Povídka
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál. Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.
Údajně žijeme ve svobodné zemi. Alespoň tak to od konce komunistické diktatury pravidelně slýchávám z médií, úst politiků nebo od neurvalců, kteří si mantrou o svobodě obhajují své sobecké chování a ignoranci svého okolí.
Ředitel lakovny Kamil Otava objevil spolu s mistrem Gumanem ve vypalovací peci záhadný zapečený balík. Když ho rozřízli, zjistili, že uvnitř se nachází mrtvola účetní Sýrové. Zřejmě ji někdo zavraždil. Do lakovny přijíždí vyšetřovací tým v čele s inspektorem Brabcem a jeho asistentkou policistkou Martínkovou. Všichni pracovníci lakovny jsou shromážděni u oválného stolu v Kamilově kanceláři a začíná vyšetřování.
Zájem lidí o konopí k léčebným účelům roste jako tráva po dešti. Ačkoli se zdá, že internet je již přesycený návody, jak si tuto léčivou bylinu svépomocí obstarat, neubývá dotazů začátečníků, kteří by se rádi připojili k rozrůstající se rodině pěstitelů a zajistili si levně a efektivně zelený materiál pro jeho další terapeutické využití.
Ředitel lakovny Kamil se rozhodl dát výpověď. Už ho nebavilo věčné kličkování mezi majitelem panem Gruberem a nepřátelskou účetní paní Sýrovou. Pan Gruber ho ale přemluvil, aby zůstal ještě aspoň do konce měsíce. Kamil na to nakonec kývl, a aby zjistil, zda chodí dělníci na ranní směnu včas, dorazil do haly s předstihem před ostatními. V roztopené peci na vypalování barvy však nachází páchnoucí zalakovaný balík. Když ho za pomocí dělníků, kteří mezi tím dorazili, rozřízli, objevili uvnitř mrtvé tělo paní Sýrové. Někdo ji v peci zřejmě upekl.
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál.Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál.Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.
Není neobvyklé, že ženy, které mají zkušenosti s konopím a jeho blahodárnými účinky na zmírnění
nevolností, bolestí nebo depresí, o užívání konopí uvažují i během těhotenství nebo kojení. Zatímco
v obecné populaci je konopí relativně rozšířené, počet studií na téma vlivu konopí prostřednictvím
matky na nenarozený plod nebo kojené dítě výrazně pokulhává a často si, s ohledem na způsob
sběru a vyhodnocování dat, protiřečí. V kontextu skutečnosti, že právě ochrana dětí a nezletilých je
jedním z hlavních argumentů odpůrců regulace konopí, je toto nemile zarážející zjištění.
Ředitel lakovny Kamil si na majiteli konečně vymohl univerzální klíč. Tím získal přístup do všech dveří a prostor lakovny. Hned toho využil, aby prohledal mistrovi výroby Emilu Gumanovi jeho skříňku a tím potvrdil své podezření, že Guman je feťák nebo taky drogový dealer. Jeho obavy se potvrdily. Kamil ale klíč nešťastně zlomil a v šatně se tak omylem zamkl. Uražená paní Sýrová mu natruc nepomohla a nakonec ho musel vysvobodit paradoxně sám Guman…
Lehce se dá přehlédnout nebo ještě hůře vůbec nevnímat utrpení a starosti někoho jiného, pokud takový člověk není někdo z vašich blízkých nebo jeho příběh není náležitě medializován. Pročítám si dopisy, které nám chodí do redakce a jejichž počet se s přicházející zimou násobí. Ač jsou některá psaní poděkováním za naši práci, většina korespondence se nese v duchu proseb, zármutku a zlosti a lamentuje na zlovůli systému, diskriminační legislativu vůči konopí a nemožnost si dostatečně pomoci nebo se náležitě obhájit.
