Aktuální článek
Hvězdy, hudba, heroin, hypnotika, havárie

Hvězdy, hudba, heroin, hypnotika, havárie

Profilový obrázek
  • Podle jedné studie má úspěšný hudebník dvakrát větší pravděpodobnost předčasné smrti než normální člověk. Jak umíraly některé z našich nejoblíbenějších hvězd?

„Heroin… Be the death of me,” zpívá ve slavném hitu kapely Velvet Underground zpěvák a pozdější přítel Václava Havla Lou Reed. Bubeník John Densmore ve své knize Brány vyhozené z pantů mimochodem napsal, že československá sametová revoluce je pojmenovaná právě podle newyorské legendární kapely. Vzhledem k tomu, že naše disidentská skupina The Plastic People of the Universe se k Velvetům vždycky hlásila, dává to docela smysl.

Heroin. Ne každý alkaloid se jmenuje tak poeticky. Název odkazuje na neohroženost, do níž se uživatel zahalí v první fázi užívání, kdy je ještě čas na hrdinství. Navíc se anglicky vyslovuje stejně jako „hrdinka“ – heroine. Angličané ho řadí mezi takzvané painkillery, zabijáky bolesti. Kromě bolesti někdy zabije i celého člověka. Od té doby, co se v roce 1898 poprvé objevil na trhu v kapkách proti kašli, si drží stálou popularitu. Tehdy ho vítali jako látku, která by mohla pomoci v odvykání od tehdejšího tišiče bolesti – morfinu. Návykovost preparátů bývá v době jejich uvedení na trh podceněná, protože v tu chvíli ještě neuběhl dostatek času pro pozorování dlouholetých účinků jejich užívání. 

Svého uživatele heroin naprosto deklasuje, absťák je čirou psychofyzickou nemocí.

Ve většině zemí dnes s heroinem, který je šestkrát silnější než morfin, legálně nechtějí mít nic společného. Ve Spojených státech ho kvůli nevalné pověsti zatrhli už v roce 1924, Československo se přidalo v roce 1931. Méně už smysl dává, že spolu s morfinem se dnes v medicíně používá fentanyl. Tento opiát vyrobili poprvé v roce 1959 a je nesrovnatelně silnější nejen než morfin, ale i heroin. Jeho derivát karfentanil zabije člověka v množství o velikosti makového zrna. Užívá se k uspávání slonů. Vyrábějí ho v Číně a zájemcům posílají do USA, kde stojí za mnoha předávkováními. S heroinem je to tedy podobně jako s LSD, které šlo na blacklist v roce 1966 kvůli hippies. Má stigma.

Lou Reed

Ve Švýcarsku nebo Anglii se feťákům v institucích podává terapeutická dávka heroinu. Jako opora při odvykání se jinak používá metadon. Ten zažehnává abstinenční příznaky, ale nepůsobí euforii. Nevýhodou je, že se od něj paradoxně odvyká hůř než od heroinu. Absťák z odnětí trvá podle svědectví u heroinu týden, u metadonu měsíc.

Soundtrack k životu 

V šedesátkách si ho Lou Reed dopřával plné žíly, ale když se jeho Titanic začal potápět, stihl si najít místo v záchranném člunu. Smrt si pro něj přišla až roku 2013, kdy na ni byl zralý. Po poslechu jeho písně „Heroin“ začala spousta fanoušků eponymní opiát užívat. Umělec se nařčením z propagace smrtonosně blahodárného jedu bránil tvrzením, že písnička je naopak proti heroinu. Podobná diskuse se vedla kolem písně od Nirvany „Rape Me“. I Kurt Cobain ji označil za antagonistu znásilnění, nikoli agonistu. 

