Aktuální článek
Extáze, trans a paranoia ve starověkém Řecku

Extáze, trans a paranoia ve starověkém Řecku

  • Poznejte kořeny euroamerické civilizace: krájené, sušené, míchané s vínem. Kdo nechápe, nechť se zeptá věštebných par.

Bájní hrdinové popíjející opiové víno nebo kněžky věštící budoucnost díky inhalaci euforizujících plynů. Působí takové obrazy nepravděpodobně? Ano, protože o historii užívání psychotropních látek se běžně vůbec nedozvíme. Naši antičtí předkové, duchovní zakladatelé současné evropské i americké civilizace, přitom psychoaktivní látky bezpochyby užívali. Sloužily jim k léčbě nemocí, k magickým či náboženským rituálům anebo je užívali prostě jenom tak.

Obyvatelé starověkých říší, které se rozprostíraly v oblasti Středozemního moře, ovšem žádnou zvláštní kategorii pro „drogy“ v našem slova smyslu neměli. Byliny, léčiva, alkohol i různé pryskyřice se sbíraly a smíchávaly podomácku anebo je přivážely obchodní karavany. Lidé se přitom jejich konzumaci někdy oddávali až natolik bezuzdně, že podnítili chápání intoxikace jako morální a společenské hrozby.

Stigmatizace tradic spojených s užíváním psychotropních látek ale souvisela také s nastupujícím politickým vlivem křesťanství, které konkurenční náboženské tradice potíralo a vykreslovalo je doslova démonicky. Novodobá evropská historiografie tak starověké koncepty změny vědomí dlouho opomíjela, dokud jeden z největších moderních filozofů Friedrich Nietzsche – a po něm i nadšenci květinové generace a současní vědci – nezačali svět extatických antických rituálů a drogových kultů znovu objevovat. Mnoho dnešních teorií o vztahu vědomí měnících látek ke starověkým kulturám je sice zatíženo nekritickým entuziasmem jejich obhájců, faktem ale zůstává, že dobové prameny o konzumaci psychotropních látek hovoří někdy zcela jasně, jindy mlhavěji. A dokonce se zdá, že se stavů transu nebo extáze neštítili ani někteří z antických otců evropské filozofie. Představme si proto nyní dopodrobna starověké Řecko.

Magie, léčitelství nebo protověda?

V dobách antického Řecka se hranice mezi náboženstvím, magií, medicínou a filozofií teprve utvářela. Doktoři a léčitelé proto často připomínali spíš šamany a bylinkáře; třeba léčitel zvaný iatromantis byl zároveň i věštcem a prorokem. Očekávalo se, že umí oprostit svou duši od těla a nechat ji volně cestovat – tedy vstupovat do dlouhých stavů extáze (ekstatis znamenalo být doslova „mimo sebe“), v nichž mohl léčit nemoci či věštit budoucnost.

„Mírná dávka durmanu navozuje rozpustilost a libé pocity, dvojitá však už pobláznění a klamy, trojitá trvalé šílenství a čtyřnásobná smrt.“

I předsókratovský filozof Empedoklés se v básni „Očistná píseň“ představuje jako „věštec a léčitel“; jinde popisuje schopnost poznání všech farmak proti nemoci a stáří, související s uměním vlády nad počasím a mocí křísit mrtvé. Farmaka přitom ve starověkém Řecku nebyla na léky a jedy (nebo drogy) vůbec rozlišována. Pharmakon byla jakákoli látka vyvolávající intoxikaci či změny ve vnímání. Mohlo se proto jednat i o parfém, barevný pigment nebo třeba magický talisman.

Existovali ale i specialisté na rostlinná farmaka, nacházející se někde na pomezí lidové magie a protovědecké praxe. Popsal nám je starověký filozof a zakladatel vědecké botaniky Theofrastos. Nazývali se buď rhizotomoi (doslova „kráječi kořenů“), nebo pharmakopolai („prodejci léčiv“). Živili se prodejem přípravků proti nejrůznějším bolestem, nemocem či sexuálním neduhům – lektvarů lásky, které všichni známe z pohádek, nevyjímaje. Theofrastos nám ve svém spise O zkoumání rostlin zachoval i některé z jejich praktických znalostí o bylinách. Píše tam například o durmanu obecném, který – jak dnes víme – obsahuje halucinogenní tropanové alkaloidy. Jeho mírná dávka odvážená na tři dvacetiny starořecké unce prý navozuje rozpustilost a libé pocity, dvojitá však už pobláznění a klamy, trojitá trvalé šílenství a čtyřnásobná smrt. Takový popis účinků durmanu je v podstatě dodnes platný. Jiné poznatky lidových bylinkářů ale Theofrastos odmítl jako pověry: třeba nutnost vyhloubit mečem kolem mandragory tři kruhy a promlouvat přitom o tajemství lásky předtím, než ji vytrhnete, nebo vykopávat pivoňku pouze v noci, protože jinak by vám datel, její ochránce, mohl způsobit vyhřeznutí střev.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 60, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!