Jako každý rok i letos jsme na veletrhu Cannafest vystavili přehlídku námi zpovídaných osobností. Portréty všech odborníků či umělců, kteří nám od počátku existence do magazínu poskytli rozhovor, postupně plnily stěnu velké výstavní haly. Když jsme byli s prací u konce, přistoupil ke mně Ilya Reznik a svěřil se mi, že nejednu tvář zná osobně a že ho překvapuje, že mezi nimi stále není. A já tímto rozhovorem děkuji panu doktorovi nejen za jeho odhodlání a dosažené úspěchy na poli léčby konopím, ale také za jeho osvětovou činnost.
Na čem v současnosti pracujete? Vaše zkušenosti v oblasti výzkumu konopí jsou poměrně rozsáhlé.
Můj výzkum není prvořadě zaměřen na konopí, ale na lidi. Kdysi jsem byl vedoucím výzkumu v centru duševního zdraví a nyní se věnuji vlastnímu klinickému výzkumu, který zahrnuje pouze mé pacienty. Proto neprovádím rozsáhlé randomizované studie. Pouze vyhodnocuji vliv konopí u svých pacientů s různými neuropsychiatrickými poruchami, jako je poškození mozku způsobené mozkovým traumatem, mrtvicí, Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou, Touretteovým syndromem a některými formami epilepsie.
Samozřejmě jsou mezi nimi i psychiatričtí pacienti s úzkostnými poruchami, jako jsou posttraumatická stresová nebo panická porucha. Nazýváme je neuropsychiatrickými poruchami, protože mají silně organickou povahu. Snažíme se posoudit, jaký vliv na tyto pacienty mají různé druhy kultivarů konopí.
Většinu poznatků o konopí mám od svých pacientů.
Protože jsem klinický a soukromý lékař, věnuji veškerou svoji pozornost svým pacientům a jejich rodinným příslušníkům a pečujícím osobám. Konopí je pro mě další možností, jak těmto pacientům pomoci a naplnit veškeré jejich potřeby. Pokud totiž nejsou naplněny veškeré jejich potřeby, například proto, že jim chybí informace anebo jim v získání konopí brání příliš mnoho překážek, pak je jejich léčba nedostačující. Snažím se na tomto poli pracovat a poskytovat jim veškerou svoji klinickou péči.
Jak přesně konopí pomáhá vaším pacientům jakožto lék?
Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, je potřeba pochopit řadu souvislostí. Jak konopí pomáhá pacientům, se snaží vysvětlit řada velmi uznávaných vědeckých publikací. Víme, že pomáhá, ale není tomu tak u každého pacienta, každé nemoci a každého jejího stadia. Konopí obvykle není léčebnou, ale pomocnou látkou, která ale pomáhá většině pacientů.
Snažíme se pochopit, jak konopí funguje. Je to těžká otázka, protože jsme v posledních třiceti letech vstoupili do nové oblasti. Po objevu endokanabinoidního systému jsme odhalili nový svět uvnitř našeho mozku a těla, který nyní zkoumáme. Již rozumíme tomu, že endokanabinoidní systém byl doposud opomíjen, je tedy poslední objevenou fyziologickou soustavou v našem těle. Většinou se nachází v mozku, ale také na periferii těla.
Tento systém není jako ostatní. Neprojevuje se po celou dobou stejnou aktivitou. Endokanabinoidní systém funguje na vyžádání. Je neustále přítomný, ale většinu času je jen nízce aktivní. Je to největší systém, který slouží jako zprostředkovatel mezi vnitřním světem a vším tím, co se kolem člověka děje. Hlad, nedostatek spánku, strach a další stresující faktory se prostřednictvím endokanabinoidního systému přenášejí do dalších systémů. Serotonergní systém, adrenergní systém, glutamátergní systém, cholinergní systém, adenosinergní systém fungují většinou po celou dobu na stejné úrovni, ale endokanabinoidní systém funguje pouze na vyžádání, a když je potřeba, je velmi funkční.
Hlavní překážky v rozšíření konopí jako léčiva vidím v obrovském odporu lékařské obce.
