šéfredaktor
Na konci ledna se na programu Poslanecké sněmovny objevují hned dva návrhy zákona upravující legislativu konopí. Ten mladší a konzervativnější je vládní, který vznikl za účelem zvýšení dostupnosti konopí pro léčebné účely, zatímco ten starší a ambicióznější návrh z pirátské dílny si klade za cíl řešit současnou nevyhovující situaci v oblasti kriminalizace pěstitelů a uživatelů konopí pro osobní potřebu. Jaké změny jednotlivé návrhy přináší a jak dalece se doplňují či rozporují?
Pojďme nahlédnout pod sněmovní pokličku, kde se právě dusí práva konopí a reguluje plamen nařízení, který můžu podnítit, ale i ohrozit svobodu užívat tuto léčivou bylinu.
Novela na pět kytek
Konopí si od legalizace jeho léčebného využití a uznání jako léčiva v roce 2013 relativně dlouho rostlo mimo významnou pozornost zákonodárců. Až se vstupem Pirátů do Sněmovny v říjnu 2017 začala v mnohých pomalu vzkvétat naděje, že se přeci jen snad dočkáme smysluplných legislativních návrhů, které zpřístupní konopí všem dospělým, zamezí zbytečné kriminalizaci nakládání s konopím pro osobní potřebu a hlavně zajistí skutečnou dostupnost konopí pro léčbu vážně nemocných.
Již o rok později předkládá pirátský poslanec Tomáš Vymazal společně s dalšími kolegy napříč sněmovními kluby, tedy kromě lidovců a zástupců SPD, novelu zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jako sněmovní tisk č. 331. Ten nemá menších cílů než umožnit všem dospělým občanům České republiky pěstovat si beztrestně pět rostlin konopí, skladovat a zpracovávat maximálně 1 250 gramů konopné sušiny nebo produktů z tohoto množství vyrobených a držet bez rizika jakéhokoli postihu mimo obydlí maximálně 30 gramů konopí pro osobní potřebu.
Pirátský návrh nebyl ve své podobě všespásný, ale byl první vlaštovkou ke svobodě a naznačoval cestu, po které by se po vzoru mnoha vyspělých zemí mohla vydat i Česká republika.
Vláda proti
Ačkoli Parlamentní institut ve svém stanovisku ke kompatibilitě tisku s právem EU neshledal rozpor, vláda s tímto zákonem vyjádřila nesouhlas hned z několika důvodů. Vedle standardního rozporu s mezinárodními úmluvami, především s Jednotnou úmluvou OSN o omamných látkách z roku 1961, vláda upozornila i na rozpor s právem Evropské unie, kdy tvrdila, že navrhované omezení legalizace pěstování a dalšího nakládání s malým množstvím konopí pouze na osoby s trvalým pobytem na území České republiky je nepřímým diskriminačním opatřením na základě státní příslušnosti.
Vláda se dále ve svém zamítavém stanovisku obávala výrazného posunu hranice mezi beztrestností, přestupkovým jednáním a spácháním trestného činu nedovoleného pěstování konopí v rozporu s protidrogovou politikou České republiky zakotvenou v Národní strategii protidrogové politiky na období 2010 až 2018, jejíž účinnost právě končila. I přes vynesený návrh organizačního výboru, aby Sněmovna přikázala Vymazalův návrh k projednání výboru pro zdravotnictví, se novela na program Směnovny a do prvního čtení dostává až koncem ledna letošního roku.
Licence pro pěstitele
Ve stejný den, tedy 26. ledna 2021 o půl hodiny dříve, předkládá ministr zdravotnictví Jan Blatný Sněmovně k projednání vládní novelu zákona o omamných látkách a některých dalších zákonů ve sněmovním tisku č. 864. „Základními cíli předkládaného návrhu jsou zakotvení předepisování a výdeje léčivých přípravků s obsahem návykových látek na elektronický recept s označením ,vysoce návyková látka‘“, vyjmenovává ministr Blatný důvody pro zařazení této novely na program a pokračuje: „Dále návrh zákona vzniká za účelem zvýšení dostupnosti konopí pro léčebné použití a odstranění současných nedostatků právní úpravy zavádí nový systém licencování k pěstování rostlin konopí pro léčebné použití.“
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), resp. Státní agentura pro konopí pro léčebné použití (SAKL) tak již nebude vykupovat konopí pro léčebné použití od pěstitelů, čímž údajně dojde k úspoře finančních prostředků a ke zefektivnění distribuce konopí pro léčebné použití od pěstitelům k pacientům. Smyslem navrhované úpravy je zejména umožnit soukromým subjektům pěstovat rostliny konopí pro léčebné použití, vyrobit z nich léčivou látku a tu distribuovat jako jakoukoli jinou návykovou látku, a tedy i vyvážet do zahraničí.
