Aktuální článek
Historky z podsvětí

Historky z podsvětí

Profilový obrázek
  • Zajímá vás jak to funguje mezi dealery drog? Proč jsou trestní sazby za dealování pika stejné jako za pěstování trávy?

I novinář se při práci občas bojí. Třeba když zpovídá člověka z podsvětí. Člověka, který si za své povolání vybral prodej drog. Začal s tím ve čtrnácti letech a vydržel skoro dvě dekády, než i na něj došla řada a šel do vězení. Kromě distribuce omamných látek byl obviněn i z vydírání, nedovoleného ozbrojování a loupežných přepadení. Sám o sobě tvrdí, že je sociopat.

Několik let fungoval jako hlava organizované skupiny, která měla na starosti prodej drog, krádeže a přepadávání dalších dealerů. Nyní je půl roku na svobodě a údajně se snaží ve svých pětatřiceti letech napravit. Přestože některé jeho výroky je nutno brát s rezervou, je tento rozhovor zjevným dokladem toho, že válka proti drogám je více mocenský nástroj než řešení sociálních problémů.

Kdy jsi se poprvé dostal do konfliktu se zákonem?

Po vykradení prvního auta. Tenkrát mi bylo pět. Přišel jsem na parkoviště, vylomil boční okýnko, zevnitř jsem vzal sirky a zapálil pešuňk vedle benziny. Pamatuju si, jak jsem tenkrát utíkal za mámou. Samozřejmě se na to hned přišlo, přijeli hasiči, ale žádnej velkej průser z toho nebyl. No a mě průsery začaly bavit.

V kolika jsi začal prodávat drogy?

Ve dvanácti jsem začal hulit a ve čtrnácti už jsem prodával trávu. V patnácti přišly první extáze, pak pervitin a kokain.

Půlku věcí řeší policie tak, že vydírá mladý kluky, aby se dostali k větším rybám.

Co tvoje vzdělání?

Mám základku. Strávil jsem sedm let na střední a nikdy nevychodil prvák. Vždycky mě kvůli chování vyhodili. Většinou za prodej drog.

Jaký látky jsi prodával?

Nejdřív trávu. To mi vydrželo prvních osm let. Tehdy bylo trávy celkem málo a byznys dobře šlapal. Ale pak všem stouply prachy do hlavy. Kluci začali šňupat perník, a to všechno posralo. Místo šetření prachů do byznysu házeli love do automatů. Přizpůsobil jsem se a začal jim prodávat pervitin.

Předpokládám, že jsi se dříve nebo později dostal do křížku s policií. Jak k nim máš vztah?

Co ti na tohle mám říct… policajti mě poprvé chytli ve dvanácti. Nikdy jsem je neměl rád a ani oni mě. Rval jsem se s nima. I oni mě většinou při zatýkání už rovnou řezali.

Jako dealera tě policie musela časem vyhmátnout, ne?

Měli na nás sice složku, ale reálně svoji práci nedělali. Protože nebylo tak těžký se ke mně dostat. Jim šlo hlavně o to uzavírat případy, a ne o to dostat nás pryč.

Nikdy neber drogy před ostatními vězni.

Jak si tím můžeš být tak jistý?

Jednoduše. Zpravidla se ze mě snažili dostat informace nebo dostat se ke kradenejm telefonům a podobně. Informace jsem jim nikdy nedával. Vzhledem k tomu, že mi feťáci nosili kradenou elektroniku, hlavně telefony a notebooky, tak jsem je předával fízlům a oni mohli uzavírat případ za případem. Dali mi vždycky protokol o dobrovolným odevzdání, pak uzavřeli případ, dostali za to bonus a já mohl v klidu dělat byznys.

Realita drogového světa je tvrdá.

Šlo o jedinou formu spolupráce mezi tebou a policií?

Ne, ne. Jeden policajt mě zase používal k tomu, aby se zbavil nezletilých dealerů. Volal mi, kam mám jít a koho nechat okrást, aby se mladý kluci báli a nechodili prodávat fet do parku. Za to nás nechal, i když mě třeba přistihl při prodeji. Patřil i mezi moje zákazníky.