Když člověk poslouchá nějakou píseň, celý svět se promění v její kulisy. Proto má tolik lidí pořád pecky v uších. Dává to jejich životu smysl. Hudba dělá atmosféru, příběh. Je to soundtrack k životu. Ti, kteří ji dělají, tedy ti, kteří ji dělají dobře, jsou tak trochu bohové. Většinou ale jenom na pódiu. Mimo něj bývají o to bezradnější. Písně jsou klíče k pohodě a oni jsou vrátnými. Drogy jsou taky klíče k pohodě. Ale jen dočasně. Časem naopak zaklejí své uživatele. Hudebníci jsou pak zakletí dvakrát. Ovládají je drogy a ovládají je i jejich písně. Stvořili je ještě svobodní, ale později se stali žoldáky publika, nahrávacích společností a vlastní slávy. U těch nejúspěšnějších paradoxně toto zotročení provází finanční nezávislost.

Heroin se řadí mezi takzvané painkillery, zabijáky bolesti. Kromě bolesti někdy zabije i celého člověka.

Na vrcholu sil si smrt přišla v roce 1990 pro čtyřiadvacetiletého Andrewa Wooda. Jeho kapela Mother Love Bone byla podobně originální jako Reedovi Velveti. Šlo o první pionýry punkrockového stylu grunge. Wood zemřel na OD, tedy overdose. Předávkování. Ochromení dýchání. Právě to je u letálních, tedy smrtících dávek opiátů příčinou smrti. Na vině většinou bývá momentálně snížená tolerance uživatele, který právě porušil abstinenci. Nebo aplikace nezvykle čistého heroinu. Nebo obojí dohromady, jako tomu bylo u Janis Joplinové. Nebo naopak příliš velká tolerance a v důsledku toho aplikace příliš vysoké dávky. Letální.

Morrisonova skluzavka

Podle jedné studie má takový úspěšný hudebník dvakrát větší pravděpodobnost předčasné smrti než normální člověk. Může za to i to, co Milan Kundera ve svém románu Nesmrtelnost nazývá hypertrofií ducha. Čím víc pohledů na účinkujícího směřuje, tím si připadá skutečnější. Když se pak hvězda zatouží schovat, nejde to. Je už moc mocná. Jim Morrison z Doors si v roce 1968 chtěl dát pauzu, ale klávesista Ray Manzarek ho přesvědčil, aby jeli dál.

Jim Morrison

Zpěváka chtěl zastavit stát Florida, který ho obžaloval za opilé vystoupení v Miami 1. března 1969, kde se měl obnažovat. Ve stresu pil, šňupal a práškoval ještě víc než předtím. Toho večera v Miami chtěl dát najevo, že role veřejného šaška je mu těsná. „Chtěl se schovat za masku, ta se mu ale přilepila k obličeji,“ řekla k tomu publicistka Patricia Kennealyová, se kterou Morrison v létě 1970 uzavřel manželství podle keltské tradice.

Když si sjednal schůzku u psychoanalytika, vyzval ho k partii šachu. A vyhrál. Aby ne, když měl IQ 141. Měl svou hlavu a psychoanalytik byl pro něj po debaklu nepoužitelný. Tehdy nebývalo zvykem každého hned posílat do léčebny. Jim podle svého okolí prostě jen trochu víc pil. Závislost se dá přirovnat ke slepé uličce. Člověk musí překonat své ego, které chce vždy za každých okolností slepě pokračovat dál. Musí se vrátit na začátek.

Bůžek alkáčů

Jediná možnost, jak z patové situace uniknout, bylo sejít z očí médií, z veřejné mysli. Morrison se o to pokusil začátkem roku 1971, kdy se přesunul do Paříže. Údajně na jeho rozhodnutí mělo vliv i silné zemětřesení, které tehdy šokovalo Los Angeles. Lidé se prý báli, že se město andělů propadne do moře. V propadlišti dějin nakonec zmizel Morrison na starém kontinentu. Se vší ironií osudu. Celý život se negativně vyjadřoval o heroinu a tvrdil, že by se ho nikdy nedotkl. Měl ho ale u své kosmické kámošky, jak říkal Pamele Coursonové, pořád na stole. Jeho osudová láska ho do Paříže doprovodila.

Hudebníci jsou zakletí dvakrát. Ovládají je drogy a ovládají je i jejich písně. Stvořili je ještě svobodní, ale později se stali žoldáky publika, nahrávacích společností a vlastní slávy.

