#12

„Byl jsem oslněn září, jako bych se ocitl v epicentru atomové exploze. Cítil jsem, jak moje vědomí opustilo tělo. Postupně jsem ztratil ponětí o přítomnosti sestry, laboratoře, kliniky, Prahy a nakonec i celé planety. Měl jsem pocit, že moje vědomí naplnilo celý vesmír.“ – Stanislav Grof o první zkušenosti s LSD.

Truman Capote je mezi spisovateli tím, čím je Diego Maradona mezi fotbalisty. Geniální dítě, které se koupalo ve vaničce talentu, následně vyrostlo a dosáhlo velkých úspěchů. Ale člověk se kdykoliv při vyslovení jeho jména neubrání pocitu, že díky takovým vlohám, jaké mělo, vlastně mělo to zpropadené dítě dokázat ještě mnohem více. I když nutno přiznat, že když je vaše jméno celosvětovým synonymem pro konzumování drog v množství větším než obrovském, dá se to také považovat za obdivuhodný výkon.

S Romanem jsme strávili slunečné odpoledne v hospodě Na hradbách na pražském Vyšehradě. Vyprávěl nám o tajemném zájmu umělecké skupiny Ztohoven, což je teoretiky umění zatím nedefinovaný pojem mediálního objektu a jeho hnětení. Vážíme si trpělivosti, kterou s námi měl, ačkoliv nám chvílemi nebylo vůbec jasné, jestli již dokončil započatou myšlenku, nebo jestli ji naopak nerozebírá ještě více do hloubky. Naše marná snaha přepsat jeho sdělení srozumitelně na papír navíc způsobila, že jsme akorát dostali chuť se ožrat. Proto byl tento důležitý výklad na stránkách našeho časopisu nahrazen neméně zajímavou odpovědí na otázku, kdo se mu nejvíce líbil ze seriálu Beverly Hills 90210.

Kdyby Albert Hofmann věděl, k čemu všemu budou jeho objevy sloužit, asi by se divil. Určitě viděl i krátký film, kde jsem já. Asi se zděsil nebo se hrozně smál. Ač nepochybně jeden z největších vědců světa, musel to být veselý chlapík. To bezesporu. Jinak by přece neobjevil to, co objevil. Navzdory mé zkušenosti s jeho objevem, dávám za pravdu jeho slovům, že člověk musí žít v souladu s přírodou. Tak snad se jako on dožiju aspoň 102 let. A’t mi promine formu volného verše, když já sám jsem spoutaný. Slavíte-li Bicycle Day, slavte i Den těch, co jsou na vozíku o čtyřech kolech. Everyday.