To, co popisuješ, je vlastně loupežný přepadení posvěcený od policie. Jak to fungovalo?

Víš jak, policajti mě sledovali půlku života a pravděpodobně mě sledujou ještě teď. Na jeho popud jsem třeba poslal cikány do parku. Oni ty nezletilý kluky obrali o trávu, já nechal cikánům trávu a byl klid. Stalo se mi, že jsem přišel na kriminálku, oni mi zabavili pytel trávy, pak jsem jim podepsal několik protokolů a oni mi druhej den trávu vrátili.

Tak snaží se státní aparát opravdu dostat dealery z ulice?

Půlku věcí řeší policie tak, že vydírá mladý kluky, aby se dostali k větším rybám.

Ostraha dělá ve vězení větší byznys než vězni a drog je vevnitř víc než venku.

Bál ses někdy při… „práci“?

Hlavně ze začátku. Většina mejch kámošů skončila jako smažky, některý už ani nejsou naživu. Dealování došlo do bodu, kdy na mě cestou domů okolo baráku čekalo několik týpků, protože věděli, že budu mít u sebe buď drogy, nebo peníze. Sledovali mě policajti, bylo to víc a víc o hubu.

Proč zrovna prodej drog? Jde o dost nebezpečný povolání…

Celej život se do mě snažil někdo srát a šikanovat mě. Díky dealování se mě lidi začali bát. Navíc mě ta „práce“ ze začátku bavila. Jenomže se z prodeje stal časem kruh, z kterýho už se nedalo utéct. Koneckonců do dneška se mi stává, že se mi lidi ozývaj a chtěj něco koupit. Udělal jsem ze svého jména reklamu na prodej drog, a to nejde vymazat. Můj byt, nebo spíš moje doupě, fungovalo jako firma. Bydlela tam se mnou parta kámošů, který pro mě všechno zajišťovali. Práce mě přiváděla víc a víc psychicky do sraček. Neuměl jsem si sám už ani dojít pro snídani. Denně mi volalo třeba dvě stě zákazníků. Nedalo se to.

Jak vypadala tvoje organizace?

Měl jsem rozdělený lidi na několik vrstev. Přímo u mě byli lidi, který mi v podstatě pomáhali přežít, protože jsem to sám nezvládal. Nosili mi jídlo a tak. Pak byl vzdálenější okruh, kterej venku běhal s pytlíkama a prodával je. Bylo pode mnou třeba deset lidí. Jedna skupina pro mě byli kámoši, další skupina byly smažky, který mi nosily snídaně, venčily psa. Pak opravdový dealeři, kolegové z branže.

Dokázal bys mi tedy popsat tvůj běžný den z těch časů?

Otázka znamená, jak dlouhej je pro tebe den… Dokázal jsem i tejden nespat. Na nohách mě drželo piko, šílený. Byznys šlapal celkem dobře a naše aktivity se rozšiřovaly.

Samozřejmě nesmíš práskat, protože to jsi prostě v prdeli. Jednoho chlapa na baráku umlátili kvůli donášení kovovou trubkou.

Kam?

Víc lidí a víc druhů kšeftování. V jednu chvíli jsem měl skupinku lidí jenom na čorky. Jedni kradli hadry, jiní kola. Další parta vykrádala auta. Pamatuju si, že za jedno léto se podařilo nakrást na Lipně kola za 4,5 milionu. Další příjem mi tvořil prodej drog. Nebyl problém prodat dvě kila trávy denně po dvě stě korunách za gram. To znamená za plnou cenu, za kterou ho seženeš na ulici. Jenže to s sebou neslo i řadu problémů.

Co jsi s penězma dělal?

Pustil je zpátky do oběhu. Prodat, nakoupit, mejdan a znovu. Dealování s sebou neslo i velký výdaje.

Dealovat drogy na plný úvazek nemá smysl.

Pokoušeli se někdy okrást na ulici tebe?

