Aktuální článek
Drogy pro Algernon: Stimulanty, nootropika, adaptogeny

Drogy pro Algernon: Stimulanty, nootropika, adaptogeny

Profilový obrázek
  • Je skutečně možné zvýšit intelekt či mentální výkon?

„Inteligence je jedním z největších darů,“ říká Charlie Gordon, hlavní hrdina slavné knihy Růže pro Algernon. Příběh popisuje, jak se ze slabomyslného, ale dobrosrdečného chlapíka stal během několika měsíců zatrpklý génius. V ještě kratší době se pak vrátil na původní úroveň inteligence – to vše v důsledku podání experimentálního léku… Je skutečně možné zvýšit IQ farmakologicky? Dokáže to současná věda?

Látky zvyšující intelekt lze rozdělit do dvou základních kategorií. Větší a známější skupinou jsou stimulanty. Jejich účinek nastupuje rychle, ale trvá jen krátce a často je spíše subjektivní povahy: člověk je sebevědomější a méně unavený, a proto se cítí inteligentnější. Stimulanty mají zpravidla kromě psychického i silný fyzický účinek, zejména na svaly a srdce.

Druhou skupinu tvoří nootropika. Tento termín pochází z řeckých slov noos (mysl) a tropé (ohýbat). Poprvé ho použil v roce 1972 rumunský chemik a psycholog Corneliu Giurgea k popisu účinku piracetamu, který objevil a testoval. Podle něj by nootropikum mělo splňovat následujících pět podmínek:

  1. zlepšuje paměť a schopnost učení;
  2. zvyšuje odolnost mozku vůči stresovým podmínkám (např. nedostatek kyslíku);
  3. chrání mozek před toxicitou jiných látek;
  4. podporuje kognitivní schopnosti;
  5. nesmí být toxické, ideálně by nemělo mít sedativní ani stimulační účinek.

Některé z těchto podmínek, zejména schopnost zvyšovat odolnost vůči stresu, splňují také látky (nebo rostliny) z kategorie takzvaných adaptogenů.

Stimulace a otupení

Užívání vysoce účinných stimulantů, ať už přírodních nebo syntetických, představuje půjčku za nevýhodný úrok. Po výbuchu energie, který zasáhne nepřipravené neurony jako blesk, následuje přinejmenším stejně dlouhé otupení, takzvaný „afterburn“. Pokud jsou zásoby látky dostatečné, lze tento problém vyřešit jednoduše podáním další dávky. Při dlouhodobém užívání však dochází nejen k výraznému snížení účinnosti, ale také k nežádoucím účinkům, které se mohou projevit jako psychóza až demence.

Ze všech přírodních nebo syntetických látek, u nichž byla zkoumána schopnost zvyšovat inteligenci, se modafinil zatím jeví jako nejúspěšnější.

Mezi studenty je oblíbený například amfetamin (Adderal), methylfenidát (Ritalin) a ti bohatší mohou sáhnout po kokainu. Ačkoli tyto látky krátkodobě účinně tlumí únavu a zkracují dobu potřebnou k řešení jednoduchých úkolů, u žádné z nich se v testech neprokázala skutečná schopnost zvyšovat IQ, paměť nebo kreativitu. Spíše naopak. Mnoho známých osobností je však používalo ke zvýšení své produktivity, například mimořádně plodný autor sci-fi P. K. Dick nebo milovník kokainu Sigmund Freud.

Furt kofein

Mezi stimulanty má kofein výsadní postavení. Je to pravděpodobně nejčastěji konzumovaná psychoaktivní látka na světě, těsně následovaná etylalkoholem a nikotinem.

Kofein může u citlivých osob způsobit bušení srdce nebo zvýšení krevního tlaku, ale pravidelní konzumenti jsou vůči tomuto účinku odolnější. Pro člověka je toxický pouze v relativně vysokých dávkách (několik gramů); pitím kávy není téměř možné dosáhnout této hladiny. V roce 1746 se švédský král Gustav III. rozhodl prokázat škodlivost kávy a čaje. Dvěma mužům, jednovaječným dvojčatům, kteří byli odsouzeni k trestu smrti, změnil trest na doživotí pod podmínkou, že jeden z nich bude každý den pít sklenici černého čaje a druhý kávu. Oba muži se dožili více než 80 let a přežili nejen krále, ale i všechny lékaře, kteří měli experiment vyhodnotit. Byly však zaznamenány desítky úmrtí v souvislosti s konzumací krystalického kofeinu a také s vypitím několika energetických nápojů krátce po sobě.

Ačkoli nebylo nikdy vědecky prokázáno, že by kofein zvyšoval inteligenci nebo kreativitu, jeho účinky hojně využívá mnoho intelektuálů, zejména spisovatelů. Druhé místo v soutěži o nejextrémnějšího pijáka kávy obsadil Francois Voltaire, který jich údajně vypil asi 30 denně. S průměrnou spotřebou 40 až 50 šálků denně ho však Honoré de Balzac snadno překonává. Tento abstinent zemřel ve věku 51 let na srdeční selhání a lze ho pravděpodobně považovat za jednu z mála obětí chronického pití kávy. Na pochybném třetím místě se umístil Jack Kerouac. Svůj nejslavnější román Na cestě napsal podle vlastních slov za tři týdny, a to za neustálého přílivu kávy. Zlí jazykové tvrdí, že káva sloužila spíše k zapíjení tablet amfetaminu, což Kerouac celý život – přinejmenším v případě tohoto románu – popíral.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 66, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!