„Inteligence je jedním z největších darů,“ říká Charlie Gordon, hlavní hrdina slavné knihy Růže pro Algernon. Příběh popisuje, jak se ze slabomyslného, ale dobrosrdečného chlapíka stal během několika měsíců zatrpklý génius. V ještě kratší době se pak vrátil na původní úroveň inteligence – to vše v důsledku podání experimentálního léku… Je skutečně možné zvýšit IQ farmakologicky? Dokáže to současná věda?
Látky zvyšující intelekt lze rozdělit do dvou základních kategorií. Větší a známější skupinou jsou stimulanty. Jejich účinek nastupuje rychle, ale trvá jen krátce a často je spíše subjektivní povahy: člověk je sebevědomější a méně unavený, a proto se cítí inteligentnější. Stimulanty mají zpravidla kromě psychického i silný fyzický účinek, zejména na svaly a srdce.
Druhou skupinu tvoří nootropika. Tento termín pochází z řeckých slov noos (mysl) a tropé (ohýbat). Poprvé ho použil v roce 1972 rumunský chemik a psycholog Corneliu Giurgea k popisu účinku piracetamu, který objevil a testoval. Podle něj by nootropikum mělo splňovat následujících pět podmínek:
- zlepšuje paměť a schopnost učení;
- zvyšuje odolnost mozku vůči stresovým podmínkám (např. nedostatek kyslíku);
- chrání mozek před toxicitou jiných látek;
- podporuje kognitivní schopnosti;
- nesmí být toxické, ideálně by nemělo mít sedativní ani stimulační účinek.
Některé z těchto podmínek, zejména schopnost zvyšovat odolnost vůči stresu, splňují také látky (nebo rostliny) z kategorie takzvaných adaptogenů.
Stimulace a otupení
Užívání vysoce účinných stimulantů, ať už přírodních nebo syntetických, představuje půjčku za nevýhodný úrok. Po výbuchu energie, který zasáhne nepřipravené neurony jako blesk, následuje přinejmenším stejně dlouhé otupení, takzvaný „afterburn“. Pokud jsou zásoby látky dostatečné, lze tento problém vyřešit jednoduše podáním další dávky. Při dlouhodobém užívání však dochází nejen k výraznému snížení účinnosti, ale také k nežádoucím účinkům, které se mohou projevit jako psychóza až demence.
Ze všech přírodních nebo syntetických látek, u nichž byla zkoumána schopnost zvyšovat inteligenci, se modafinil zatím jeví jako nejúspěšnější.
Mezi studenty je oblíbený například amfetamin (Adderal), methylfenidát (Ritalin) a ti bohatší mohou sáhnout po kokainu. Ačkoli tyto látky krátkodobě účinně tlumí únavu a zkracují dobu potřebnou k řešení jednoduchých úkolů, u žádné z nich se v testech neprokázala skutečná schopnost zvyšovat IQ, paměť nebo kreativitu. Spíše naopak. Mnoho známých osobností je však používalo ke zvýšení své produktivity, například mimořádně plodný autor sci-fi P. K. Dick nebo milovník kokainu Sigmund Freud.
Furt kofein
Mezi stimulanty má kofein výsadní postavení. Je to pravděpodobně nejčastěji konzumovaná psychoaktivní látka na světě, těsně následovaná etylalkoholem a nikotinem.
Kofein může u citlivých osob způsobit bušení srdce nebo zvýšení krevního tlaku, ale pravidelní konzumenti jsou vůči tomuto účinku odolnější. Pro člověka je toxický pouze v relativně vysokých dávkách (několik gramů); pitím kávy není téměř možné dosáhnout této hladiny. V roce 1746 se švédský král Gustav III. rozhodl prokázat škodlivost kávy a čaje. Dvěma mužům, jednovaječným dvojčatům, kteří byli odsouzeni k trestu smrti, změnil trest na doživotí pod podmínkou, že jeden z nich bude každý den pít sklenici černého čaje a druhý kávu. Oba muži se dožili více než 80 let a přežili nejen krále, ale i všechny lékaře, kteří měli experiment vyhodnotit. Byly však zaznamenány desítky úmrtí v souvislosti s konzumací krystalického kofeinu a také s vypitím několika energetických nápojů krátce po sobě.
