#55
Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál. Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to
Úryvek básně Odpověď ze sbírky Kadiš, která vyjde v nakladatelství Argo v roce 2020. Přeložil Bob Hýsek.
Tři konopné novinky pro zelenější život.
A zatímco na kontinentě panoval jásot, zpěv a ples napříč spektrem státní příslušnosti, opiátově závislí v zemi Hrdého Albionu, jak kdysi napsal František Halas (Flashback, číslo 4, ročník 1938), se v očekávání hrozícího tvrdého brexitu rozhodli náležitě dozásobit.
V ostře řezaných kopcích severoitalského regionu Piemont jsem se objevil vlastně úplnou náhodou. Samozřejmě pokud věříš, že náhody existujou. Jeden den sedíš na baru s poněkud formálněji oblečenou blonckou, co má obrovskou hlavu a ještě větší srdce, a za dva tejdny balíš. V tomhle případě kufry. A pak už sedíš v letadle, všechno máš zaplacený, a než stačíš usnout, přistáváš v Bergamu. Autobus. Dálnice. Milán.
Tři šikovné technlogické pomůcky, které zpříjemňují život s rostlinami. V podzimní edici představujeme hydraulický lis, chytrý pěstební box a luxusní rolling kit.
V očích široké veřejnosti je Nizozemsko hotovou Mekkou zahradníků, šlechtitelů flóry a fanoušků krásných rostlin. Nemenší věhlas má i místní konopná scéna. Obyčejný turista by při návštěvě Amsterdamu nejspíš i uvěřil, že vše, co tu může koupit, ubalit a vykouřit, má skutečně základy v nizozemském šlechtitelském umění.
Jen málo konopných odrůd se barví do fialova i v indooru, kde panuje stabilní teplota. A když na takovou vzácnou odrůdu narazíte, je na ni radost pohledět.
V třiatřiceti letech představuje Ana v Evropské koalici pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku (ENCOD) mladou krev a novou generaci aktivistů, kteří se neúnavně snaží ovlivnit evropské i národní zákony týkající se konopí i dalších drog.
Jak jsem tak zpovídala naše respondenty, trochu zahanbeně jsem si uvědomila, že jsem na tom nejspíš podobně jako většina populace – nejsem vybavena dostatkem informací. Ale vzápětí se mi poněkud ulevilo: není přeci nic divného na tom, že my – laici – nesypeme z rukávu detailní informace, ale přesto si můžeme, ba dokonce máme něco myslet. Já kupříkladu mám za to, že žádné zákazy a tresty ještě nikdy nic moc nevyřešily.
