Povídka
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi…
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi…
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi…
Manželka přestala vstávat do práce, takže ji každé ráno vedle sebe v posteli nahmatávám. Vyspává. Nikam…
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi…
Chodov, Opatov, Háje. Poslední tři stanice céčka. Konec města, periferie. Místo, kterým se Praha v průvodcích…
Řádí tu přece gangy chuligánů, co každou noc někoho přepadnou a zmlátí. Nevim, myslim, že…
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi…
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál.
Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.
Celou tu dobu mi to připadalo jako dětská hra. Občas sice trochu krutá či plná nečekaných zvratů, ale pořád hra. Taková ta dětská. Něco na způsob hry na schovávanou a na honěnou. Na kočku a na myš, na četníka a zloděje. Jedna strana hájila pomyslné dobro, druhá zlo, takové protipóly, aby hra měla nějakou dynamiku a nezačala brzy nudit.
