Kniha DMT: Molekula duše popisuje první seriózní vědecký výzkum N,N-dimethyltryptaminu, mimořádně potentní a krátce působící psychedelické látky, která se přirozeně vyskytuje i v lidském těle. Je to také příběh o překonávání obtíží při realizaci přelomového výzkumu, který vládě a úřadům nikdy nebyl po chuti.
Praha, dybbuk, 2021, 1. vydání
Cena: 367 Kč
Rick Strassman
Chemicky nejjednodušší člen skupiny tryptaminových psychedelik se nachází nejen v rostlinné a živočišné říši, ale je také jedním z endogenních lidských psychedelik, což znamená, že ho v miniaturním množství produkuje i člověk.
Většina z nás zná DMT jako jednu z přísad odvarů a směsí ke kouření, které v rámci různých rituálů konzumují již tisíce let jihoameričtí šamani (DMT se vyskytuje zejména v pralesních rostlinách Jižní Ameriky). Na Západě bylo poprvé bylo izolováno v roce 1946 a poté krátce testováno maďarským chemikem a psychiatrem Stephenem Szárou. Jelikož si ale v té době získalo pověst poněkud nevyzpytatelné až strašidelné substance, vědecký zájem o jeho účinky a využití na několik desetiletí opadl.
Výsledkem studie byla mimořádně široká škála zážitků – od psychotických epizod s paranoidními vizemi přes obrazové halucinace až po „klasické“ mystické zážitky.
Nikým nechtěný výzkum
Až se v roce 1990 na scéně objevil tvrdohlavý psychiatr Rick Strassman z Novomexické univerzity, který se nenechal odradit nekonečným podáváním žádostí a získáváním všech možných i nemožných povolení, až se mu nakonec podařilo provést přelomovou studii. Jejím cílem bylo identifikovat a popsat účinky podání DMT a vliv na psychiku a duševní rozpoložení lidských subjektů. Celkově se jednalo o zhruba 400 dávek podávaných průběžně šesti desítkám dobrovolníků. Výsledkem byla mimořádně široká škála různorodých a často zcela odlišných zážitků – od psychotických epizod s paranoidními vizemi přes obrazové halucinace až po „klasické“ mystické zážitky jako například komunikace s cizími entitami. Nechyběly ani zážitky připomínající okamžiky krátce před smrtí nebo bizarní únosy mimozemšťany. Tato svědectví byla doplněna laboratorními pozorováními a odborným popisem toho, co se v myslích pokusných subjektů odehrávalo.
Mozek jako výrobce DMT
Jedna z oblíbených teorií, kterou výsledky Strassmanova výzkumu podporují, hovoří o tom, že během období extrémního stresu či vypětí může lidský mozek na krátkou dobu produkovat vyšší množství DMT. To okamžitě překračuje hematoencefalickou bariéru a vyvolává biochemické změny, které jsou popisovány jako zážitky všeobjímajícího kosmického vědomí, mystického spojení s všehomírem či osvícení. Je tedy možné, že náš mozek a mysl prožívají při podávání DMT v laboratorních podmínkách i při spontánním uvolnění DMT po traumatickém zážitku velmi podobné věci.
Rizika jsou skutečná a dlouhodobé přínosy nejednoznačné.
Pochopení neuchopitelného
Pokud na léto sháníte lehce srozumitelnou a čtivou knihu oslavující přednosti a potenciál psychedelik, pak DMT: Molekula duše nebude tou nejvhodnější volbou. Rick Strassman čtenářům naopak v průběhu knihy opakovaně vysvětluje, že látky měnící vědomí – a o DMT to platí trojnásob – nejsou rozhodně pro každého a že zdaleka ne všechny zážitky jsou úžasné, pozitivní a automaticky měnící život k lepšímu. Čtení je to spíše střízlivé, někdy až pochmurné. V průběhu se navíc dozvídáme, jak sám autor dospěl k „nepopiratelnému poznání, že DMT
není ze své podstaty terapeutická substance“ a že „rizika jsou skutečná a dlouhodobé přínosy nejednoznačné“. Dokonce přiznává, že navzdory množství mystických zkušeností a zážitků blízkých smrtí se u účastníků studie „nedařilo dosahovat skutečných změn v životě“.
Sám jsem se přistihl, že první třetinu knihy jsem měl na DMT velkou chuť, zhruba v polovině jsem si už nebyl tak jistý a ke konci ve mně převládl obrovský respekt a možná i strach. Což u tohoto mocného psychedelika nemusí být vůbec na škodu.