Do bytu v Rue Beautrellis k nim v poslední večer Jimova života 2. července 1971 dorazil hrabě-dealer Jean de Breteuil a prodal jim extra čistý heroin. Loni to v rozhovoru pro magazín Rolling Stone uvedla tehdejší hraběcí přítelkyně zpěvačka Marianne Faithfullová. 

Podle těch, kteří viděli Jimovu mrtvolu, měl na hrudi fialové skvrny. Ty se objevují při předávkování heroinem v důsledku nedostatečného okysličení kůže. Pohřben byl bez pitvy či jakékoli odborné examinace. Pamela Coursonová si jeho smrt vyčítala a tvrdila, že ho zabila. Následovala ho zlatou dávkou o tři roky později. Bylo jí sedmadvacet. 

V Asii buddhisté uctívají neřestné bůžky. Představují je lidé, kteří měli různé charakterové vady. Holdovali drogám nebo hazardu. Lidé je uctívají, aby je samotné od neřesti uchránili. Jeden hazardní hráč jel kdysi ve středověku někam hrát. Přepadli ho a zabili. To místo je dnes pro věřící posvátné, pohazují tam mince. Takovým bůžkem je dnes i Morrison. Správce jeho nejpočetnější fanouškovské stránky na Facebooku nedávno napsal status, ve kterém se pochlubil, že toho dne má výročí dlouholeté alkoholové abstinence. Tisíce uživatelů pak v komentářích uváděly svoje magické číslo – jak dlouho jsou čistí. 

Heroinový háj

Uživatelem byl i Cobain, který dostal grunge do učebnic. Částečně měl důvod, trápily ho neúnosné bolesti břicha. Do rokenrolové mytologie se kromě signifikantního díla zařadil tím, že zemřel v sedmadvaceti. Snad aby předešel dohadům, nestříkl si heroinového smrťáka, ale zvolil střelnou zbraň. A napsal dopis na rozloučenou. Rozsáhlý opus, ze kterého se dodnes cituje. Ne jako jiný uživatel, zpěvák norských metalových vlaštovek Mayhem, který si ještě za života říkal Dead. Vedle jeho tělesné schránky našli jen vzkaz: „Omlouvám se za všechnu tu krev. Ahoj.“ Pozůstalí členové kapely z hrozivé scény vytěžili obal alba The Dawn of the Black Hearts.

Heroinová závislost časem přestane mít jakákoli pozitiva. Stane se pro feťáka tím, čím je pro diabetika inzulin. A nedá se přestat. Je to, jako když někoho milujete. Taky ho nenecháte, ani když ho celý svět haní. Aby mohl abstinovat, musí si člověk uvědomit a přijmout svá předchozí selhání, která ho tolik stála. Skoro všechno. Snazší je vrátit se do snu, ve kterém se nemusí starat o nic jiného než o příští dávku. Když je pak feťák zase s ním (na něm), všechno dává smysl. Necítí bolest fyzickou ani psychickou. Jako prvního března po suchém únoru. 

Největším problémem není fyzická, ale psychická závislost. Člověk by myslel, že když feťák přežije svůj absťák, má vyhráno. Ne, to jenom skončila bouře, která mu potopila loď. Teď se ocitl na opuštěném ostrově. Zdá se, že nestačí jen chtít, bažení je opravdu silné. Zasvěcenci uvádějí, že krásnější stav než heroinový high není možné zažít, a tak se motivace k návratu hledá těžko. Finanční náročnost habitu taky člověka dočista vyřadí ze společnosti, pokud není boháč. Na vysazení heroinu feťák často naváže bezuzdným pitím a dalšími substituty. „Heroin je jako kterákoli jiná droga. Po pár měsících nudí stejně jako dýchání vzduchu,“ zní slavný aforismus Kurta Cobaina.