Zvláštní povaha endokanabinoidního systému je jednou z hlavních překážek při jeho zkoumání. Když je člověk klidný, uvolněný a plně funkční, funguje endokanabinoidní systém na své základní, velice nízké úrovni. Abychom mohli změřit endokanabinoidní tonus, museli bychom pacienta uvést do silného stresu. Nemyslím si, že si to pacienti zaslouží podstupovat jen proto, abychom my ukojili svou vědeckou zvídavost. Takové studie máme většinou provedené na laboratorních zvířatech, ale je nadmíru obtížné a neetické provádět je na lidech. Nějaké výzkumy však máme.
Endokanabinoidní systém je tedy jedním z nejsložitějších fyziologických systémů v lidském těle. Není jako akumulátor v autě, u kterého můžeme změřit náboj. To v lidském těle udělat nelze. Po celou dobu máme nízký náboj, a jakmile subjekt pocítí strach nebo silný stres, endokanabinoidní systém se automaticky zapne a zapojí další systémy.
Léčebné konopí je vlastně cestou k personalizaci medicíny, že ano?
To je moje oblíbené téma a na letošní konferenci Cannafestu jsem přednášel právě o personalizaci medicíny. Kanabinoidní terapie může být velice dobrým modelem pro personalizaci léčby.
Léčebné konopí je popravdě termín pro něco, co nikdy neexistovalo. Neexistuje žádné léčebné nebo rekreační konopí – konopí je naštěstí jenom jedno. A je to dar od Boha nebo přírody lidstvu. Naštěstí jsme ho před mnoha lety objevili a teď se snažíme zjistit, jak ten zázračný potenciál mnoha tisíc různých kultivarů využít. V zájmu našich pacientů musíme pochopit, jak využívat konopí moudře, abychom zmírnili jejich utrpení. A tím nemyslím jen neuropsychiatrické pacienty, ale i většinu svých kardiologických nebo onkologických pacientů, kteří mají potřeby, které nejsou uspokojeny. To se ostatně týká většiny pacientů v konvenční medicíně. Musíme pro ně udělat víc než dosud. Konopí považuji za nejlepší doplňkovou léčbu. Možná, že pro některé nemocné může být i hlavní léčbou.
Mám například pacienta s posttraumatickou stresovou poruchou. Je v dobrém stavu, ale stále užívá antidepresiva, prášky na spaní, a pokud má bolesti, tak i analgetika. Nikde sice není řečeno, že je díky konopí přestane užívat všechny najednou, ale většina mých pacientů začne postupně užívat pouze konopí a jejich stav je pak po mnoho let stabilizovaný. Konopí uspokojuje většinu jejich potřeb a stává se z doplňkové léčby léčbou hlavní, protože dokud mají pacienti konopí, je jejich stav vyrovnaný.
Bohužel většina lidí nemá stabilní zdroj konopí. Před několika lety došlo v Izraeli k reformě systému léčebného konopí a pacienti, kteří byli zvyklí na jeden nebo dva kultivary, najednou nemohou konkrétní kultivar sehnat. Byli rozladění, jejich stav se zhoršil a hrozně se jich to dotklo. Protestovali jsme proti tomu a obrátili se na Nejvyšší soud, abychom tomuto příkoří na našich pacientech zabránili. Tisíce z nich změna systému poškodila, ale izraelské ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo nerespektovat jejich práva.
Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že konopí naplňuje potřeby našich neuropsychiatrických pacientů a udržuje je stabilizované po řadu let. Většina z nich by chtěla mít k dispozici stále stejnou odrůdu konopí, se kterou jsou naprosto spokojeni. V případech, kdy se nám podařilo v léčbě pokračovat, jsou ve velmi dobrém psychickém a fyzickém stavu a jejich potřeba lékařské péče se snižuje. Nechodí k psychologovi a psychiatra navštěvují jednou, možná dvakrát do roka. To je důvod, proč náš program podporuje ministerstvo obrany. Snížilo jim to náklady na léčbu veteránů. Veteráni mají jen jeden lék, lékaře navštěvují zřídka a platba za ně je mnohem nižší. A jsou spokojení, což je nejdůležitější. Nejde jen o ekonomické hledisko. Chceme, aby naši veteráni byli v dobré kondici, protože odvedli pro vlast skvělou službu. Nikdo jim nechce nic upírat, chceme jim zajistit jen tu nejlepší léčbu. Většina našich veteránů je v tomto smyslu zcela spokojená.
