Povídka

Celou tu dobu mi to připadalo jako dětská hra. Občas sice trochu krutá či plná nečekaných zvratů, ale pořád hra. Taková ta dětská. Něco na způsob hry na schovávanou a na honěnou. Na kočku a na myš, na četníka a zloděje. Jedna strana hájila pomyslné dobro, druhá zlo, takové protipóly, aby hra měla nějakou dynamiku a nezačala brzy nudit.

Chodov, Opatov, Háje. Poslední tři stanice céčka. Konec města, periferie. Místo, kterým se Praha v průvodcích zrovna moc nechlubí. Řádí tu přece gangy chuligánů, co každou noc někoho přepadnou a zmlátí. Nevim, myslim, že je to kravina, doba se změnila. Pár rvaček tu možná ještě proběhne, ale Jižák už není, co bejval. Nakonec ani já ne.