Aktuální článek
Co fetuje tvoje máma

Co fetuje tvoje máma

Profilový obrázek
  • Rozdíl mezi lékem a drogou spočívá hlavně v místě nákupu: z lékárny je to lék, z ulice droga.

Droga: výraz, který se v běžné řeči používá k označení nedovolených psychoaktivních látek. Kromě vysoce návykových také těch, u nichž je vznik závislosti nepravděpodobný (například LSD). Málokdo z laické veřejnosti by nazval „drogou“ cokoli legálního, ať už alkohol, tabákové výrobky nebo léky na předpis. Jak říkal Paracelsus: „Rozdíl mezi lékem a jedem tkví v dávce.“ Rozdíl mezi lékem a drogou však spočívá hlavně v obalu, respektive místě nákupu: z lékárny je to lék, z ulice droga.

To, jaký obrovský problém představuje přehnané předepisování návykových látek, si dnes naplno uvědomují ve Severní Americe, nicméně zákeřná epidemie lékové závislosti se nevyhýbá ani zbytku světa, České republice nevyjímaje. Takřka desetina populace u nás zneužívá různé „oblbováky“ čili psychoaktivní léky – a na rozdíl od stejného počtu spoluobčanů, kteří mají pravidelnou zkušenost s konopím v jakékoli formě, jim za to nehrozí žádný trestní postih. Zato návyk je nemine, a to jak psychický, tak někdy i fyzický.

Návyk na tři způsoby

Léky s největším potenciálem pro vytvoření návyku můžeme zjednodušeně rozdělit do tří skupin:

  1. uklidňující (souhrnně nazývaná sedativa), používaná buď proti úzkosti (anxiolytika), nebo proti nespavosti (hypnotika);
  2. stimulanty;
  3. opioidní analgetika.

Nová sedativa v 19. století

Lidé brali látky potlačující pocit úzkosti už od nepaměti. Kromě alkoholu znali také mnoho účinných rostlin, například kozlík lékařský, pepřovník opojný (kava kava) a samozřejmě konopí. V 19. století byl objeven sedativní účinek chloroformu a éteru. Kromě toho, že obě látky zaznamenaly velký úspěch jako celková inhalační anestetika, pravidelné používání nižších dávek si získalo mnoho příznivců, nejdříve v řadách britské šlechty a amerických zbohatlíků, později i mezi chudšími.

Medicína dlouhodobě zastává kontroverzní názor, že u pacientů se silnou bolestí se závislost netvoří.

Po chloroformu a éteru přebral štafetu chloralhydrát, který byl až do počátku 20. století v této indikaci suverénně nejpoužívanější. Na rozdíl od svých předchůdců byl méně prchavý, takže se dal i pít. Nekalé praktice přidávání chloralhydrátu do nápojů nic netušícím osobám se v mluvě podsvětí říkalo Mickey Finn.

U všech těchto látek byl rozdíl mezi účinnou a smrtelnou dávkou velmi malý, naopak schopnost způsobit závislost a poškodit orgány, zejména mozek a játra, byla extrémně vysoká.

Smrtící barbituráty

Kyselina barbiturová byla objevena 2. prosince, na svátek sv. Barbory, za což vděčí svému jménu. Sama o sobě sedativní účinky nemá, vhodnou úpravou její molekuly však vznikají vysoce účinné barbituráty, které velmi rychle získaly celosvětovou popularitu. Přestože byly uvedeny na trh již v roce 1903, o jejich vysoké návykovosti a nebezpečnosti se začalo hovořit až na přelomu padesátých a šedesátých let, hlavně protože byly stále častější příčinou smrti celebrit. Nejznámější případ je zřejmě Marilyn Monroe.

Na černém trhu jsou sice barbituráty stále dostupné a zejména v USA i hojně nelegálně užívané, ale jako sedativa se již nepředepisují. To však neznamená, že současná medicína pro ně nemá využití. Krátce působící barbituráty slouží jako injekční celková anestetika, některé z nich, například pentobarbital, se používají též jako prostředek eutanazie u lidí a také při popravě injekcí v USA (zde však nemají smrtící účinek, jen úlohu anestetika). Při veterinární eutanazii je zas nejčastěji injekčně podán fenobarbital, který je v humánní medicíně mnohdy nenahraditelný pro zvládnutí silných záchvatů epilepsie nebo migrény. Další látka, amobarbital, byla testována jako „sérum pravdy“ a CIA ji údajně používala i v praxi.

Benzodiazepiny a Z-látky

„And though she’s not really ill, there’s a little yellow pill“. Rolling Stones v písni „Mother’s Little Helper“ (Mámin pomocníček) popisují, jaké příčiny i neblahé následky může mít, když si ženy v domácnosti pomáhají od stresu pomocí léků na předpis. Tato stále aktuální píseň pochází z roku 1966 a stala se hitem, avšak zdaleka ne takovým jako samotné valium, tedy v textu zmiňované „žluté pilulky“, uvedené na americký trh jen o tři roky dříve.

Jednalo se o první lék, v němž byl účinnou látkou diazepam, a dodnes je velmi oblíbený. Jeho „otec“ rakouský chemik Leo Sternbach dlouho hledal účinné a bezpečné anxiolytikum, až nakonec uspěl s produktem údajně náhodné reakce – sloučenina, kterou připravil, zreagovala s jinou, špatně uzavřenou plynnou chemikálií. Na konci padesátých let takto vznikl chlordiazepoxid (Librium), první ze skupiny benzodiazepinů. Tato v současnosti celosvětově nejpopulárnější anxiolytika se ve vysokých dávkách dají použít i jako hypnotika. Kromě diazepamu sem patří například alprazolam (Xanax, Neurol), bromazepam (Lexaurin) a desítky dalších.

Fyzická závislost se u předpisových anxiolytik a hypnotik vytváří mnohem rychleji než u alkoholu – při užívání vysokých dávek může stačit jeden měsíc.

V devadesátých letech byla do praxe uvedena nová hypnotika: zolpidem (Stilnox, Hypnogen), zopiklon a zaleplon, označované jako Z-látky. Nejsou chemicky příbuzné s benzodiazepiny, jejich efekt je silný, ale krátkodobý – mají pomoci usnout a během spánku už neúčinkují.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 63, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!