Jaká je nejlepší forma podání při léčbě konopím? Květy, výtažky, či snad sušenky? Jak lze léčbu přizpůsobit konkrétním potřebám pacienta?
Ano, to je náš hlavní úkol. Smyslem naší práce je nejen pomoci pacientům získat povolení od ministerstva zdravotnictví, které jim umožní legálně nakupovat konopí v lékárnách. Stejně tak důležité je přizpůsobit léčbu konopím jejich přesvědčení, důvěře a pochopení.
Před reformou jsme měli celkem dobrý systém. Nebyl optimální, ale docela fungoval. Když pacient dostal povolení, byl odkázán na jednu z deseti společností, které pěstovaly a měly k dispozici patnáct až pětadvacet různých odrůd. U každého z těchto kultivarů byl po celý rok stejný obsah kanabinoidů, aktivita i účinnost. Docházelo pouze k malým odchylkám a většinou si pacienti během období dvou až tří měsíců mohli vybrat kultivary, které vyhovovaly jejich potřebám. Jeden používali na spaní, jeden proti bolesti a další pro lepší chuť k jídlu, pohodu a zlepšení nálady. Fungovalo to celkem dobře. Doporučoval jsem jim jen, aby dodavatele dvakrát do roka změnili a vyzkoušeli i jinou odrůdu. Co když bude lepší.
Pacientům bychom měli umožnit přístup ke kvalitnímu konopí za přijatelnou cenu.
Samozřejmě je potřeba přizpůsobit formu užívání preferencím pacientů. Někteří nechtějí měnit své návyky, například přestat kouřit. My lékaři se stavíme proti kouření, je to proti našemu přesvědčení, ale dokážeme to tolerovat, protože respektujeme práva pacientů. Pacienta a všechny jeho rodinné příslušníky i pečovatele pouze poučíme, že kouření je samo o sobě škodlivé. Zároveň ale platí, že tabák je obvykle škodlivější, jelikož se do plic dostává mnohem více dehtu. U konopí je to méně výrazné, ale pokud si někdo dává tři nebo čtyři jointy denně, což je už příliš mnoho, má pak v plicích hodně dehtu. Proto pacientům, kteří dávají přednost inhalaci, doporučujeme přejít na vaporizaci. Pro pacienty, kteří dávají přednost konopí ve formě tinktury, máme spoustu různých extraktů. Žádné jiné formy na izraelském legálním trhu nemáme.
Už žádné sušenky? Protože to bývalo…
To bylo před deseti lety. Měli jsme k dispozici i sušenky a čípky, ale teď je to všechno zakázané. Je to hrozně divné, ale momentálně jsou k dispozici jen výtažky s různými vlastnostmi a květy ke kouření nebo vaporizaci.
Co je lepší? Celospektrální extrakty, nebo izolované kanabinoidy, které se pak smíchají dohromady?
Většina konopných extraktů dostupných na izraelském trhu bývala vyráběna lokálně. Nyní je to padesát na padesát, a pokud vím, vyrábějí se z celého květu. Do některých výrobků se přidávají i umělé složky, které zmiňujete.
Upřímně řečeno, žádná společnost vám neprozradí, jakou metodou přesně vyrábí své produkty. Svým pacientům doporučuji, aby volili celospektrální produkty vyrobené z celých květů. Největší společností byla ještě před reformou Tikun Olam, ti měli největší pěstírnu v celém Izraeli. Pro pacienty měli k dispozici konopí ve formě květů a zároveň ze stejných kultivarů připravovali extrakty. Každý pacient tak mohl získat květy a extrakt ze stejné odrůdy. To je ideální řešení.
Jsou s konopnou léčbou spojena nějaká reálná rizika? Někteří pacienti si například stěžují na psychoaktivní účinky.
