
šéfredaktor
Zatímco u nás Dušan Dvořák a mnohé další oběti konopné prohibice kvůli zastaralé legislativě a omezenosti justice dlí ve věznicích, často se zvýšenou ostrahou, aby se snad odsouzenci nepokusili do kelímku od jogurtu zasadit pár konopných semínek, občané Spojených států amerických oslavují dalšími svobodnými volbami postupný konec prohibice. Konec války proti drogám, kterou právě na americké půdě navzdory vědě i rozumu politici před bezmála sto lety rozpoutali a bohužel úspěšně vyvezli do celého světa.
Dnes se kolébka globální drogové prohibice vrací ke svým kořenům, selskému rozumu a snad i přírodním zákonitostem. Dostatečně uvědomělí a informovaní jedinci sejí svými platnými hlasy osivo legalizace napříč Amerikou bez ohledu na svůj politický názor, věk, platovou či vzdělanostní třídu nebo sociální poměry. Nesmyslnost války proti konopí a jeho uživatelům chápe alespoň dle výsledků nedávných prezidentských voleb dobrá nadpoloviční většina voličů. Svobodu pěstovat, kupovat i užívat konopí pro osobní účely léčby či rekreace si na svůj štít může připsat další čtveřice států. Zelená mapa amerických států, ve kterých je možné si legálně obstarat beze strachu z čehokoli pár gramů kvalitního konopí, se tak opět rozšířila a my musíme věřit, že se lidé po celém světě brzy dočkají i globální legalizace.
Mezitím však domácí zákonodárci, ale i policie a justice pod vedením estébácké, rudé a na oranžovo odbarvené demagogie dělají všechno proto, abychom si snad nemysleli, že možnost si konopí pěstovat na vlastní zahradě nebo si ho nedejbože koupit v obchodě je legitimní požadavek a právo, kterého bychom se měli v nejbližší budoucnosti dočkat. Jednatřicet let po revoluci, která měla ukončit komunistická zvěrstva, se lidé mnohdy nestačí divit, jak málo jsme se za tu dobu posunuli kupředu, a to především proto, že ačkoli se změnil režim a systém, ani omylem se zatím nezměnily figury, které ten systém ovládají. Jsem tak nechtěně posluchačem nesrozumitelného plácání jakéhosi pomatence, který se v den výročí Sametové revoluce snaží mluvit o svobodě, které se nám ovšem dostává jak šafránu.
Lidem jsou upírána práva na soukromí či na zdraví. Jedinci, podnikatelé i média jsou často za svůj nevhodný názor či postoj stíháni a trestáni. Žijeme v zemi možná takzvaně svobodné, leč morálně i hodnotově vyprázdněné, v novodobé normalizaci, v systému, kterému na potřebách občanů moc nesejde, a když se ozvete a systému se znelíbíte, tak s vámi, stejně jako s pravdou a spravedlností, pořádně zatočí. A že to umí, by mohly vyprávět právě mnohé oběti prohibice, zločinci bez oběti, kteří marní své životy v přeplněných věznicích nebo u fantasmagorických soudních stání, často svým obsahem a formou podobných komunistickým vykonstruovaným procesům.
Fandím pravdě a svobodě, ale nikoli jen jako prázdným bezobsažným slovům napsaným na kusu papíru nebo proklamovaným z úst podvodníků a lhářů. Já pravdu a svobodu hájím, a dokud budu živ, budu za ně bojovat, a to i na stránkách tohoto magazínu.
Inspirativní čtení a vše dobré na sklonku tohoto nevydařeného roku i to nejlepší do roku následujícího přeje
Robert Veverka
šéfredaktor