesvědčily mě, že vedle každodennosti existuje i zázračná, neuvěřitelně mocná a neuchopitelná realita.“

Hofmann k této realitě získal nevědomky klíč 16. dubna roku 1943, když se znovu se pustil do syntetizace LSD-25. Proč se k této látce vlastně vrátil, vysvětlil v přednášce na psychologické konferenci Worlds of Consciousness v roce 1996: „Měl jsem takové zvláštní tušení! Chemický vzorec té látky mi prostě připadal půvabný.“ Během čištění látky ale najednou Hofmannovi došlo, že se mu omylem trocha dostala do těla.

Začal se cítit neklidně a omámeně, a tak radši práce zanechal a vydal se domů, kde pak jako první člověk na světě prožil LSD trip. „Lehl jsem si a ponořil se do poměrně příjemného stavu, který se vyznačoval silnou imaginací. Cítil jsem se jako ve snu… Pozoroval jsem nepřetržitý proud fantaskních obrazců všemožných tvarů, které kaleidoskopicky měnily barvy.“

Když mu tyto účinky kolegové ze Sandozu nedokázali vysvětlit, Hofmann se rozhodl hloubku LSD prozkoumat na vlastní pěst a o tři dny později si vzal vyšší dávku, aby stavy vyvolané tímto psychedelikem mohl prozkoumat vědomě. Netušil přitom, že dávka 250 mikrogramů, která mu připadala nízká, je ve skutečnosti pořádně vysoká.

LSD jde do světa

Jakmile skončila druhá světová válka, Sandoz svou novou látku začal nabízet vědcům z celého světa pod obchodním názvem Delysid. Po dalších dvacet let považovala řada odborníků LSD za téměř zázračný lék na úzkost, depresi a psychická traumata. Mezi roky 1943 a 1970 vyšlo o LSD dle prestižního nakladatelství Oxford University Press přibližně deset tisíc odborných publikací, takže se z něj tehdy stala nejčastěji zkoumaná sloučenina v dějinách lidstva.

Mezitím si v padesátých letech LSD našlo cestu i do rukou CIA, kde se v rámci projektu s krycím názvem MK-ULTRA mělo stát tajnou zbraní na vymývání mozků, která by Spojeným státům mohla pomoci vyhrát studenou válku. Ve studiích, které pod taktovkou CIA probíhaly mimo jiné na Kolumbijské univerzitě či Stanfordu, se ale záhy zjistilo, že účinky LSD jsou na využití v rámci špionážní činnosti příliš nepředvídatelné. Tehdy se Hofmannova magická látka dostala do rukou umělců a bohémů, kteří s její pomocí nastartovali květinové hnutí hippies šedesátých let. Tehdy bylo LSD ještě legální a dalo se sehnat téměř na každém rohu.

Brány vnímání

LSD otevřelo brány vnímání spoustě lidí – fascinovalo známého spisovatele Aldouse Huxleyho nebo psychiatra a undergroundového guru Timothy Learyho a inspirovalo hudební legendy, jakými byli Beatles, Doors či Bob Dylan. LSD a jeho vynálezce bez skrupulí opěvuje například píseň od kapely The Animals z roku 1967 „A Girl Called Sandoz“. LSD se promítlo i do kinematografie – stalo se námětem pro tak protikladné filmy, jako je Bezstarostná jízda (Easy Rider) či animovaný film od Beatles Žlutá ponorka (Yellow Submarine).

Kolo, na kterém LSD vjelo do naší společnosti, však začalo tu pravou transdimenzionální rychlost nabírat až s příchodem hnutí hippies. Tehdy se stalo trnem v oku establishmentu jako svátost těch, kteří odmítali nastoupit do války ve Vietnamu a sjednotili se pod duchovním vedením Timothy Learyho. Jeho kultovní heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ lákalo na vlnu LSD celou generaci. Ve strachu z nového undergroundového hnutí zakázaly koncem šedesátých let vlády Spojených států i Spojeného království rekreační užívání LSD  a nedlouho poté přišly i s cílenými zákony na potírání uživatelů LSD, jako je americký zákon o kontrolovaných látkách z roku 1970 či britský zákon o zneužívání drog z roku 1973.

Výzkum psychedelik se tehdy musel stáhnout do ústraní, ale nikdy zcela neustal. Při životě ho drželo několik hrstek vědců z celého světa, kteří k LSD znovu přitáhli pozornost veřejnosti až s příchodem nového milénia.

LSD dokáže pomoci při procesu odbourávání zažitých vzorců chování tím, že „restartuje“ mozek.

Den cyklistů

V roce 1985 přišel profesor z univerzity Illinois College Thomas B. Roberts s nápadem, že by se z výročí Hofmannovy průlomové vyjížďky na kole měl stát celosvětový svátek všech vědců i umělců, které LSD fascinuje a inspiruje.

Během Dne cyklistů v Basileji se dnes můžete účastnit nejrůznějších koncertů, výstav i vědeckých konferencí věnovaných aktuálnímu dění ve světě psychedelik. Dokonce se můžete zapojit i do vyjížděk na kole inspirovaných Hofmannovou památným cyklotripem.