Samozřejmě, že každá látka může být škodlivá, když někdo ztratí kontrolu nad jejím užíváním nebo nad svým návykem. Je to stejné jako u alkoholu nebo hraní hazardních her, což není látková závislost, ale návyk. Pokud chodíte každý den do kasina, prohrajete spoustu peněz. Chodíte-li každý den do vyhlášené restaurace, přiberete a utratíte spoustu peněz. Jste možná spokojení, ale zaplatíte za to zdravím nebo dírou do rozpočtu. Nejde o látku, ale o kontrolu vašeho chování. Může se to stát v mnoha oblastech. Nebezpečí plyne z nesprávného a nekontrolovaného užívání, které vede ke zneužívání a závislosti, nikoli z konopí samotného. Konopí je samo o sobě neškodnou rostlinou. Pokud jste zkušený uživatel a užíváte ho s rozumem, ve správném rozpoložení a ve vhodném prostředí, nic vám nehrozí.
Hlavním tématem mé letošní prezentace na Cannafestu byl set a setting. Vysvětloval jsem, jak je důležité mít vhodný set, což je myšlení pacienta, jeho přesvědčení, preference a očekávání. Setting je jeho prostředí, tedy i jeho přátelé, členové rodiny a pečovatelé. Set a setting jsou pro užívání konopí nesmírně důležité. Oba termíny se obvykle používají v souvislosti s psychedelickými látkami, ale lze je použít i v případě konopí. Je důležité, aby pacient mohl užívat jemu známé konopí. V takovém případě není škodlivé, protože většina účinků je předvídatelná. Samozřejmě je možné se předávkovat, ale jednou z dobrých vlastností konopí je, že jeho účinky jsou plně reverzibilní. To neplatí například u opioidů. Účinky předávkování u konopí mohou být nepříjemné, ale vše se brzy vrátí do normálu.
Mohou mít někteří lidé určité predispozice, kvůli kterým se užívání konopí nedoporučuje?
Pacienti by si měli být vědomi svých pocitů. Měli by k sobě být upřímní. Například pacienti s těžkou dědičnou predispozicí k rozvoji psychotických stavů nebo poruch by měli být při užívání konopí velmi opatrní. Neexistují sice žádné absolutní kontraindikace užívání konopí, ale někteří lidé by k němu měli přistupovat velice obezřele, protože by jim mohlo uškodit.
Konopí se nedoporučuje užívat přibližně pěti až deseti procentům pacientů. U některých lidí se po jeho požití objeví hluboká úzkost nebo jsou zcela zmatení. Pro ně možná není vhodné konopí užívat, protože by se u nich mohla vyvinout nějaká psychotická epizoda. Konopí není rostlina vhodná pro každého. Stačí důvěřovat svým pocitům a být k sobě upřímní – tak se vyhnete všem nepříjemným účinkům.
Jaké jsou největší překážky nebo omezení pro pacienty při léčbě konopím? Legislativa, vlastní obavy či vlivy prohibice a protidrogové propagandy?
Všechno dohromady – a různým dílem pro každou zemi. Platí to i pro ty, kde mají konopí legalizované. Ale budu mluvit o Izraeli, protože tamní situaci znám nejlépe.
Co je tedy hlavní překážkou na cestě za léčebným využití konopí? Dejme tomu, že máme pacienta, který ví, co chce, je si vědom svých zdravotních problémů a hledá lékaře, s kterým bude moci otevřeně komunikovat. Vyškoleného, vzdělaného a inteligentního lékaře, který se umí věnovat konkrétním problémům konkrétního člověka. A je pečlivý a zodpovědný. Kde ho najít? To je problém, takových lékařů je jen pár. Doufám, že se za jednoho z nich můžu považovat.