Ačkoli nebylo nikdy vědecky prokázáno, že by kofein zvyšoval inteligenci nebo kreativitu, jeho účinky hojně využívá mnoho intelektuálů, zejména spisovatelů. Druhé místo v soutěži o nejextrémnějšího pijáka kávy obsadil Francois Voltaire, který jich údajně vypil asi 30 denně. S průměrnou spotřebou 40 až 50 šálků denně ho však Honoré de Balzac snadno překonává. Tento abstinent zemřel ve věku 51 let na srdeční selhání a lze ho pravděpodobně považovat za jednu z mála obětí chronického pití kávy. Na pochybném třetím místě se umístil Jack Kerouac. Svůj nejslavnější román Na cestě napsal podle vlastních slov za tři týdny, a to za neustálého přílivu kávy. Zlí jazykové tvrdí, že káva sloužila spíše k zapíjení tablet amfetaminu, což Kerouac celý život – přinejmenším v případě tohoto románu – popíral.
Ginkgo – nootropické bingo
Není mnoho rostlin, které by se daly označit za nootropika. Pravděpodobně nejoblíbenější je ginkgo biloba. Díky své schopnosti rozšiřovat cévy pomáhá extrakt z jeho listů při vaskulární demenci, což je poměrně časté nedostatečné prokrvení mozku u starších lidí.
Vinpocetin, účinná složka barvínku menšího (Vinca minor), funguje podobně. Oba druhy nebo přípravky z nich však mají u zdravých lidí prakticky nulový vliv na duševní výkonnost.
Ačkoli stimulanty účinně tlumí únavu a zkracují dobu potřebnou k řešení jednoduchých úkolů, neprokázala se u nich schopnost zvyšovat IQ, paměť nebo kreativitu.
Adaptogeny za divoké ceny
Mnohem větší skupinu tvoří adaptogeny. Jedná se převážně o asijské rostlinné druhy, které se používají v tradiční čínské medicíně nebo indické ájurvédě a u žádného z nich nebyl jednoznačně prokázán pozitivní vliv na duševní výkonnost. Mezi adaptogeny patří například sibiřská rodiola růžová nebo Schisandra chinensis, jejíž plody jsou známé také jako „plody pěti chutí“.
Z hub se používá například ježatka korálová (Hericium erinaceus) nebo bizarní housenka čínská (Cordyceps sinensis), která napadá hmyz a tradičně se prodává v podobě sušených housenek bource morušového, napadených touto houbou.
Ženšen – jen sen?
Na Západě je asi nejznámějším z tradičních adaptogenů asijský ženšen (Panax ginseng), nazývaný také pravý nebo korejský ženšen. Kořen této rostliny často připomíná – podobně jako mandragora – miniaturní postavičku, takže se věřilo, že je tím účinnější, čím více se podobá lidskému tělu. Roste však velmi pomalu, až po několika letech dosáhne velikosti několika centimetrů, a ve volné přírodě je velmi vzácný, což z něj činí jednu z nejdražších léčivek na světě. V císařské Číně bylo po dlouhou dobu vše, co se našlo, automaticky považováno za císařův majetek, a pokud byl obyčejný člověk přistižen, jak to používá nebo prodává, mohl skončit na šibenici. Teprve v 16. století se ženšen začal pěstovat v Koreji, která se stala jeho hlavním zdrojem. Dnes lze ženšen pěstovat i v laboratoři v takzvaných bioreaktorech, kde rostou pouze kořenové kultury bez nadzemních částí.
Tradičně se užívá k posílení těla i mysli, zejména u starších nebo nemocných lidí. Ženšen obsahuje ginsenosidy, které jsou do jisté míry podobné steroidním hormonům. Účinek rostliny ani čistých látek na duševní schopnosti nebyl dosud spolehlivě prokázán. Dlouhodobé užívání vysokých dávek může vést ke zvýšení krevního tlaku a dalším nežádoucím účinkům. Korejský ženšen je jedním z nejvíce padělaných přírodních léčiv, značné procento doplňků stravy na trhu ho vůbec neobsahuje. Kořen bývá „opečováván“ levnějšími druhy ženšen nepravý (P. notoginseng) a ženšen americký (P. quinquefolius), které obsahují výrazně nižší množství ginsenosidů. Příbuzná rostlina Eleuterococcus senticosus s podobným složením se označuje jako sibiřský ženšen.
