#37
Neotřelé obaly, reklamy se slavnými osobnostmi, udávání módních trendů a mnoho dalšího. Legalizace mění obchod s konopím s více než dvaceti tisíci výrobky, které se z něj v dnešní době vyrábějí, k nepoznání.
Mnoho ze stovek tisíc vojáků, kteří byli v oněch neblahých srpnových dnech roku 1914 vyhnáni na bojiště první světové války, posílalo polní poštou nejen dopisy, ale i básně. Ze všech těch především příležitostných veršů, jež plnily podobnou sociální funkci jako dnes zprávy na Twitteru, se jich do dnešních dob nedochovalo mnoho.
Z těch, co se dochovaly, jsou nejpůsobivější básně sedmadvacetiletého c. k. zdravotníka Georga Trakla, obzvláště ta, již napsal po krvavé bitvě u města Gródek ve východní Haliči: „Navečer znějí podzimní lesy smrtícími zbraněmi, zlaté roviny a modrá jezera, nad nimi se valí temněji slunce; noc v objetí svírá umírající válečníky, divoký nářek jejich rozbitých úst…“ Byla to jeho poslední báseň, barvité a sugestivní svědectví o krutosti války a o smrti.
Proč bereme drogy? Vede nás k tomu přirozená touha, nebo se jedná o sociální poruchu? Jsou drogy nepřátelé, nebo pomocníci? Co je příčinou touhy po opojení a v čem vlastně opojení spočívá? Mají stejnou touhu i jiné druhy zvířat? Jaká je odvrácená a přivrácená strana opojení? Má být konzumace drog považována za zločin? Těmito otázkami se ve své studii zabývá americký psychofarmakolog Ronald K. Siegel.
Obecně (generálně) závazné právní předpisy vydávané obcemi a samozřejmě i městy – tedy základními územními samosprávnými celky, jak je nazývá naše ústava, stojí většinu času na okraji veřejného zájmu.
Vítám vás u již sedmého pokračování seriálu o škůdcích a chorobách, se kterými se můžeme setkat při pěstování konopí. Škůdce jsme si již probrali, a tak nám nic nebrání kouknout se na zoubek chorobám. Začneme těmi nejrozšířenějšími, a také si povíme něco o tom, jak rozeznat látkovou nerovnováhu od skutečné choroby.
Většina milovníků konopí se domnívá, že účinky se dají zesilovat pouze střídáním různých odrůd s odlišnými kanabinoidními profily. Neméně důležitou roli však hrají různé teploty spalování rostlinného materiálu.
Tři různé pohledy na svět, jediný závěr: dokud jsou drogy nelegální, nikdo není v bezpečí. Říká to Neil Woods, bývalý policista a současný předseda britské pobočky legalizační organizace LEAP, potvrzuje to Anne-Marie Cockburnová, jejíž dcera Martha tragicky zemřela v patnácti letech na předávkování, a souhlasí i Jane Slaterová, která dlouhodobě bojuje za reformu protidrogové politiky v rámci organizace Transform Drug Policy. Všichni tři se shodují na tom, že prohibice nefunguje a že protidrogové zákony je třeba změnit.
Za nejlepší a prakticky jediný lék proti chronické závislosti na alkoholu je považována abstinence. V Oaks, zařízení pro lidi bez domova, na to ale jdou jinak. Svým klientům podávají v hodinových intervalech přesně odměřené dávky vína. Svérázná metoda je součástí programu Alkoholismus pod kontrolou, který se snaží změnit návyky notorických pijáků.
Pod slovem „drogy“ si představujeme leccos – od „pouličních směsí“ neznámého složení i původu přes čisté látky z laboratoře až po rostliny, houby či produkty z nich. Na zástupce živočišné říše si však obvykle nevzpomeneme. Naštěstí pro ně.
