Stav produkce technického konopí v Evropě, jeho ekologické výhody, ale i ekonomický potenciál. To vše byly témata rozhovoru s výkonnou ředitelkou Evropské asociace technického konopí (EIHA) Lorenzou Romanesovou.
Dnes již není žádnou novinkou, že pěstování technického konopí má nejeden pozitivní přínos. Perfektně vyhovuje udržitelným zemědělským postupům, pěstitelům zajišťuje různorodou produkci a může zrychlit vývoj průmyslu ve venkovských oblastech směrem k zelenějším přírodním zdrojům. Kromě toho vyzdvihla v rozhovoru výkonná ředitelka Evropské asociace technického konopí (EIHA) Lorenza Romanesová celou řadu dalších výhod, které technické konopí nabízí, a pomohla nám lépe porozumět rostlině jako takové, jejím vlastnostem, ale i tomu, jak velký potenciál pro evropský zemědělský sektor představuje.
EIHA definuje technické konopí následovně: „Cannabis sativa L. nebo kterákoli jeho část, v níž je THC obsaženo v povolené koncentraci“. Zatímco nelegální rekreační konopí, známé mimo jiné i pod nechvalně proslulým názvem „marihuana“, může obsahovat THC v koncentraci klidně až 20 procent, v technickém konopí se tento kanabinoid vyskytuje v množství okolo 0,3 procenta. Lorenza Romanesová tak rozebírá mylné domněnky běžně spojené s technickým konopím a vysvětluje, proč nemusí být pod nepřetržitým dohledem.
Jak Evropská asociace technického konopí vznikla a jakou roli organizace hraje v rámci evropského konopného sektoru?
Evropská asociace technického konopí byla založena před 25 lety v Německu. U jejího vzniku stáli čtyři zakladatelé, z nichž všichni v tu dobu pracovali s konopnými vlákny. Dá se říct, že to byli vizionáři, protože v tu dobu bylo na trhu produktů z technického konopí jako šafránu. Od té doby se asociace znatelně rozrostla. K dnešnímu dni má přes 250 členů celkově z 37 států, z čehož 25 je členy EU. Naše obchodní zájmy jsou zastoupeny i dvěma kancelářemi v Bruselu a Düsseldorfu. Ty pomáhají mimo jiné držet krok s vysoce komplexním politickým a regulačním prostředím, které v Evropě máme. V Bruselu naši lobbisté rovněž hájí zájmy klíčových investorů konopného průmyslu včetně pěstitelů a obchodníků s technickým konopím.
V boji proti klimatickým změnám má konopí skutečně co nabídnout.
Porovnáme-li dnes technické konopí s kterýmkoli jiným zemědělským sektorem v Evropě, je jasně vidět, že CBD průmyslu dominuje. V posledních letech jednoznačně zaznamenalo nejprudší nárůst. Když se však podíváme na podíl pěstovaných užitkových rostlin, technické konopí za ostatními těžce zaostává. V celé Evropě se pěstuje na pouhých 50 000 hektarech. Přičemž v drtivé většině se jedná o Francii, Itálii a Nizozemsko. Pěstování a zpracovávání technického konopí má přitom potenciál se v Evropě rapidně rozšířit, protože v porovnání s běžně pěstovanými rostlinami roste nesmírně rychle a má celou řadu využití.
Jaké ekonomické a environmentální výhody pěstování technického konopí byste vyzdvihla?
Po ekonomické stránce je na tom dnes zemědělský sektor v Evropě bledě. Celá řada dříve neustále se rozšiřujících produkcí je v úpadku. Technické konopí je dnes pro pěstitele skvělou příležitostí, jak zvýšit příjmy a diversifikovat produkci. Jediný hektar může mít výnos klidně 800 euro. A započtete-li semena, která se sklízejí z horní části rostliny, mohou se výnosy vyšplhat až na 1 200 euro na hektar. Extrakty z listů a květů mají četné využití i v gastronomii, kde se přidávají například do těstovin či mouky. A je-li pěstitel schopen extrahovat i třetí komponent z vrchní části rostliny, tedy CBD, může se těšit na výnosy až kolem 3 500 euro.
