#51
Ředitel lakovny Kamil zůstal po vraždě účetní Sýrové ve fabrice sám. Aby se cítil alespoň trochu bezpečněji, nechal vyměnit všechny zámky. Ještě ten den se na něj však začal dobývat přidrzlý a věčně opilý dělník Tomáš Brynda, který si přijel pro výplatu. Když neuspěl, začal u Kamila žebrat aspoň o půjčení peněz. Kamil ho sice vyhodil, ale pomohl mu roztlačit rozbitou dodávku. Když se vracel zpátky do haly, napadl ho u laboratoře zamaskovaný muž, v němž však poznal dělníka Josef Kašparovského. Kamil před ním utekl a doběhl až k dodávce Tomáše Bryndy, kterému mezitím opět klekla uprostřed lesíka těsně před silnicí. Pak přišel útok…
Tento kraťoučký výstřel pozitivně kritického charakteru bych rád věnoval svému bydlišti – Ostravě. Možná si myslíte, že město, které je plné předsudkového bahna dělnické třídy spojené s hornictvím a hutnictvím, nemá kromě nedávno zesnulé Věry Špinarové a Jarka Nohavici hudebně co nabídnout.
Většina společnosti je ignoruje, bojí se jich. Jde o děti sídliště, fakany, kteří udělali chybu. Dnešní „uličník“ je jedním z nich. Od sprejování se dostal až k přepadávání a tvrdým drogám. Svoji roli sehrálo i to, že dotyčný je levák. V umělecké škole s tím měli problém. On zmlátil učitele. Vyhodili ho. Začal brát pervitin. Přepadal feťáky. Předávkoval se a (nikoli obrazně) umřel… Ale podařilo se mu vrátit zpátky. Dneska už drogy nebere a maluje obrazy.
Konopí je skvělá složka kosmetiky i zdravých potravin. Máme pro vás tipy na tři novinky, které nás zaujaly při jarních nákupech.
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál. Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.
Zatímco v USA bylo celonárodně legalizováno technické konopí a zvyšuje se tlak na úpravu federálních zákonů ohledně konopí s obsahem THC, v Evropě pozvedl prapor plnotučné legalizace nečekaný trpaslík – Lucembursko. A Izrael se mezitím jako třetí země na světě rozhoupal k tomu, že bude do světa exportovat plody svého konopného úsilí…
Na legalizaci konopí a jeho všestranného využití jsme čekali velmi dlouho, někteří z nás většinu svého života. A spousta lidí zaplatila ve válce proti drogám za své přesvědčení či živobytí hodně vysokou cenu. Kolik životů bylo zničeno, kolik majetku zabaveno? Kolik let ve vězeních museli strávit mírumilovní lidé, jejichž jediným zločinem bylo nepatrné zvýšení objemu biomasy na této planetě? A k čemu to všechno bylo?
„Svůj první román jsem napsal za devatenáct nocí. Pil jsem pivo a skotskou a seděl tam jen v trenkách. Kouřil jsem laciný doutníky a poslouchal rádio,“ píše v dopise o svém románovém debutu Na poště. Více než u nás už je populární jen v rodném Německu. Dost možná jste od něj něco četli. Přečtěte si teď něco o něm.
A co se progresu konopného průmyslu týče, ani velké tabákové společnosti nelení a evidentně odmítají stát proti větru a zadusit se reziduálním dýmem z vlastní podpálené tyčinky.
