Pravidelný seriál přináší přehled toho nejdůležitějšího, co se kolem konopí za poslední měsíce odehrálo. Tentokrát se podíváme do Holandska.
Dnešní článek je nazván zcela přímočaře a předestřeného tématu, to jest právního rámce „svévolné“ samoléčby konopím, se v něm budeme i držet. Laskavý čtenář jistě odpustí, že vynecháme ty nejznámější a v některých případech až zprofanované kauzy s četnými ohlasy z mediálního světa. Ačkoli jde mnohdy o případy lidsky velmi silné, my žádné zábavné senzace nehledáme. Nás zajímají situace a postupy standardizované a obvyklé. Takové, kterých se lze držet a replikovat je, ze kterých si lze vzít poučení a vyvarovat se jich, a podobně.
Jedna rada ohledně nadcházející legalizace konopí v Kanadě – nedoufejte v zázraky. Jestli jste čekali, že se z druhé největší země světa stane huličův ráj, budou pro vás následující řádky nejspíše studenou sprchou.
Zástupci Světové zdravotnické organizace (WHO) se na začátku června sešli ve švýcarské Ženevě, kde projednávali znění historicky prvního přehledu bezpečnosti a zdravotních účinků konopí. Příznivci prohibice z předběžného závěru, podle nějž je konopí „relativně bezpečná droga“, mít radost nebudou, zatímco bojovníci za legalizaci mohou začít doufat v ukončení globální války proti této rostlině.
Nenechte se zmást mírně negativním podtitulem. Autor nepovažuje squatting za špatný z jeho podstaty a nehodlá se věnovat jeho kritice. Jak je v naší rubrice zvykem, podíváme se místo toho na některé právní aspekty squattingu, rizika s ním spojená, a i když se ani morálním konotacím úplně nevyhneme, zůstaneme tak objektivní, jak to jen na stránkách našeho magazínu umíme. A přitom si užijeme ještě o trochu více právní teorie než obvykle.
Přísun legalizačních novinek z celého světa po novém roce nijak nepolevil, a proto jsme se v redakci rozhodli tuto rubriku rozšířit natrvalo.
Restaurace ve státech, kde bylo v posledních letech legalizováno konopí, se pomalu srovnávají s novými regulacemi a kuchaři mají jedinečnou šanci experimentovat s konopnými pokrmy.
Po Hedvábné stezce proudilo po staletí zboží všeho druhu z Dálného východu přes Srbsko do Evropy. Převáželo se hedvábí, koření, tabák i opium – a od konce sedmdesátých let minulého století především heroin. Ten pronikl do celé země a udělal ze Srbska největší heroinové překladiště na cestě z Afghánistánu do západní Evropy, a to se všemi důsledky, které s sebou nese nekontrolované šíření ilegálních drog.
Jeden z nejstarších a nejuznávanějších odborných lékařských magazínů British Medical Journal se poměrně nečekaně razantně vyslovil proti kriminalizaci uživatelů ilegálních látek a místo válčení proti drogám volá po změně přístupu, který bude odpovídat principům ochrany zdraví.
Tisíce lidí vyrazily v posledním týdnu opakovaně do ulic gruzínského hlavního města Tbilisi na protest policejním zásahům ve dvou frekventovaných nočních klubech, které byly prezentovány jako razie na dealery drog. Demonstranti se dožadovali odstoupení ministra vnitra a předsedy vlády.