Když jsem se před dvanácti lety začal věnovat konopné terapii, změnil jsem celou svou praxi a dnes jsem považován za jednoho z nejzkušenějších lékařů v tomto oboru v Izraeli, možná nejen tam. Své zkušenosti získávám z tisíců a tisíců hodin strávených s pacienty, kdy pozorně naslouchám jejich očekáváním, přesvědčením a postřehům o konopí. Většinu poznatků o konopí mám od svých pacientů. Ne z knih, protože v této oblasti mě na lékařské fakultě nikdo oficiálně nevzdělával. Ani později během psychiatrické praxe či postdoktorandského studia neuropsychiatrie. Samozřejmě nějaké formální vzdělání mám. Před několika lety jsem absolvoval magisterský kurz v Nizozemsku. Přijel jsem již ale s jistými zkušenostmi a očekáváními.
Hlavní překážky vidím ve všem, co jste zmínil, a také v obrovském odporu lékařské obce. Komunita lékařů nezměnila své myšlení. Všechny lékařské asociace světa bez výjimky stojí proti používání konopí jako léčebné látky. Jsem jedním z ředitelů Mezinárodní asociace pro kanabinoidní medicínu (IACM). Obrátili jsme se na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) a poskytli jim odborné stanovisko, že konopí lze zodpovědně používat jako lék a že by mělo být vyřazeno ze seznamu nebezpečných omamných látek. Nakonec jsme je před dvěma lety přesvědčili, aby vydali dokument pro Valné shromáždění OSN, ve kterém je žádali, aby rostlinu konopí a vše, co z ní pochází, překlasifikovali na neškodnou neomamnou drogu. OSN se vyjádřila, že o tom budou uvažovat, ale nakonec Mezinárodní komise pro omamné látky jen překlasifikovala konopí z nejpřísnější skupiny mezinárodně kontrolovaných látek do jiné, méně přísné. A proč? Protože to jsou byrokrati. Takže my jako odborníci jsme zodpovědně poskytli kvalifikované stanovisko, ale mezinárodní byrokracie s tím nic neudělala. Nicméně v některých zemích se zákony změnily, takže to nezávisí ani tak na mezinárodních předpisech jako na místní situaci.
Konopí považuji za nejlepší doplňkovou léčbu. Pro některé může být i hlavní léčbou.
V jedné přednášce tady na konferenci zaznělo, že politici umí připravit dobré zákony, ale dělají to jen kvůli volbám. Po volbách otáčejí kormidlem zpět. Proto jdou všechny změny tak ztuha a pomalu. V Kanadě se jim to podařilo. Ne do úplného konce, ale podařilo. Konopí nepřeklasifikovali, ale dovolili ho používat k různým účelům. Snížili úroveň kontroly bez reklasifikace, protože nechtěli ohrozit Jednotnou úmluvu OSN. Vytvořili vnitřní předpisy pro potřeby svého obyvatelstva, tak jako to učinili v Uruguayi před pěti lety. To jsou jen dvě země. Některé státy USA to pak udělaly v rozporu s federálním zákonem.
Proti konopí se staví i odborné asociace. Možná, že to neříkají tak otevřeně, nerady by působily jako zpátečníci nebo přílišní konzervativci, ale většina oficiálních dokumentů vycházejících z NIDA, Národního institutu pro drogové závislosti, proti konopí dál bojuje. Tyto instituce je třeba reformovat. Vydaly 200 milionů dolarů na granty proti konopí. Pokud podáte žádost o grant s tím, že chcete prokázat léčebné účinky konopí, peníze nedostanete. Ale pokud řeknete, že chcete studovat pacienty užívající léčebné konopí se zaměřením na vedlejší účinky, rázem máte šanci je dostat. Vím to, protože jsme to zkoušeli.
Jak to můžeme změnit? Je to globální záležitost. Co se dá dělat? Všechny země mají odstoupit od Jednotné úmluvy OSN? Nebo jak proti tomu lze bojovat?
Ke změně dojde, až se změní hlavní aktéři hry. Hlavními hráči jsou velké společnosti. Před pěti lety jsme začali vyhlížet velký souboj nadnárodních farmaceutických společností s nadnárodními konopnými giganty. A nyní skutečně sledujeme, jak se i farmaceutické společnosti snaží vyvíjet své vlastní léky na bázi konopí. Potřebují funkční trh, a to je zapojí do hry, protože právě ony jsou hlavním hybatelem událostí. Mají větší vliv než všechny vlády, OSN, WHO. Vše se změní, jakmile tyto korporace vstoupí na scénu. Udělají to po svém a nejspíš se vám to nebude líbit.