Můžeme se také setkat s „indickým ženšenem“, známým v Indii jako ašvaganda (Withania somnifera), který však patří do jiné botanické čeledi. V ájurvédě se používá k léčbě různých zánětlivých onemocnění (např. artritidy) a zejména ke zmírnění stresu, úzkosti a ke zlepšení celkové funkce mozku a duševního zdraví. Účinek této rostliny je paradoxně spíše sedativní než stimulační. Vědeckých studií o ašvagandě je stále poměrně málo. Při užívání vysokých dávek se může objevit nevolnost, zvracení nebo průjem.
Bylinu pro hladinu acetylcholinu
Klíčovou látkou zodpovědnou za správné fungování myšlení a paměti je acetylcholin. Jeho kriticky nízká produkce v mozku způsobuje demenci při Alzheimerově chorobě. K její léčbě (nebo zmírnění) se používají látky schopné zpomalit odbourávání acetylcholinu. Některé z nich jsou přírodní, například galanthamin z jisté sněženky rostoucí na Kavkaze (Galanthus woronowii), jiné syntetické, jako třeba donepezil. U zdravých lidí se však zdá být účinek těchto léků zanedbatelný.
Prakticky totéž lze říct o dalších cholinergikách (působících jako acetylcholin), které jsou nicméně běžnou součástí populárních doplňků stravy. Nejčastěji se používá lecitin získaný ze sóji, který má v těle působit jako prekurzor acetylcholinu. DMAE (dimethylaminoethanol), polosyntetická látka odvozená od acetylcholinu, funguje podobně jako lecitin. Kdysi byl v USA předepisován ke zlepšení koncentrace u hyperaktivních dětí, ale v osmdesátých letech se vzhledem k neprokázaným výsledkům přestal předepisovat.
Kofein je nejčastěji konzumovaná psychoaktivní látka na světě, těsně následovaná etylalkoholem a nikotinem.
Z cholinergních rostlin se v doplňcích stravy nejčastěji vyskytuje indická bylina brahmi (Bacopa monnieri). Tradičně se používá v ájurvédě ke zlepšení paměti a nálev z ní prý pomáhal indickým kněžím neboli bráhmanům naučit se dlouhé náboženské texty.
Nejběžnější cholinergní rostlinu není třeba dlouze představovat: je to tabák. Schopnost nikotinu zlepšovat koncentraci je překvapivě dobře prokázána, ale kvůli jeho známým vedlejším účinkům nelze jeho užívání doporučit. Kromě toho může chronický příjem nikotinu vést ke snížení hladiny acetylcholinu v mozku, zhoršení kognitivních funkcí a zvýšení rizika deprese.
Piracetam – pomůže gram
Celosvětově nejrozšířenějším nootropikem je piracetam. Původně byl vyvinut jako antiepileptikum, ale vzhledem k jeho slabému účinku se v této indikaci nepoužívá. Jeho hlavní využití je při léčbě vaskulární demence (viz ginkgo) a dyslexie u dětí.
Piracetam není stimulant ani sedativum a je výjimečně netoxický, a to i při dlouhodobém užívání vysokých dávek. Přímo v příbalovém letáku jednoho volně prodejného přípravku dostupného na českém trhu se můžeme dočíst, že nejzávažnější známé předávkování bylo způsobeno požitím 75 gramů piracetamu (asi 62 tablet). Příznaky (krvavý průjem a zvracení) však odpovídaly otravě sorbitolem, který se používá jako pomocná látka v tabletách; samotný piracetam zřejmě za tuto otravu nebyl zodpovědný. Velmi vzácně se u citlivých jedinců mohou objevit bolesti hlavy, břicha nebo nespavost.
Přesný mechanismus účinku této látky není dosud znám, ale pravděpodobně zvyšuje pevnost buněčných membrán nervů a cév. Výzkumy naznačují, že alespoň do určité míry může skutečně zlepšit paměť a soustředění i u zdravých lidí.
Na trhu najdeme také velké množství příbuzných molekul, například omberacetam je velmi populární zejména v Rusku, kde jej lze koupit bez lékařského předpisu pod názvem Noopept. Tyto látky však obvykle nejsou dostatečně prozkoumány a jejich vedlejší účinky mohou být podstatně závažnější než u piracetamu.