Od slibů k úhradě z pojištění
„Je asi dobré zmínit, že současná vládní novela vznikla jako reakce na programový bod legalizace konopí, s kterým Piráti vstupovali do sněmovny. Babišův kabinet se svými marketéry vymyslel, že vládní linka a komunikace směrem k veřejnosti ve věci regulace konopí bude zajištění dostupnosti konopí pro pacienty, ale nic víc. Již v roce 2018 bylo jasné, že vláda přijde s nějakou novelou, která bude obsahovat možnost vývozu léčebného konopí a možná i nové lékové formy konopných léčiv,“ vzpomíná na hrubou kostru vládního návrhu zákona Tomáš Vymazal, kterému se záměr tenkrát dostal do ruky.
Dnes je v České republice jediný licencovaný pěstitel, druhým zdrojem léčebného konopí je dovoz ze zahraničí.
Je pravdou, že vláda se od té doby činila, novelou lékového zákona stanovila od 1. ledna 2020 povinnost zdravotním pojišťovnám hradit pacientům 90 procent ceny předepsaného léčebného konopí, jehož jeden gram tehdy vyšel nemocné na více než 160 korun. Touto úpravou se zásadně změnil nejen zájem pacientů o léčebné konopí, ale i počet lékařů, kteří se rozhodli konopí předepisovat. Množství vydaného léčebného konopí mezi lety 2019 a 2020 vzrostlo čtyřnásobně, ze 17 na 67 kilogramů a počet vydaných receptů se více než zdvojnásobil.
Co je nového?
Ale zpět k současné vládní novele. Asi nejzajímavější změnou, kterou přináší, je možnost vývozu léčivého konopí do jiných zemí. Není to žádný nový nápad, možnost vývozu byla historicky na stole už při legalizaci léčebného konopí v roce 2013, ale z připravovaného zákona tenkrát záhadně zmizela. Vrací se dnes jako bumerang společně s cílem umožnit více soukromým subjektům získat licenci k pěstování léčebného konopí. Dnes je v České republice jediný licencovaný pěstitel, druhým zdrojem léčebného konopí je dovoz ze zahraničí.
„Ministerstvo zdravotnictví dosud vývoz konopí do jiných zemí blokovalo s odůvodněním, že podle Jednotné úmluvy OSN musí export zajišťovat státem zřízena agentura, která vývozci měla domluvit lékárnu, do které může konopí dodat,“ vysvětluje Tomáš Vymazal, co vývozu konopí celé roky bránilo. „Najednou je situace jiná, ministerstvo v novele přichází s návrhem, že vývoz by se umožnil na základě standardních vývozních povolení. Tedy přesně tak, jaká je běžná vývozní praxe u všech ostatních návykových látek na celém světě,“ podivuje se poslanec tomu, jak rychle dokáží ministerští úředníci podle potřeby či na zadání ministra otočit ve svém výkladu právních norem.
Koneckonců právě tento výklad již dříve opakovaně zazníval i z řad odborné obce a konopné komunity. Je tak patrné, že úpravy konopné legislativy možné jsou, výklad zákonů a zastaralých mezinárodních úmluv je evidentně tvárný a natolik ohebný, aby se dal přizpůsobit jakékoli potřebě.
Klacky pod nohy
Co už se Vymazalovi na předkládané novele zamlouvá méně, je například zavádění nové povinnosti pro žadatele o licenci k pěstování léčebného konopí, protože ti by nově museli být držiteli certifikátu správné výrobní praxe. Ten v současné chvíli pro získání licence k pěstování léčebného konopí potřeba není, vedle povolení k zacházení s návykovými látkami a přípravky stačí žadateli splnit pouze pravidla správné pěstitelské praxe.
„Certifikát správné výrobní praxe, zkráceně GMP, je nezbytný například pro zpracování a balení léčebného konopí, což jsou navazující činnosti na pěstování, samotného pěstitele se nemusí týkat. Balení si může objednat u jiné certifikované společnosti. Dát certifikaci GMP do zákona jako podmínku pro získání licence na pěstování tak považuji za nadbytečnost,“ říká Vymazal. Navíc certifikát GMP stojí v řádech milionů korun a pro jeho obdržení musí žadatel mít již fungující provoz a dodržovat všechna pravidla, které certifikace vyžaduje. Současná právní úprava kvalitu zpracování léčebného konopí ve standardu GMP již garantuje, novela v předkládaném znění tak nepřináší nic průlomového, de facto jen novým žadatelům o licence k pěstování ztěžuje takové povolení získat a nahrává společnostem, které již požadované certifikace mají.
Novela v předkládaném znění nepřináší nic průlomového: pouze ztěžuje situaci novým žadatelům o licence k pěstování a nahrává společnostem, které již požadované certifikace mají.
Znalci makaků
Zatímco vládní novela prošla ten den ve Sněmovně prvním čtením téměř bez diskuse, s pirátským návrhem to dopadlo přesně naopak. Nejen, že byl podroben více než dvouhodinové smršti argumentačních faulů a očekávatelné dávce démonizace konopí i všech dospělých lidí, seniorů i pacientů, kteří by svobodu pěstovat si limitované množství konopí pro osobní potřebu uvítali, ale prvním čtením se návrh do jednotlivých sněmovních výborů neprobojoval.
Korunu celé diskusi nasadili předseda SPD, který projevil zhoršenou schopnost si pamatovat, co před lety napsal o konopí do své vlastní knihy, nebo jeho kolegyně, která ač si snaživě připravila oponenturu k připravenému návrhu, neustále se točila na tématu mladistvých uživatelů, pro které pirátská novela samozřejmě určena nebyla, regulovala práva jen osob dospělých. K oponentům se přidal i militantní komunista Ondráček, který kolegům ve Sněmovně nezapomněl připomenout, že je díky své policejní praxi velký znalec lidí i zvířat, když inteligenci pravidelných uživatelů konopí přirovnal k IQ makaka a nabádal ostatní v sále, aby pirátský návrh doslova zabili již v prvním čtení.
Debata prodchnutá emocemi, dojmologií, stigmatizací a povrchním pohledem na celou problematiku nepřinesla nic nového, jen odkryla myšlenkovou výbavu mnoha dosavadních poslanců a ujistila veřejnost, jak na práva jednotlivce i efektivní a spravedlivou regulaci konopí mnozí zákonodárci pohlížejí. Nelze pochopitelně tvrdit, že pirátský návrh byl ve své podobě všespásný, ale jistě byl první vlaštovkou ke svobodě a naznačoval cestu, po které by se, po vzoru mnoha vyspělých zemí, které konopí v nějaké formě již regulovaly, mohla v brzké době vydat i Česká republika.
Vymazat větrné mlýny!
Co se s pirátským návrhem po jeho zamítnutí stane dál, přiblížil jeho předkladatel: „Vedle dalších připravených pozměňovacích návrhů, které mají řešit například zvýšení limitu THC v technickém konopí ze současných 0,3 procenta na 1 procenta, nebo zpřesnění doposud neexistující jasné definice technického konopí, sjednocení pojmosloví či využití technického konopí k výrobě kosmetiky a potravin, chystám znovu předložit v upravené, řekněme osekané formě, i původní návrh samopěstování konopí pro osobní potřebu. V této chvíli v podstatě hledám jakoukoli skulinku, abych samopěstování v nějaké podobě prosadil a zmírnil tím současný tristní stav. Obávám se však, i přes konstruktivní přístup a snahu vyjít vstříc nejen vládnoucí koalici, ale i mezinárodním úmluvám, budou moje návrhy zamítnuty a vrátíme se k nim zpět až po volbách.“
K čímu prospěchu?
A právě blížící se se parlamentní říjnové volby nutí předkladatele novel i pozměňovacích návrhů pospíchat, protože je všem jasné, že pokud se nestihnou návrhy projednat do konce volebního období, bude se v novém rozložení sil ve Sněmovně začínat opět od začátku, od prvního čtení, a dosud veškerá odvedená práce přijde vniveč. Otázkou je, koho by to v této chvíli skutečně trápilo. Zda by utrpěla více parlamentní koalice a na ni napojené zájmové skupiny, kterým jde především o lukrativní byznys s léčebným konopím – anebo všichni dospělí svéprávní lidé, kteří už dávno okusili hořkost plodů neospravedlnitelné prohibice, jež ve svém důsledku napáchala na veřejném zdraví a lidských životech více škody než všechno nelegální konopí světa.