Jasně že jo. Nosil jsem u sebe zbraň a musel se pořád ohlížet přes rameno. Moje velká výhoda v obchodu byla, že mi celkem chybí pud sebezáchovy. Dělal jsem spojku mezi cikánama a bílejma. Cikáni uměli uvařit dobrej perník a bílý se za nima báli chodit. Mně to bylo jedno, protože prodávali perník za dobrý peníze. Tím pádem bylo výhodný jim dělat do světa bílejch.

Za co tě zavřeli?

Sečetli mi řadu paragrafů. Drogy. Výroba i distribuce, vydírání a další věci. Pamatuju si, že se tam vyskytl i prodej brka za bagetu a podobný hovadiny. Pak přechovávání zbraní, vyhrožování, vydírání, vydírání se zbraní. Prostě už přituhovalo a oni se mě potřebovali zbavit.

Jaký trest ti soud vyměřil?

Šest let, ale pustili mě po třech.

Dneska vím, že dealovat drogy na plnej úvazek nemá smysl. Daň za to je moc velká.

Kolik jsi vystřídal vězení?

Celkem tři. Nejhorší to bylo v západních Čechách. Kriminálu šéfovali cikáni. Vlastně cikáni a bachaři, ale ti šéfujou všude.

Jak to myslíš?

Ostraha dělá ve vězení větší byznys než vězni a drog je vevnitř víc než venku. Skoro nikoho tam nenapraví. Bachaři vězně šikanujou, aby je donutili práskat. Párkrát mě zatáhli do místnosti bez kamer a tam mě tři z nich seřezali. Ale pár věcí mě vězení naučilo. Chceš je slyšet?

Povídej.

Nikdy neber drogy před ostatními vězni. Protože když vznikne konflikt, o kterým se dozví ostraha, a najdou u tebe fet, zavřou tě do díry a dalších deset dní pak nekontrolujou cely. Tudíž je na baráku klid. Ostatní muklové proto čekají, aby tě při tom přistihli, zbili tě a ostraha drogy našla u tebe. A pak samozřejmě nesmíš práskat, protože to jsi prostě v prdeli. Jednoho chlapa na baráku umlátili kvůli donášení kovovou trubkou.

Musel jsi se taky rvát?

Odpovím ti takhle. Když tě umístí na celu s pěti cikánama, nemáš jinou možnost. Použiješ všechno. Židličku, zámek v ponožce, prostě všechno.

Co zdravotní péče ve vězení?

Tomu se nedá ani říkat zdravotní péče. Do vězení se jako doktor dostaneš ve chvíli, kdy tě nikde jinde nechtěj. Doktoři chlastaj, ale nikdo to moc neřeší. Než jsem tam šel, nechal jsem si vytrhat zuby, aby na mě zubař neměl důvod hrabat. Poslali mě k němu na zdravotní prohlídku, přijdu do ordinace a týpek si ani nevyměnil rukavice po předchozím vězni. Zdravotní péče ve vězení stojí za hovno.

Jsi půl roku venku. Věříš, že se nedostaneš znovu do průseru?

Doufám. Máma je hodně nemocná a já jí hrozně ublížil. To mě asi změnilo. Taky se většina lidí kolem mě začala ztrácet. Končili na ulici, ve vězení nebo mrtvý. Dneska vím, že dealovat drogy na plnej úvazek nemá smysl. Daň za to je moc velká. Pomohlo mi, navzdory tomu, co jsem ti vyprávěl, taky vězení.


V magazínu Legalizace č. 62 jsme psali o tom, jak se má ve vězení adiktolog Dušan Dvořák, který byl odsouzen za opakované pěstování konopí s 0,6% obsahem THC. Od soudu obdržel šest let odnětí svobody, tedy stejný trest jako dlouholetý dealer pervitinu, jenž v podstatě s tichým souhlasem policie prodával nebezpečnou látku neznámé kvality, čímž se významně podílel na devastaci života desítek či spíše stovek lidí. Otázka tedy zní, komu je drogová prohibice k užitku – a jak velkou společenskou škodu reálně způsobují pěstitelé konopí, že dostávají tak drakonické tresty?

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!