Konopí navíc představuje nejednu zásadní výhodu pro zelenou ekonomiku. Kromě toho je třeba konopná vlákna po sklizení co nejrychleji zpracovat, což znamená mnohem kratší hodnotový řetězec. Krátký hodnotový řetězec pak vede k rozšiřování průmyslu ve venkovských oblastech, kde vytváří nové pracovní pozice. Zpracovávání konopných stonků ve velkém však vyžaduje rozsáhlé investice. To samé platí pro posun zpracovatelského průmyslu směrem k biologickým zdrojům. Pokud by se konopí pěstovalo lokálně, přineslo by do venkovských oblastí „zelenou renesanci“ – něco, co jsme dosud nezažili.
Má skutečně minimální dopad na životní prostředí a není náchylné téměř na žádné škůdce a choroby, díky čemuž nevyžaduje tak rozsáhlé chemické ošetření. Další výhodou je jeho husté olistění, které zajišťuje vlhkou a vyživenou půdu, a to i v případě, kdy část listů opadá. Jeho hluboké kořeny pak pomáhají zachycovat a ukládat oxid uhličitý, v čemž je efektivnější než stromy. Za sebou tedy zanechává negativní uhlíkovou stopu. Dokáže skvěle absorbovat těžké kovy a pesticidy, jeho využití tak skýtá například i fytoremediaci neboli odstranění znečišťujících látek z půdy, která by jinak byla zemědělsky nevyužitelná.
Pokud by se konopí pěstovalo lokálně, přineslo by do venkovských oblastí „zelenou renesanci“ – něco, co jsme dosud nezažili.
Palčivým tématem je dnes zemědělský odpad – i ten by mohlo konopí snížit, neboť každá jeho část má využití. Kořeny lze zužitkovat v kosmetickém průmyslu, stonky na textilní vlákna, papír či biokompozit, a pazdeří může být využito ve stavebnictví. A vrchní část rostliny – tu nejdůležitější, kde najdeme květy a semena – lze využít při výrobě potravin, doplňků stravy i kosmetiky. V boji proti klimatickým změnám má konopí skutečně co nabídnout.
A jakým překážkám musí pěstitelé konopí v Evropě čelit?
Posledních dvacet let se veškerá vlákna ke zpracování odesílají do Číny. Stejně je na tom i len, o který je v textilním průmyslu a na módním trhu nesmírný zájem. Osmdesát procent lnu se vypěstuje v Belgii, Lucembursku nebo na severu Francie, ale všechen se zpracovává v Číně, což je velká škoda. Znalosti, jak zpracovávat konopí, má dnes jen několik málo společností. A pochopitelně nechtějí své know-how příliš sdílet. Komplexní právní prostředí obklopující konopí také není výhodou, neboť odrazuje investory. Věříme však, že se mu již brzy tolik zasloužené pozornosti dostane. Poptávka jak ze strany spotřebitelů, tak velkých značek už tu je a každým dnem narůstá.
Hlavní překážkou jsou však regulační podmínky, které se téměř den ode dne mění – jeden den je technické konopí legální, další už zase ne. Největšímu rozkvětu se samozřejmě těší CBD. Kdyby mohlo být CBD volně extrahováno i zpracováváno, byl by to zlatý důl. S kanabinoidy to však bohužel tak jednoduché není. Nikdo si vlastně není jistý, co se s nimi smí a nesmí dělat. V roce 1997 obdržela EIHA dva dopisy od Evropské komise, dle kterých bylo technické konopí schváleno jako „tradiční potravina“ – oproti tzv. „novel foods“, tedy potravinám nového typu. Díky tomu se do něj mohlo začít investovat. I jeden ze zakladatelů asociace začal s kanabinoidy podnikat. Přesouváme se do roku 2016 – EK mění názor a obohacené a izolované kanabinoidy by měly být považovány za novou potravinu. Na trhu tak zbyly jen celospektrální výtažky s nízkým obsahem CBD. V lednu 2019 přišel však ještě větší šok. Za nové potraviny byly najednou považovány veškeré části rostliny i veškeré extrakty. Třešnička na dortu přišla v roce 2020, kdy se začalo technické konopí považovat za narkotikum. V prosinci téhož roku se však stanovisko členských států opět změnilo, což vedlo k ještě větší nejistotě. Růst, který by měl za jiných podmínek obrovský potenciál, tedy stagnuje.
