Karanténní opatření v souvislosti s pandemií covid-19 jsou často mnohými vnímána negativně, jako nutné zlo.…
„Bydlím v Sovinci, malé vesničce s patnácti obyvateli, v bývalé škole, která je v bezprostřední…
Nikola Mucha je punková písničkářka z Kyjova. Publikum si získala především kontroverzními texty a svérázným…
Potkáváme se na hlavním nádraží. Právě přicestovala z hřebenů Krkonoš, kde pobývá blízko přírodě a…
Rodilý Angličan se usídlil v Praze před pětadvaceti lety a rozhodně už nemá v plánu…
Když jsem se nedávno pustil do jednoho nového projektu, nečekaně jsem narazil na ztracený záznam…
Profesor Hanegraaff stihl navštívit Českou republiku během posledních dvou únorových dní. Přijel do Brna jako…
Závažná situace okolo drog nastane ve chvíli, kdy namísto aby problémy s návykovými látkami řešili…
Skejťák a sprejer, sběratel věcí od popelnic, expert na sociální média, který se podílel na…
Počátek padesátých let je pro nás těžko pochopitelný. V té době spousta mladých lidí věřila, že není možné, aby se komunisté udrželi u moci dlouho, a proto se snažili proti němu něco dělat. Tehdy si mnozí neuvědomovali, že mezinárodní politická situace i společenské klima se po válce radikálně změnily a že zde bude na bezmála půlstoletí vládnout totalitární systém. Těmito slovy otvírá Miroslav Vodrážka nejen rozhovor, ale i svůj šanon plný oskenovaných spisů Státní bezpečnosti, které si s sebou přinesl pro dokreslení atmosféry doby naštěstí již minulé.
