Nice people take drugs
Zakřiknutý chlapec z New Yorku se stal legendou a nesmrtelným bohem pro miliony fanoušků po celém světě. Dobrosrdečná povaha mu nedovolila pokračovat v kariéře dealera cracku, a tak o ní začal alespoň zpívat. A prorazil.
Je to už podruhé, co tahle rubrika představí prvotřídní buznu, navíc s naprosto jedinečným talentem a celoplanetárním vlivem na oblékání lidí. Kromě toho, že to uměl s holkama a z pojmu „manekýna“ vytvořil první supermodelku světa, povedlo se mu vybudovat impérium, které je synonymem pro slova jako styl, elegance a luxus. A teď bacha: Versace nikdy moc nepil, ani nebral drogy. Takže co jako?
Životní cesta spisovatele a propagátora psychedelické zkušenosti Aldouse Huxleyho do značné míry kopíruje dějiny západního světa prvních dvou třetin 20. století. Huxley zažil téměř vše – úpadek britského impéria, světová válečná běsnění, éru amerického hospodářského a mocenského rozmachu spojeného se začínajícím duchovním úpadkem společnosti. Svou životní filozofií ovlivnil celou jednu mladou generaci a v mnohém inspiroval rodící se hnutí hippies.
Ačkoliv se už dnes obecně přijímá fakt, že Jimi Hendrix byl během studia jen obyčejný flákač, díky první kytaře od otce se z něj stal dříč a legenda, které pomníky stavíme dodnes. Zajímavý životní příběh talentovaného rošťáka, který se kvůli turné nebál v armádě na rasistickém jihu předstírat homosexualitu, ukončilo až předávkování hypnotiky na spaní. Alespoň oficiálně.
Přemýšlím o tom, zda si dvacáté století, plné překotných zvratů, stvořilo amfetamin k obrazu svému, anebo až tato droga významně pomohla rozvoji našeho moderního a hektického světa, orientovaného na výkon, preciznost a maximální nasazení. Co bylo dřív, slepice nebo vejce?
16. červen, 1967. Léto lásky bylo v plném proudu. Na legendárním hudebním festivalu v v kalifornském Monterey se shromáždilo přes padesát tisíc lidí. Vystupovat právě začala nepříliš známá skupina ze San Franciska – Big Brother and the Holding Company. Jejich zpěvačkou je čtyřiadvacetiletá Texasanka z Bohem zapomenutého Port Arthuru. Následující tóny způsobí hudební revoluci.
Truman Capote je mezi spisovateli tím, čím je Diego Maradona mezi fotbalisty. Geniální dítě, které se koupalo ve vaničce talentu, následně vyrostlo a dosáhlo velkých úspěchů. Ale člověk se kdykoliv při vyslovení jeho jména neubrání pocitu, že díky takovým vlohám, jaké mělo, vlastně mělo to zpropadené dítě dokázat ještě mnohem více. I když nutno přiznat, že když je vaše jméno celosvětovým synonymem pro konzumování drog v množství větším než obrovském, dá se to také považovat za obdivuhodný výkon.
Hodiny na policejní stanici v kalifornském Brentwoodu ukazují 4:24 hodin ráno. Je 5. srpna 1962. Zvoní telefon. Vyděšený hlas uniformovaným příslušníkům oznamuje nález nahého mrtvého ženského těla a diktuje jim adresu španělského bungalovu na Fifth Helena Drive 12305. Když dorazí policisté na místo, tak opravdu nacházejí ženskou mrtvolu. Tu posléze identifikují jako Normu Jeane Mortenson. Celý svět jí ale znal jako Marilyn Monroe.
Neobyčejný hudební talent, který ho rychle vytáhl ze zaplivaných putyk periférie státu až na vrchol hitparád. Tisíce vřeštících fanynek, které by kvůli němu udělaly cokoliv. Velké zápasy s alkoholem a drogami, to celé ještě podtržené dramatickými psychickými problémy, které měly zaplašit hrsti prášků na uklidnění, na spaní, na lepší náladu.