Jak by se podle vás měla legislativa EU změnit, aby lépe podporovala pěstitele i spotřebitele?
Hlavním problémem je, že jak přijde na téma technického konopí, veškeré logické uvažování jde stranou. Je potřeba, aby zákonodárci EU plně porozuměli, jak proces kultivace probíhá. Jen tak lze zajistit efektivní a spravedlivý proces testování a dohledu.
Když si kupujeme semínka od důvěryhodných prodejců, měli bychom mít jistotu, že je jednoho dne nenavštíví kontrola a nesrovná jejich úrodu se zemí z pouhého strachu, že by se mohlo jednat o konopí s THC, jehož proces pěstování se od technického konopí zásadně liší. Dnes už přitom existují cenově dostupné přístroje, jež dokáží okamžitě a spolehlivě určit, zda se skutečně jedná o technické konopí.
Posledních dvacet let se veškerá vlákna ke zpracování odesílají do Číny, což je velká škoda.
Zákonodárci by také měli umožnit pěstitelům zpracovávat vrchní části rostlin, protože ani u těch v žádném případě nehrozí intoxikace. Na to neobsahují dostatek THC. Členské státy by nám měly konečně svěřit trochu důvěry. Řídíme se koneckonců vědou a rozsáhlým způsobem investujeme do výzkumu, abychom měli jistotu, že nepřekračujeme povolenou koncentraci THC. V žádném případě ho neprosazujeme, ale musíme se s ním naučit žít. U THC stejně jako u všech ostatních sloučenin s potenciálními nepříznivými účinky existují dvě hlavní hodnoty stanovující bezpečné dávkování – hodnota LOAEL, nejnižší dávka, při které je ještě pozorován nepříznivý účinek, a NOAEL, nejvyšší dávka, při které ještě není pozorován nepříznivý účinek. Druhá z těchto hodnot však u konopí určena není. Nelze se pak divit, že ho obklopuje tolik nejistoty. Zákonodárci se při své práci řídí hodnotou LOAEL, ta však sama o sobě není tak směrodatná, jak si myslí. Potřebujeme jednoznačný regulační rámec pro všechny části technického konopí, jinak zůstávají pro pěstitele tyto dveře zavřené.
Chtěla byste se se čtenáři na závěr podělit ještě o něco?
Protože je aktuálně konopí definováno jako potravina nového typu, musí k němu mít prodejce schválení ještě před uvedením na trh. A vzhledem k tomu, že se jedná o velmi zdlouhavý, nákladný a komplikovaný proces, se EIHA rozhodla jménem našich členů podat pět žádostí o povolení prodeje nových potravin najednou. K tomu bylo třeba provést toxikologický výzkum izolovaného CBD, celospektrálního CBD i THC, do něhož jsme investovali 3,5 milionu dolarů.
Výzkum THC bude mít podobu klinické studie a bude pozorovat 400 účastníků, přičemž jeho cílem bude určit, zda jsou obavy z bezpečnosti látky na místě. Prvním krokem bude stanovení hodnoty NOAEL. Z té pak vědci vypočítají tzv. faktor nejistoty. Aktuálně má faktor nejistoty u THC hodnotu 40. Pro srovnání, u kodeinu je to 4 a u morfinu 5. Rozsáhlé investice do výzkumu ze strany asociace jsou motivovány právě těmito čísly. Je totiž zcela zřejmé, že se všem látkám neměří stejným metrem. Nutno podotknout, že hodnota, která s ním je spojována dnes, byla určena bezmála před dvaceti lety. První studie byla provedena v roce 1993, a to na 31 pacientech s HIV. Výsledek takové studie však nemůže reflektovat skutečnou hodnotu, neboť není založen na pozorování zdravých uživatelů. Druhá studie je z roku 2011, ta byla však provedena pouze na jedenácti lidech s neznámým původem a neznámými parametry výběru. Náš výzkum se tedy pokusí uvést tuto hodnotu na pravou míru.
Zdroj: www.healtheuropa.eu
