Nice people take drugs
Jen co Allen Ginsberg, mladý židovský umělec a homosexuál, vášnivě přednesl svoji báseň „Kvílení“ a seskočil z pódia s extatickým výrazem ve tváři zbrocené potem, bylo nakladateli, básníku a spisovateli Lawrenci Ferlinghettimu jasné, že se v sanfranciské Six Gallery onoho podzimního večera roku 1955 událo něco výjimečného. Ještě téže noci poslal Ferlinghetti Ginsbergovi telegram. Parafrázoval v něm citát z dopisu, který sto let předtím, v roce 1855, zaslal Ralf Waldo Emerson básníku Waltu Whitmanovi, když si přečetl jeho básnickou sbírku Stébla trávy. „Milý Allene,“ psal Ferlinghetti, „zdravím Tě na počátku skvělé kariéry!“ Ginsberg, ceremoniář nastupující generace, vynálezce sloganu „flower power“, duše protestů proti válce ve Vietnamu, vytvořil „Kvílením“ svůj opus magnum. I později psal skvělé verše, ale právě tahle báseň ukončila upjatou a pokryteckou éru mccarthismu a změnila pohled mladé generace na svět.
Nevím, kdy vy, ale já se zamiloval do Whitney Houston, když v kině OKO běžel film Osobní strážce. Nedělejte, že si to nepamatujete. Kluci ji milovali a holky záviděly a chtěly být jako ona. Takovou princeznu jsme tady nikdy neměli, a to počítám i Popelku. Kultovní americký film z roku 1992. Whitney Houston. Kráska s kakaovou pletí, křehká, bezbranná a přitom neuvěřitelně sexy a tak silná svým nádherným hlasem. Tak na všechny působila. Potřebovala ochránce.
To, že většina z nás vyslovuje Vincentovo celé jméno nesprávně „van Gog“, není až tak naší vinou, ale spíše tím, že ač Holanďan, prožil větší část svého nepříliš dlouhého života ve Francii. A tam si s původní holandskou výslovností „fan Choch“ poradili s příslovečnou lehkostí. Vyřešil to šalamounsky – většinu obrazů podepsal pouze křestním jménem. Světoznámý a bohužel až po smrti uznávaný malíř Vincent van Gogh, těžce závislý na thujonu, terpenu a alkoholu, zemřel v pouhých sedmatřiceti letech. Přesné okolnosti jeho úmrtí se už asi nepodaří zjistit.
“Toho dne bylo v Dallasu příšerné horko,“ vypověděla vdova po Johnu Fitzgeraldu Kennedym, Jacqueline, později před Warrenovou komisí, která vyšetřovala atentát na jejího manžela.
O významném světovém afroamerickém malíři JeanuMichelu Basquiatovi asi nejlépe vypovídá pohádka, kterou mu často vyprávěla jeho maminka. Byl jednou jeden malý princ, který měl nádherný hlas. Ale přišel zlý kouzelník, prince začaroval a hlas mu odebral. A aby toho nebylo málo, uvěznil ho do temné věže.
Nice people, co berou drogy? Tak já mezi „nice“ rozhodně nepatřím. Ale chtělo už to tady nějakou změnu, ne? Pak to vypadá, jako by drogy brali jenom nějaký supermani nebo co. To sou kecy. Například Mick Jagger prej jenom v koksu prošňupal skoro tři čtvrtě miliardy dolarů. A je to pankáč? Nemyslím si. Vy v Česku jste jenom za minulej rok utratili za nelegální drogy kolem čtyř miliard korun. Jen se nebojte, já vám to tady v pekle všechno pěkně sečtu. S tímhle životopisem vás nikde nevemou
Konec 19. století obrátil staré pořádky vzhůru nohama. Hroutí se monarchie a koloniální říše, válčí se, průmysl díky vynálezům a objevům neuvěřitelně vzkvétá. Emancipují se národy, jedinci a především ženy. Je to doba překotná, vše se mění a na důsledky se rozhodně nehledí. To platí v podstatě ve všech oborech včetně medicíny. V této bouřlivé době započal svoji kariéru dnes neobyčejně proslulý, ale stále více kritizovaný a v mnoha ohledech již překonaný rodák z moravského Příbora.
Tento článek je věnován jednomu z nejoblíbenějších herců celé jedné generace. Jestli toto je cena za slávu, buďme rádi, že jsme ji nepoznali. RIP.
A to se jednomu z největších a rozhodně nejplodnějších německých režisérů vyplnilo v pouhých 37 letech. Vrahem byl koktejl z alkoholu, kokainu a extrémně silného antipsychotika Vesparax, který kromě jiných zabil o dvanáct let dříve i Jimiho Hendrixe. Enfant terrible německého filmu šedesátých a sedmdesátých let, rebel, provokatér, homosexuální prostitut, lidská zrůda a estetický génius. Rainer Werner Fassbinder.
Tento fenomén byl prozkoumán už tolikrát, že snad víc bylo napsáno jen o Ježíši Kristu. Elvis Aaron Presley. Král světového rock’n’rollu. Člověk-mýtus, jenž obrátil vzhůru nohama nejen hudební svět. Mnoho skalních fanoušků věří, že stále žije. Že svou smrt pouze fingoval, aby přestal být zajatcem a otrokem své vlastní slávy. Hamburgerem, Mickey Mousem, americkou vlajkou, bubble gumem, prostě symbolem USA.Včera se mi o něm zdál zvláštní sen. Elvis mi v něm vyprávěl: