Jak vzniklo moderní konopí?

Pěstitelé konopí neustále hledají nové a zajímavé odrůdy. Díky nespočtu chuťových profilů i plejádě nejrůznějších účinků je dnes počet možných kombinací takřka nekonečný. V posledních šedesáti letech se šlechtitelé zaměřili především na rozmanitost, takže navzájem křížili odrůdy z celého světa.

Díky tomu, že zákony týkající se konopí se začínají po celém světě postupně uvolňovat, je šlechtění snazší než kdy dříve a k dostání je tak nepřeberné množství odrůd. Když listujete katalogem semen a přemýšlíte, kterou vyzkoušet jako další, jistě vás čas od času napadne: „Kde se všechny ty odrůdy vzaly?“ Historie mnoha moderních strainů je spletitá, neboť jsou to již mnohanásobní kříženci dalších kříženců. Základních stavebních kamenů ve světě konopí je však relativně málo – drtivá většina moderních variet vděčí za svůj původ jen několika málo klíčovým šlechtitelským projektům, založeným na původních odrůdách (tzv. landraces).

Základní vzdělání

Mít povědomí o historii moderních konopných kříženců není žádná obskurní znalost jen pro ty nejzapálenější milovníky konopí. Když totiž znáte historii odrůd, můžete si mnohem snadněji vybrat semena či klony.

Semenné banky dnes svým zákazníkům nabízejí nepřeberné množství odrůd na míru jejich požadavkům – a znalosti ohledně jejich historie přijdou vhod, zejména když vybíráte z širokého spektra chutí a účinků.

Pěstitelé by také měli vědět, jaké podmínky a pěstební postupy vyhovují kterým odrůdám. I tyto parametry totiž závisejí na jejich původu. Znalost historie je v neposlední řadě klíčová i pro šlechtitele, chtějí-li vyvíjet inovativní a kvalitní odrůdy.

Rostliny tu nejsou od toho, aby se řadily do nějakých katalogů či klasifikací.

Taxonomie konopí

Konopí má mnoho podob. Názory na jeho klasifikaci se různí, nicméně podle moderní koncepce rozlišujeme sativu, indiku, afghán a ruderalis. Přední světový etnobotanik Richard Evans Schultes poznamenal, že „zapálení taxonomové“ se sice již léta snaží usilovně zaškatulkovat všechno rostlinstvo, nicméně vrozená flexibilita rostlin, jejich přizpůsobivost a schopnost množit se napříč zdánlivě odlišnými rody a druhy poukazuje na to, že „rostliny tu nejsou od toho, aby se řadily do nějakých katalogů či klasifikací.“ Schultes dále upozorňuje, že u klasifikace rostlin, jako je konopí, „je zásadní brát ohled na historii.“ Zkusme si tedy definovat jednotlivé druhy konopí pokud možno co nejpraktičtěji.

Poznámka redakce: V seedbankách a growshopech se konopí tradičně dělí na sativy a indiky, resp. samonakvétací (hybridy indik a sativ s ruderalis). V Legalizaci č. 55 jsme zveřejnili novou klasifikaci, která sativu chápe jako konopí technické, tedy nepsychoaktivní, zatímco psychoaktivní konopí dělí na indiku a afghán. Klasifikace v tomto článku je hybridem obou, poněvadž sativa je zde nadále řazena mezi šlechtěné psychoaktivní druhy, avšak zároveň se zde rozlišuje mezi indikou a afghánem.

Sativa

Rostliny rodu Cannabis sativa (spadá sem povětšinou i technické konopí určené pro hospodářské účely) mohou dorůst až do výšky šesti metrů, mají hladké a duté stonky s většími vzdálenostmi mezi jednotlivými patry než ostatní druhy konopí a tvoří se na nich z části odkryté nažky (nažky jsou suché plody, které najdete například i u slunečnic – běžně se jim sice říká semena, ale ve skutečnosti se jedná o miniaturní plody obsahující jedno semeno). Listy sativy jsou relativně velké a mají kopinaté lístky. Květenství má takzvaně nedeterminované– to znamená, že nemá konečný květ a produkuje nové květy nad těmi staršími. Doba kvetení je proto relativně dlouhá. Odrůdy rostoucí v rovníkových oblastech přitom mohou kvést až pět měsíců.

Sativy sice rostou i mimo tropy, ale lépe se jím daří v teplejších zeměpisných šířkách, kde se délka dne během roku příliš nemění a kde jsou vyšší teploty, které jim umožňují pozvolný vývoj.

Indika

Rostliny rodu C. indica subsp. indica bývají nižší než sativy – v některých případech mohou dorůst až třímetrové výšky a jejich kvetení je o poznání více determinované. Mají hladké, pevné téměř plné stonky a jejich lístky jsou menší než u sativy či afghánského konopí. Indika má listy tlustší než sativa, ale stále poměrně úzké a zašpičatělé.

Afghán

Afghánské konopí neboli C. indica subsp. afghanica se přizpůsobilo chladnému horskému podnebí pohoří Hindúkuš a často se pěstuje na výrobu hašiše – je nižší, podsadité, nahusto obsypané květy a má téměř plné stonky. Afghánské konopí bývá často zaměňováno za indiku, ale již v roce 1926 ho za samostatný druh prohlásil botanik Nikolaj Vavilov. Afghánské konopí má dle jeho popisu nižší vzrůst (méně než 180 cm), žebrované stonky, širší a delší lístky a vyznačuje se delšími řapíky, hustšími palicemi, kratší dobou kvetení a o něco sedativnějšími účinky, než jsou typické pro indikové odrůdy.

Když většina pěstitelů konopí hovoří o indice, myslí tím ve skutečnosti rostliny s afghánským původem. Indický subkontinent je obrovský a ve všech ohledech rozmanitý, počínaje velehorami na severu a konče tropickými džunglemi na jihu, takže není divu, že je tam i velké rozpětí druhů.

Ruderalis

Druh ruderalis byl poprvé klasifikován v roce 1924 a dle botaniků pochází ze západního Ruska, západu Sibiře a Střední Asie. Cannabis ruderalis mívá obvykle na výšku pod 60 centimetrů, někdy se vůbec nevětví, má hladké duté stonky a malé, široké lístky.

Ruderalis se ve světě moderního konopí proslavilo především jako zdroj samonakvétací genetiky. Samonakvétací odrůdy na rozdíl od většiny ostatních „fotoperiodických“ pro zahájení fáze květu nepotřebují kratší dny (méně než 12 hodin světla). Nezávisle na denním cyklu začnou kvést pár týdnů od vyklíčení a obvykle dokvétají za tři měsíce od zasazení semínka. Šikovný zahradník tak může v našich klimatických podmínkách stihnout dvě, někdy i tři sklizně za sezónu.

Původní odrůdy

Odrůdy označované jako původní (landraces) vznikají, když pěstitelé rostlinám umožní, aby se přirozeně opylily, z oplodněných rostlin pak sesbírají semena, která příští rok zasadí, a celý proces neustále opakují po mnoho sezón. Takto se konopí pěstovalo dříve. Původní odrůdy jsou v podstatě výsledkem přírodního výběru. Nejodolnější a nejkvalitnější jedinci jsou totiž selektováni na základě přírodních podmínek, mezi které patří množství srážek, teplota vzduchu, míra vlhkosti a denní úhrn slunečního svitu, ale i ohrožení ze stran patogenů a škůdců, ve volné přírodě i větších zvířat. Rostliny, které se svému životnímu prostředí lépe přizpůsobí, zpravidla dokážou tvořit více pylu a semen než méně odolní jedinci.

Původní odrůdy se staly základem pro šlechtění moderních hybridů, protože jsou stabilní a mají pestrý terpenový a kanabinoidní profil.

Původní odrůdy jsou tedy ty, které se svému přirozenému životnímu prostředí nejlépe přizpůsobily a které zároveň dosáhly obstojné genetické rozmanitosti díky tomu, že si zemědělci v dané oblasti vyměňovali osivo.

Mezi významné původní odrůdy patří například Afghani, Durban Poison, Jamaican, Malawi Gold, Colombian Gold, Panama Red či Thai.

Jakmile je původní odrůda převezena ze svého přirozeného prostředí a uchytí se v jiném koutě světa, označuje se jako odrůda dědická (anglicky heirloom). Původní a dědické odrůdy se staly základem pro šlechtění moderních hybridů, protože jsou stabilní a mají pestré složení co do terpenů a kanabinoidů.

Klasické šlechtění

V šedesátých a sedmdesátých letech byla většina konopí ve Spojených státech pěstovaná venku, nicméně již tehdy se zde začalo šlechtit za účelem maximalizace obsahu THC, což napomohlo rozmachu outdoorového pěstování v dalších dvaceti letech. Odrůdy pocházející ze severu Mexika a Jamajky sice rychleji dozrávaly, ale nebyly zdaleka tak silné. Šlechtitelé tyto odrůdy začali křížit (neboli hybridizovat) se silnějším panamským, kolumbijským a thajským konopím a poté navzájem selektivně křížili vybrané jedince – tak vznikly první hybridní odrůdy, mezi které patří vyhlášené sativy ze sedmdesátých let určené pro venkovní pěstování jako Original Haze a Maui Wowie.

Při takzvaném příbuzenském křížení v rámci jedné odrůdy se vzájemně oplodní vybrané sourozenecké rostliny s žádoucími znaky. Když šlechtitel vybírá opravdu pečlivě, může se mu po několika generacích touto selekcí dosáhnout homogenní rodiny rostlin, ve které všechny další rostliny mají požadované rysy. Homogenní rod se označuje jako „stabilizovaný“ a je považován za výsledek „opravdového šlechtění“ – jedině takto se totiž dá zajistit dědičnost základních charakteristik dané odrůdy.

Jak voní Skunk?

Snad nejslavnějším výsledkem selektivního křížení je odrůda zvaná Skunk #1. V druhé polovině sedmdesátých let přivezli tehdejší cestovatelé se zálibou v konopí do Kalifornie původní afghánské odrůdy. Šlechtitelé rychle zjistili, že afghánské konopí lze s tehdy populární sativou, která má sklon táhnout se do výšky, dobře křížit. Na undergroundové scéně severní Kalifornie se objevila skupina šlechtitelů zvaná Sacred Seeds, která se začala zabývat selektivním křížením a podařilo se jí stabilizovat křížence afghánského konopí, odrůdy Colombian Gold a Acapulco Gold. Výsledkem tohoto snažení byla světoznámá odrůda Skunk #1, která se v roce 1981 objevila v jejich prvním katalogu semen. Skunk #1 se v Kalifornii díky své sladké chuti a silnému rauši zanedlouho stal nejpopulárnější odrůdou. V roce 1982 kalifornská policie u Sacred Seeds provedla razii, což znamenalo konec této společnosti. Jednomu ze šlechtitelů s přezdívkou Sam the Skunkman se ale naštěstí podařilo vzácnou genetiku zachránit.

V osmdesátých letech přilákaly uvolněné zákony o konopí v Nizozemsku pěstitele i šlechtitele z celého světa – vzniklo zde množství vyhlášených společností včetně Seed Bank of Holland či Super Sativa Seed Club. Přes oceán sem utekl i Sam the Skunkman se svou sbírkou odrůd Sacred Seeds včetně Skunk #1. Sacred Seeds tedy našli svůj nový domov na druhé straně louže pod jménem Cultivator’s Choice. A přesně tato zdánlivě bezvýznamná migrace kalifornského konopí do liberálních holandských podmínek se stala jedním z klíčových momentů moderních dějin konopí. V Nizozemsku mohlo konečně šlechtění probíhat v klidu, bez zásahů vlády – a konopní aktivisté skutečně nelenili a brzy vytvořili první společnost, která zasílala konopná semena po celém světě. Když v roce 1988 v Amsterdamu proběhl první Cannabis Cup, vyhrál první místo právě Skunk #1 od společnosti Cultivator’s Choice.

Tato stabilní odrůda, selektivně křížená již od roku 1978, se stala základem pro zcela nové hybridy. Křížením dvou původních odrůd vzniká hybrid, který se označuje jako F1. F1 kříženci stabilně vykazují znaky obou svých rodičů. F1 hybridní odrůdy se také vyznačují „hybridní vitalitou“, což znamená, že jsou v mnoha ohledech (míra růstu, výnos atd.) mnohem výkonnější a rychlejší. Přesně díky těmto vlastnostem, které byly stabilní napříč všemi jedinci, se Skunk #1 stal ideálním kandidátem na další křížení, a dnes tak jeho odkaz najdete v genetice mnoha vyhlášených odrůd.

Díky kombinaci vlastností tropické sativy a afghánského konopí má odrůda Skunk #1 slušný výnos. Tropické sativy mají tendenci tvořit podlouhlé a poněkud řídké shluky palic, které jsou odolnější vůči plísním i po silných tropických deštích.

Afghánské konopí má však opačné vlastnosti – je nevelkého vzrůstu a obsypané palicemi tvrdými jako kámen, které se přizpůsobily suchému prostředí, kde se vyskytuje pouze plíseň šedá (Botrytis cinerea). Křížením afghánu a sativy tedy vznikly rostliny s velkými shluky středně hutných palic, které svou tvrdostí na omak připomínají houby. Takové palice sice dokážou zajistit hezký výnos, ale zároveň se ukázalo, že odrůda Skunk #1 je náchylná na plísně. Když ji pěstujete venku ve vlhčích oblastech Severní Ameriky či Evropy, dozrává až koncem podzimu, kdy je riziko plísní a houbových onemocnění nejvyšší. Kvůli mírně prodloužené době zrání a hybridní struktuře palic se stává, že zatímco dozrávají první velké květy, jsou ještě obklopené mladšími, nezralými palicemi – a právě tento hustší podrost bohužel tvoří ideální podmínky pro plíseň šedou. Z těchto důvodů se odrůdě Skunk #1 nejlépe daří pod umělým osvětlením a při pěstování venku ve středomořském podnebí. Podobnou strukturu a vlastnosti palic najdete rovněž u hybridních odrůd, jako je třeba AK-47.

Pěstitelé by měli vědět, jaké podmínky a pěstební postupy nejvíce vyhovují konkrétním odrůdám.

Svěží severní vítr

Northern Lights je další klasická odrůda, která stála na počátku mnoha zásadních šlechtitelských projektů. Northern Lights pochází ze severozápadního pobřeží USA a údajně se jedná o křížence vyšlechtěného čistě z afghánského konopí. Holandské konopné scéně tuto odrůdu představil Nevil Schoenmakers, již zesnulý legendární šlechtitel a zakladatel seedbanky Seed Bank of Holland, jenž stál i za zrodem několika dalších hybridů vzniklých zpětným křížením Northern Lights. Mezi ně patří NL #5 x Haze, NL #5 x Skunk #1, Silver Pearl a Hash Plant x NL #1.

V roce 1991 Schoenmakers prodal Seed Bank of Holland společnosti Sensi Seeds. Sensi Seeds nyní mimo jiné nabízí semena odrůdy Northern Lights, kterou během mnoha let vyladili k dokonalosti pomocím zpětného křížení „tří původních variant Northern Lights“, jak stojí v jejich katalogu. Sensi Seeds dále uvádí, že má velmi jemnou vůni a po důkladném curingu nabude medově-pižmové, zemité a jalovcové aroma.

Genetiku Northen Lights ale najdete i v hybridech jiných seedbank – například v odrůdě Super Silver Haze, která má typickou hazeovou chuť připomínající vůni cedrového dřeva.

Modrá je dobrá

Odrůdu Blueberry má na svědomí legendární americký šlechtitel DJ Short. Jedná se o křížence afghánského konopí a sativy. Chutná po borůvkách a jiných lesních plodech a vyznačuje se euforickými účinky. Její vůně připomíná právě upečený borůvkový koláč a rostliny se před sklizní zbarví krásně do modrofialova.

Odrůdě Blueberry stejně jako mnoha dalším dělá dobře zastřihování – když ji zaštipovat nebudeme, připravíme se o podstatný kus úrody. Tomuto problému se vyhneme především tím, že budeme poctivě zaštipovat vrcholky rostlin. Zastřihování vrchních částí u těchto odrůd posiluje přirozené rysy jejich afghánské genetiky – tvorbu bočních větví a keřovitou strukturu. Husté a košaté rostliny však zároveň mají hodně zastíněná spodní patra – proto bychom měli důkladně, ale opatrně zastřihávat i jejich spodní větve, aby se do nich nepustily smutnice, kterým stín vyhovuje.

Blueberry je inbrední odrůda (tj. vzniklá křížením stejných či příbuzných linií), která se díky své stabilitě skvěle hodí pro další příbuzenské křížení. Není divu, že si ji oblíbili šlechtitelé moderních hybridů – odkaz Blueberry najdete u spousty odrůd, které se k němu často hlásí částí svého názvu „Blue“ či „berry“.

Hledání svatého grálu

Snad žádné odrůdy neovlivnily svět konopí tak jako Haze, Skunk #1 a Northern Lights… pak ale přišel OG Kush. Ze všech odrůd konopí, které jsem kdy vyzkoušel, má OG Kush jednoznačně nejvýraznější chuť. Z počátku je těžké ji rozklíčovat, ale jakmile ji jednou rozpoznáte, už na ni nikdy nezapomenete.

Hybridy vzniklé křížením OG Kush dnes najdete snad v každém katalogu – přestože se jedná o relativní novinku, narazíte na ně stejně často jako na křížence starších konopných legend. Mezi pacienty i rekreanty je velmi oblíbený hybrid OG Kush zvaný Girl Scout Cookies (OG Kush x Durban Poison) s výrazným terpenovým i kanabinoidním profilem.

Rostliny OG Kush se vyznačují neobvyklým vzrůstem – mají tenké boční větve, které navíc rostou daleko od sebe. Výrazně se vytahují a celkově vypadají tak nezvykle a křehce, že zkušenému pěstiteli pravděpodobně nebudou ve fázi růstu připadat zcela v pořádku. Nezvyklá morfologie této odrůdy má však jednu zásadní výhodu – zajišťuje, že se dostatek světla dostane i ke spodním větvím.

Když přijde na sklizeň, obsype se celá rostlina špičkovými palicemi od horních pater až po ty spodní. Díky útlému vzrůstu navíc můžeme rostliny sázet mnohem více nahusto než u ostatních odrůd, aniž by tím utrpěla kvalita úrody. Při pěstování venku však musíme OG Kush chránit před větrem, který může poměrně snadno slabší boční větve polámat.

Technické a CBD konopí

V posledních letech se velkým hitem stává konopí s převahou kanabidiolu (CBD). CBD nabízí anxiolytické (tj. proti úzkosti), antiepileptické a protizánětlivé účinky.

CBD se donedávna získávalo především z rostlin technického konopí, jež kvůli zákonným omezením nesmí obsahovat více než 0,2 nebo 0,3 % THC podle toho, o jaký stát se jedná.V pryskyřici technického konopí tedy mnoho THC nenajdete a stejně tak na tom je i skrze obsah CBD – většinou to není více než 2 %. Technické konopí se totiž donedávna pěstovalo především za účelem získávání vlákna nebo semene, nikoli kvůli produkci květů (rozuměj kanabinoidů).

Když Scott „Shantibaba“ Blakey se svou seedbankou CBD Crew před deseti lety představil první odrůdy se zvýšeným obsahem kanabidiolu (více viz rozhovor v Legalizaci 55), málokdo tušil, jak revoluční je to výdobytek pro konopné pacienty a seniory.

Dnešní seedbanky již nabízejí pestré variace odrůd, které obsahují vyrovnaný poměr THC i CBD anebo mají výraznou převahu CBD, takže jsou zcela bez psychoaktivních účinků. Je ale důležité mít na paměti, že se nejedná o odrůdy certifikované Evropskou unií, tudíž je nelze považovat za legální technické konopí, i kdyby obsahovaly pod 0,2 % THC (což v dnešní době v podstatě ani nelze garantovat).

Nezapomínat na dědictví

Pokud chceme předpovídat budoucnost konopí, musíme nejprve znát jeho historii. Znalost původu moderních hybridů může také pěstitele povzbudit k tomu, aby se pustili do pěstování větší škály odrůd a každé z nich poskytli přesně to, co potřebuje. Ostatně jen tak naplno využijí potenciál svých rostlin.

Čeká nás zlatá éra konopí – s tím, jak se zákony uvolňují a jak stoupá povědomí o jeho medicínském potenciálu, se o něj zajímá stále více lidí. V budoucnu můžeme dost možná čekat velký návrat k outdoorovému pěstování. Brzy se dost možná dočkáme odrůd přizpůsobených určitým geografickým oblastem, jak tomu bylo kdysi. Indoorové i outdoorové pěstování se bezesporu bude i nadále vyvíjet ruku v ruce s výzkumem nových technologií a čím dál větší nabídkou odrůd.

Zdroj: hightimes.com