Rozhovor

Rozhovory se známými osobnostmi.

Tomáš Páleníček: Nejasná zpráva o českém konopí

„Vědci zjistili, že česká marihuana je extrémně nebezpečná a způsobuje schizofrenii!“ hlásala během okurkové sezóny mainstreamová média a přes noc tak vyrobila z konopí drogu nejhrubšího zrna. Po jednom šluku jste prý zralí na blázinec.
Tak jsme v klidu dokouřili, zavolali do Bohnic a pozvali se na návštěvu k panu doktoru Tomáši Páleníčkovi, jednomu z autorů dosud probíhající studie, která byla na začátku celé té mediální hysterie. Zajímalo nás, z jakých zdrojů média vlastně čerpala, jak a proč se české konopí a jeho uživatelé zkoumají a zda se náhodou výzkumu nemůžeme osobně účastnit také. Když jsme se navíc dozvěděli, že Tomáš Páleníček je jeden z mála lidí v České republice, který má oficiálně povoleno kromě konopí zkoumat i psychedelika, vůbec jsme pavilon Národního ústavu duševního zdraví nechtěli opustit. Bohužel stát se dobrovolným polykačem psychedelik nešlo okamžitě, a tak se těšíme, až se do Bohnic, tentokrát v roli pokusných králíků, opět vrátíme.

Ivo Traxmandl – V rauši

Vyučený řezník a muzikant, který obětoval svůj život módě a tetování. Když se napije absintu, rozumí řeči zvířat.

Ondřej Smeykal – v rauši

Chlapík v klobouku, který umí zahrát na kus klacku jako celý orchestr. Je nudný, nemá rád mražené kytky a sere ho vlastní lenost.

Jan Haubert – poeta a neumětel

Visací zámek. Jediná kapela ve střední Evropě, která byla v roce 2005 vyhlášena památkou UNESCO. Přiznávám, že jejich hudbu jsem nikdy neposlouchala. Uvědomuji si, že je to ode mě urážka kultury, projev ignoranství a buranství. Na svou obhajobu však chci říct, že znám jejich písně a umím je zpívat. Pějí se totiž u nás na venkově, jen co se kluci a holky trochu opijí. Takže pořád. Autorem převážné většiny jejich textů je Hony Ušatec alias VZ1, vlastním jménem Jan Haubert.

Olga Path Štiplová – v rauši

Bývalá studentka filmové vědy i prodavačka ze sexshopu prošla mnoha profesemi, aby se stala bulvární novinářkou. Svou vysokou inteligenci maskuje ještě vyšším nánosem make-upu, který pokládá za jednoznačně nejdůležitější věc na světě.

Lenka Bradáčová: Nedávejte děti drogám

Vstupuji do rozlehlé kanceláře v budově Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jarními slunečními paprsky prosvětlená místnost je celá okázale zařízena černým nábytkem. Pouze kolečková židle za velkým černým stolem je bílá. Působí tam jako ostrov naděje a jistoty uprostřed nebezpečné temnoty. Celá v černém přichází jediná obyvatelka těchto prostor – vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, a já neubráním upřímné poznámce: „Máte krásnou kancelář. To jste si zařizovala sama?“
Za černým konferenčním stolkem v černém křesle, kam paní doktorka usedla k našemu rozhovoru, mi odpověděla, že nikoliv, místnost prý takto zařídili už její předchůdci. Nechce se mi tomu věřit, ale vkus paní doktorky k nábytku dále nerozebírám a s ohledem na omezený čas uřčený pro náš rozhovor, mě ani moc nezajímá. Přišel jsem se jí přeci zeptat na její vkus na drogy a drogovou politiku naší země.
Ačkoliv jsem měl chvílemi pocit, že i když se bavíme o stejných drogách, tak každý myslí na úplně jiné, drogami zabývající se skupiny lidí, v jednom jsem dal paní Bradáčové za pravdu. Že není možné předpokládat, že budeme mít všichni stejný názor a že zřetelně vyjádřený nesouhlas má na vývoj společnosti jen pozitivní dopad.

Varhan Orchestrovič Bauer – V rauši

Hudební skladatel a dirigent, charismatický excentrický démon, pro kterého je hudba náboženstvím. Rád provokuje lidi k jinému pohledu na věc a k radosti z prožívání i z kreativity. Vyhledává smyslné tajemné brunetky.

Igor Chaun – V rauši

Svou nedospělost vydává za věčné mládí a svou náruživost za pouhou dychtivost. Pokud netočí filmy, zabývá se duchovnem, a naopak. Dost často nedělá nic, což mu ale na druhou stranu dlouho nevydrží.

Samir Hauser – Muž na Ritalinu

“Přivázal jsem tu megeru k plotu kravatou,” říká Samir Hauser alias Bruno Ferrari. Poslední inkarnace excentrického kabaretiéra se v překvapivě upřímném a trochu šíleném rozhovoru vyzpovídává nejen ze svých bohatých zkušeností s drogami, ženami i uměleckou scénou, ale i o tom, jak pašoval drogy, prodával koks Prodigy a nechá nás nahlédnout do světa reklamních agentur: “Je to jako dělat obsluhu hovnocucu.”

Cyril Höschl – Kde je zakopán pes a LSD?

Tak a je to tady. Jedu do Bohnic na psychiatrii. V pavilónu číslo 19 mám důležitou schůzku. Před čtyřmi měsíci jsem si domluvil hodinové sezení s profesorem Cyrilem Höschlem, ředitelem Psychiatrického centra Praha. Ačkoliv si většinou jako cvok nepřipadám, jsem z našeho setkání trochu nervózní. Co když se na něco zeptám jako blázen a namísto odpovědi dostanu doporučení pro ambulantní léčbu na jejich psychiatrické klinice?