V Spojených státech už léta bují opiátová epidemie. Propukla kvůli příliš benevolentnímu předepisování OxyCotinu, prášků proti bolesti obsahujících oxykodon (nezaměňovat s hormonem soucitu oxytocinem). Když doktor přestane lék předepisovat, pacienti přejdou na heroin, protože je na černém trhu levnější. Brzy následuje sešup na dno, ztráta práce, bydlení, kontaktů. Jde to ruku v ruce s narůstající finanční nedostupností bydlení. Na ulici se dostávají i normálně pracující lidé. Města zdobí stanové kolonie, hodně se bydlí taky na speciálních parkovištích v autech. 

Prášky na spaní

Svého uživatele heroin naprosto deklasuje, absťák je čirou psychofyzickou nemocí. Radši tedy sport nebo, jak zpívá Zdeněk Svěrák v populární písni – dělání. Všechny smutky zahání, a tak je nutností u každé terapie. Při svalové námaze se uvolňují endogenní opiáty zvané hormony štěstí. Kromě toho, že člověka zklidní, mají tu výhodu, že na nich toho sní jen tolik, kolik jeho tělo potřebuje. Feťák totiž po vysazení své drogy často ztloustne. Je to jeden z důvodů brát dál. 

Podle jedné studie má úspěšný hudebník dvakrát větší pravděpodobnost předčasné smrti než normální člověk.

Ani endogenní opiáty nejsou úplně nevinné. Může na nich taky vzniknout závislost, viz zahradníci, cyklisti a jiní sebemrskačští dříči. I takzvaně pozitivní závislost má svá negativa, třeba zanedbávání manželky. Závislost je duševní nemoc, která se projevuje různými způsoby, a každý z nich brání osobnímu růstu. 

Sport je pravda o něco méně škodlivý, hudebníci mu ale většinou moc nedají. Jejich pracovní výkon je intelektuální, spojený s nejistotou výdělku, stresem a společenskou únavou. Pro ventil mnohdy sahají po těch rychlých, exogenních opiátech. Taky proto, že mají v hudbě romantickou tradici. Takový ovacemi a drinky povzbuzený hudebník se na party po koncertě cítí nesmrtelný. „Hrdinka“ si ho neomylně najde a nabídne se mu. 

Jim Hendrix

Bral ji i kytarista mimo veškeré škatulky Jimi Hendrix, ale nezabila ho. O život ho připravila látka z jiné skupiny. Mezi hudebníky je v nemenší oblibě. Hypnotika bývají na předpis, takže jsou o dost dostupnější. Když se říká, že někdo chlastal a bral prášky, ty prášky většinou znamenají hypnotika. Nebo taky anxiolytika, dříve nazývaná antifobika, které mají podobné účinky, většinou ale nezpůsobují smrt. 

Anxiolytika jsou zabijáci úzkosti, lépe řečeno emoční reakce na ni. Někdy se řadí pod hypnotika, jindy po bok antidepresiv. Antidepresiva jsou ataraktika, podle slova ataraxie. To je stav pohody bez vášní, něco jako buddhistická nirvána. Jako navozovač rauše se nezneužívají, protože se pro účinek musejí užívat pravidelně po delší dobu. Mezi anxiolytika patří populární benzodiazepiny diazepam nebo alprazolam (Xanax). Hypnotika i anxiolytika spadají taky pod obecný výraz sedativa. Tlumiče. 

I na nich vzniká tolerance, je třeba brát jich víc a víc. V šedesátých letech se na klídek hodně brala podskupina hypnotik zvaná barbituráty. Zemřel na ně třeba Neal Cassady, předobraz Deana Morriartyho z románu Na cestě. V malé dávce mohou hypnotika působit excitačně, což ví ten, kdo někdy přechodil Rohypnol. K excitaci ale lépe slouží amfetamin obsažený kromě pouličního speedu taky v lécích skupiny zvané anorektika (člověk po nich nemá hlad). Fenmetrazin brali Beatles, ale i režisér nové vlny Pavel Juráček. Ten ve svém deníku zmiňuje, že na něm v šedesátých letech frčel i Václav Havel. 