Socioložka Sandra Langová v posledních letech pořádá „Výroční cyklistickou prohlídku města“, při které se mimo jiné dozvíte i mnohé o chemii LSD. „Podařilo se mi rekonstruovat trasu, kterou Albert Hofmann v roce 1943 jel,“ tvrdí Langová. „Prohlídka většinou začíná u hlavní brány sídla společnosti Novartis na adrese Lichtstrasse 35, odkud je vidět do oken laboratoří, kde Hofmann prováděl své průkopnické pokusy s LSD. Pak nasedneme na kola a jedeme podél Luzernerringu, Wasgenringu a Holeestrasse až do Bottmingenu, kde Albert tehdy bydlel.“

Dům na Oberwilerstrasse, kde Hofmann prožil své transformativní LSD tripy, již bohužel nestojí, ale město v roce 2006 na jeho počet pojmenovalo nedalekou ulici Albert-Hofmann-Rain. Pokud tuto osm a půl kilometru dlouhou trasu chcete projet po vlastní ose, Langová doporučuje vyrazit spíše o víkendu, kdy je v ulicích méně dopravy. Po cestě se nezapomeňte stavit v Muzeu farmacie, kde se toho o odvěkém vztahu Basileje s chemií dozvíte mnohem více.

Restart LSD

Na počátku 21. století se věda k výzkumu LSD začíná postupně vracet – jeho léčebný potenciál se ukazuje být tak významný, že dokáže převážit i předsudky podporované ideologicky založenými protidrogovými zákony. Jednou ze zásadních postav dnešní psychedelické renesance je anglická hraběnka z Wemyss a MarchAmanda Feildingová.

V roce 1996 založila v Oxfordu nadaci Beckley Foundation, která se kromě LSD zabývá i dalšími látkami měnícími vědomí – psilocybinem (látka obsažená v lysohlávkách), MDMA (lidově známá jako extáze), DMT a další.

V roce 2016 tato organizace ve spolupráci s univerzitou Imperial College London provedla historicky první studii, ve které se snímala činnost mozku pod vlivem LSD. „Ze snímkování mozku jsme zjistili, že LSD dokáže pomoci při procesu odbourávání zažitých vzorců chování tím, že ‚restartuje‘ mozek,“ prohlásila Feildingová.

Ve Spojených státech mezitím výzkumníci z MAPS (Multidisciplinární asociace pro studium psychedelik) přišli na to, že LSD a další psychedelika mohou pomoci při řadě problémů zahrnujících těžké deprese, úporné klastrové bolesti hlavy a strach ze smrti u terminálních pacientů. Jedním z nejvýznamnějších center výzkumu psychedelik se příznačně stalo Švýcarsko. V Basilejské univerzitní nemocnici zde pod vedením Matthiase Liechtiho probíhá výzkum léčby posttraumatické stresové poruchy (PTSD) pomocí LSD.

Nebezpečná nepředvídatelnost

Látky ovlivňující pocity a vjemy užívají lidé od nepaměti. Mnohé z nich přitom mohou mít i závažné vedlejší účinky. Zdravotnický časopis Medical News Today některá rizika spojená s užíváním LSD shrnul v článku z roku 2017 těmito slovy: „Nebezpečí LSD spočívá v jeho nepředvídatelnosti. Na přesnou míru konkrétní dávky se nelze spolehnout a každý navíc reaguje zcela odlišně. Do výsledného tripu se zásadně promítá aktuální stav mysli, okolní prostředí, míra stresu, očekávání, myšlenky i nálada.“

Především uživatelům s psychózou, úzkostí či depresí může LSD nepříjemné pocity umocnit. I Hofmann si na LSD prožil pár děsivých chvil – nerad vzpomínal například na moment, kdy mu na dveře zaklepala jeho milá sousedka, která mu ale na tripu připadala jako zlovolná čarodějnice.

Čím dál více výzkumů však naznačuje, že když se LSD užívá ve vhodných podmínkách, jeho přínos daleko převyšuje riziko „badtripu“ a potenciálně dlouhodobého negativního vlivu na pacienta.

Dnešní svět je plný bolesti a strachu, a právě transformativní účinky LSD by pro nás mohly být nadějí. „LSD je složitá a dost nepochopená látka,“ nechala se slyšet Feildingová. „Lidstvo se dostává do éry globální krize. Duševní problémy se šíří rychlostí blesku a čím dál horší ekonomický a společenský kontext naší existence ruku v ruce s absencí jakéhokoli duchovna nás nutí, abychom své chování i myšlení zásadně přehodnotili a přizpůsobili současné situaci.“

Zdroj: bbc.com, Ilustrace: Brian Blomerth


Námel

Též paličkovice nachová. Jedná se o cizopasnou houbu rostoucí na obilí. Během středověku docházelo k epidemiím ergotismu, tj. otravy toxiny z této houby (viz též tanec sv. Antonína). Je možné, že otrava námelovými alkaloidy stála i za některými čarodějnickými procesy.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!