Smrt ega může být jedním z nejzásadnějších, ale také nejděsivějších zážitků lidského života. Co se během takového psychedelického zážitku odehrává v našem mozku?
Co je to ego?
Nahlíženo perspektivou moderních psychologů představuje ego kombinaci tří základních stavebních prvků lidské psyché: pohledu jedince na sebe samého, vnímání vlastní hodnoty (sebevědomí) a souboru přesvědčení, ideologií a společenských vazeb, jimiž se tento jedinec řídí. Toto chápání vlastní podstaty nám pomáhá třídit a organizovat realitu a ovlivňuje jak naše současné myšlenky, tak způsob, jakým vnímáme minulost, tedy paměť. Ego funguje jako brána do vědomí, která je otevřená pouze myšlenkám podporujícím naše vnímání sebe sama.
Všechny součásti vědomí se začínají rozvíjet přibližně ve věku pěti let, kdy se aktivita v oblasti mozku zvané klidová síť (anglicky default mode network, DMN) stává nezávislou na dění ve zbytku mozku. DMN má zásadní vliv na rozvoj sociálních vazeb, schopnost fungovat v rámci společenských struktur, vnímání času, uchování vzpomínek, představy o budoucnosti a oddělení vlastní osobnosti od „ostatních“.
Spisovatel a filozof Aldous Huxley razil ve své slavné a často citované knize Brány vnímání (Doors of Perception) teorii o tom, proč je DMN tak neoddělitelně propojená s egem a s vědomím jako takovým: „Aby bylo vůbec umožněno biologické zachování druhu, musí být obrovské množství dat přicházející skrze smyslové orgány rychle a efektivně kategorizováno a zpracováno jakousi redukční převodovkou.“
DMN a tedy i ego se podle Huxleyho chovají jako taková redukční převodovka, která vyřazuje myšlenky a smyslové vjemy, jež nezapadají do našeho obrazu sebe sama, do námi vnímané vlastní identity, nebo by mohly poškodit naše sebevědomí. Jistá míra filtrace přijímaných informací je jistě třeba, aby nebyl mozek zahlcen nepřeberným množstvím nepotřebných, irelevantních dat. Výsledkem podobného třídění je ale často vznik předsudků, tedy černobílého, duálního vnímání světa a jeho dělení do protichůdných kategorií: láska/nenávist, dobro/zlo, správné/špatné, posvátné/hříšné.
Pokud se pod vlivem psychedelik pokoušíme bojovat proti rozpouštění ega, snadno můžeme nabýt dojmu, že buď umíráme, nebo přinejmenším přicházíme o rozum.
Rozpuštění
Ego vytváří hranice, jejichž existence může vést k pocitu odcizení od lidí v našem okolí, od přírody, od společnosti a dokonce od sebe sama. Někteří lidé se proto snaží dosáhnout rozpuštění ega, ať už pomocí psychedelik nebo například prostřednictvím meditace. Hranice vytvořené egem se v takovém změněném stavu vědomí zcela rozplývají a jedinec je schopen nahlížet svět z objektivnější perspektivy a ve větším měřítku. Vlastní bytí už není odděleno od života, který se odehrává okolo nás, ale naopak vnímá své propojení se světem, vesmírem a všemi jeho obyvateli a zažívá intenzivní pocity lásky, euforie a jednoty, zatímco ego je dočasně potlačeno.
Právě toto odosobnění a z něho vyplývající pocit spojení s vesmírem je běžně označováno jako smrt ega.
...
Pokračování článku najdete v Legalizace č. 62, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.