Dlouhá noc

O své poslední noci si Hendrix dal amfetamin, brko hašiše a nějaké panáky. Doma zjistil, že se mu vůbec nechce na kutě, tak si hodil devět vesparaxů. Vyspal se po nich dobře, bohužel se už neprobudil. Excentrický bubeník The Who Keith Moon si v roce 1978 nadělil na dobrou noc třiadvacet heminevrinů. Bylo to po party, kterou pořádal Paul McCartney, a ani jemu se nechtělo spát. Sebevraždě nic nenasvědčovalo. Těch prášků se prostě musí brát víc a víc, stejně jako dospělému pijanovi už nestačí jedno pivo jako v patnácti. A takový rocker nemá v popisu práce se s věcmi crcat.

Roli hrává i kombinace s dalšími látkami, hlavně alkoholem. Křížení účinků různých látek v kombinaci s individuální citlivostí každého jedince je nevyzpytatelná alchymie. A člověk, který hledá okamžitou úlevu, nebývá zrovna pilný student příbalových letáků. Že byl na hraně smrti, se většinou dozví až retrospektivně, pokud se překulil na tu správnou stranu. 

Zasvěcenci uvádějí, že krásnější stav než heroinový high není možné zažít, a tak se motivace k návratu hledá těžko.

Potom je tu samozřejmě zdravotní stav. Slabší srdce nebo slabší doktor. Michaelu Jacksonovi píchl jeho osobní lékař koňskou dávku propofolu, který se používá při operacích. Hypnotika se užívají k takzvané premedikaci, než přijdou na řadu hlavní narkotika. Hypnotika uspávají, narkotika uvádějí do bezvědomí – jako droga se proto nezneužívají. Jackson měl v roce 2012 naplánované obrovské turné po Evropě, ale jeho srdce řeklo: „Dost.“ 

Vezmeme to oklikou

Epileptik Ian Curtis bral antiepileptikum jménem fenobarbital, které mělo hrozivě depresivní vedlejší účinky. V předvečer amerického turné své kapely Joy Divison se oběsil na prádelní šňůře. Bylo mu třiadvacet. Mezi nesubstanciálními příčinami smrti hudebníků figuruje třeba utonutí. Voda je nepřítel opilců. Při spontánním potápění v ledovém zimním kalifornském oceánu se utopil zakládající člen Beach Boys Dennis Wilson. Letální koupelí v řece si zpestřil procházku zpěvák Jeff Buckley, syn Tima Buckleyho – folkové komety, která se o generaci dřív předávkovala heroinem. 

Brian Jones z Rolling Stones se utopil v bazénu, i když možná mu někdo pomohl. Nejsmutnější příčinou smrti je, když je muzikantův úspěch někomu trnem v oku. Zejména když fanoušek shledá, že se interpret zpronevěřil svým výchozím principům. Johna Lennona zastřelil Mark Chapman. Marvina Gaye dokonce vlastní otec. Petera Toshe kamarád z mokré čtvrti, kterého finančně podporoval. 

Ian Curtis

V neposlední řadě jsou tu dopravní prostředky na bázi spalovacího motoru. I ty jsou svým způsobem drogou. Ulevují od nepohodlí a škodí zdraví. Jak planetě, kterou kvůli silnicím a zplodinám mění k nepoznání, tak lidem, kteří je řídí. Podle nedávné studie přispívají více než dvě hodiny řízení denně významně k rozvoji demence, ostatně samolibé hrbení se za volantem ani nevypadá dobře. Nehledě na ta každodenní jatka. Moderní dopravní prostředky absurdně zkracují vzdálenosti, které by jinak člověka ani nenapadlo absolvovat. V letadle se zabili Buddy Holly, Ritchie Valens nebo Otis Redding, v autě rokenrolový pionýr Eddie Cochrane, v autobuse zakládající člen Metallicy Cliff Burton. Všichni spěchali na další koncert.

Jedna z definic drog by mohla být ta, že je to zkratka. Člověk by ji měl použít, jen když to opravdu potřebuje, ale potom zase pěkně chodit správnou cestou. Nebo si cestu radši vůbec nekrátit. V pralesních kmenech jsou drogy určené jen šamanovi, který při rituálech slouží jako médium pro celý kmen. Když člověk jednou pozná zkratku, vše ostatní už pro něj bude jen oklikou. 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!