V Rusku a dalších zemích východního bloku je také volně dostupné jedno z nejbizarnějších nootropik: cerebrolysin, směs peptidů odvozených z prasečího mozku, s velmi pochybnou účinností.
Modafinil – nic nezavinil
Jak bylo uvedeno výše, hranice mezi stimulanty a nootropiky není zcela ostrá. Asi nejlepším příkladem na pomezí těchto kategorií je modafinil (nemá nic společného s volně prodejným Modafenem). Tato látka byla původně vyvinuta pro léčbu narkolepsie (patologické usínání během dne) a je označována jako stimulant bdělosti neboli eugeroikum.
Fyzický stimulační účinek modafinilu je minimální, nezvyšuje výrazně svalovou výkonnost ani srdeční činnost. Celkově jsou jeho akutní nežádoucí účinky mírné; mohou se objevit bolesti hlavy a břicha nebo vyrážka. Bezpečnost chronického užívání nebyla dosud ověřena. Na rozdíl od běžných stimulancií není nutné při pravidelném užívání zvyšovat dávku, existují však důkazy o jeho návykovosti. Dosud nejsou známy žádné případy smrtelného nebo klinicky závažného předávkování.
Výzkumy naznačují, že piracetam může alespoň do určité míry zlepšit paměť a soustředění i u zdravých lidí.
O modafinil projevily zájem armády Francie (kde byl objeven), Indie, Spojeného království a Spojených států. Od roku 2012 je jedinou oficiálně schválenou látkou pro použití piloty amerického letectva. V testech, které zkoumaly, jak rychle dokážou zdraví dobrovolníci po podání modafinilu řešit jednoduché problémy, se příliš neosvědčil. Když však později testovali jeho vliv na řešení složitějších problémů, vykazoval poměrně značnou aktivitu. Ze všech přírodních nebo syntetických látek, u nichž byla zkoumána schopnost zvyšovat inteligenci, se modafinil zatím jeví jako nejúspěšnější. Uvažuje se o jeho použití při léčbě různých forem demence a možná i podávání lidem s vrozeně nízkým IQ.
Velmi slibná je v tomto ohledu také relativně nová skupina léčiv známá jako ampakiny. Tyto látky, které byly původně vyvinuty jako antiepileptika, stejně jako modafinil nemají silné stimulační účinky, ale mohou prokazatelně zvyšovat kognitivní schopnosti. Zajímá se o ně i americká armáda.
Mikrotripy pro mikrohippie
Pozitivní účinky psychedelik (například LSD nebo psilocybinu) na myšlení a kreativitu jsou dnes často zmiňovány. Mnozí dnešní psychonauti se věnují mikrodávkování, tedy užívání subhalucinogenních dávek.
Dosud byly provedeny tři rozsáhlé studie mikrodávkování, z nichž dvě nezjistily žádný rozdíl oproti placebu. Ve třetím experimentu, při kterém dobrovolníci dostali jednorázovou dávku LSD (5, 10 nebo 20 mikrogramů), bylo zaznamenáno mírné zlepšení duševních funkcí.
Předmětem výzkumu jsou také různá „atypická“ psychedelika, jako je canna (Sceletium tortuosum). Tento jihoafrický sukulent tradičně užívají domorodí obyvatelé v malých dávkách pro zlepšení nálady a zvýšení bdělosti při lovu, ve velkých dávkách jako halucinogen. Alkaloidy, které canna obsahuje, vykazují poměrně značnou antidepresivní účinnost a zkoumá se také její nootropní potenciál.
Učení je matka inteligence
Jakou látku bych tedy měl požít, abych si zvýšil IQ? V ideálním případě žádnou. Přestože výzkum nootropik rychle postupuje, žádné z nich není (a pravděpodobně ještě dlouho nebude) tak spolehlivé a bezpečné jako stará známá metoda, kterou je vzdělávání. Učením se novým věcem a řešením složitých problémů se totiž vytvářejí nová spojení mezi mozkovými neurony a zvyšuje se duševní výkonnost. Tato cesta je pomalá a namáhavá, ale zaručeně funguje.