Bude to patrně založeno na nových zákazech a omezeních…
Změní zákony a povolí jen ty výrobky, které sami vyrábějí. Nikdy vám nedovolí produkovat vlastní konopí. Postarají se o to, aby platila různá omezení a aby si ho nikdo nemohl pěstovat sám. A budou říkat, že tohle je léčebné konopí a tohle není. Takový nesmysl!
Řeknu vám, jak se to má u mých pacientů. První půlku jointu mají proti bolesti, další dva šluky mají na chuť k jídlu, další dva na zlepšení nálady. Kde přesně je hranice mezi léčebným a neléčebným užitím?
Lékárníci tvrdí, že je třeba přesně definovat, co je potřeba z léčebného hlediska. Ti vám nikdy neprodají látku na bázi konopí, pokud nebude jasné, jaké je v každé použité rostlině množství CBD, THC nebo CBN. Je to důležité? Myslím, že ne. Pro ně ale ano, a lékárníků je hodně. Jakmile máte produkt, který není v souladu s požadavky Správné výrobní praxe, nikdy ho nezařadí do prodeje. Přijmou pouze standardizované výrobky, které pocházejí od farmaceutické společnosti. Na něco se vás zeptám: Většina vyprodukovaného konopí jde kam? K čemu ho používá většina lidí?
Lidé jej užívají k relaxaci?
Většinu legálního trhu tvoří potraviny a doplňky stravy pro zdravé lidi. To je dnes hlavní oblast zájmu konopných společností. Další doménou je samozřejmě léčebné konopí, ale tenhle segment trhu už je obsazen velkými společnostmi. Všichni malí hráči s léčebným konopím budou postupně odstraněni, koupeni nebo zkrachují. Mezi velkými společnostmi bude existovat konkurence, ale menší hráči odejdou. Léčebné konopí bude vysoce standardizované a v této podobě půjde do lékáren. A konečně je tu poslední segment trhu. Konopí pro duchovní, kulturní a náboženské potřeby nebo relaxaci. To není zase tak velký segment, protože podíl populace v něm je velice malý. Asi pět až šest procent. Pro ně je dnes určen veškerý černý trh. To se ale dá vyřešit jako například v Kolumbii. Víte, jak to tam teď mají?
Můžete si vypěstovat pár rostlin…
Takže to vyřešilo problém. Pokud máte vlastní zahradu, můžete pěstovat až dvacet rostlin pro osobní potřebu. Neptají se, k jakým účelům. V Kolumbii téměř neexistuje černý trh s konopím. Samozřejmě tam nějaký mají, protože konopí nemůžete legálně koupit. To smíte jen pěstovat a držet pro osobní účely.
Neexistuje žádné léčebné nebo rekreační konopí – konopí je naštěstí jenom jedno.
Problém je, že naši pacienti nejsou připraveni si sami pěstovat. Většina z nich toho není ani schopna. Měli bychom pochopit, že většina městské populace nic nepěstuje. Chtějí přijít do výdejny či lékárny a konopí si koupit. Nejsou připraveni pěstovat si sami na balkoně nebo v pěstebním stanu, ani nemají potřebné zázemí, aby se to naučili a mohli do toho investovat. Jsou to nemocní lidé. Neměli bychom je nutit, aby si pěstovali sami, ale umožnit jim přístup ke kvalitnímu konopí za přijatelnou cenu. To prosazuje i naše Mezinárodní asociace pro kanabinoidní medicínu.
Před deseti lety jsem byl iniciátorem Všeobecné deklarace o léčebném konopí. Základní body zněly: kvalitní konopí, za přijatelnou cenu, předepsané od lékaře a bez trestního postihu. Cílem je, aby se stala dodatkem k Helsinské deklaraci lidských práv. Za tím si stojíme a myslíme si, že by to tak mělo být v každé zemi, samozřejmě s přihlédnutím k místním zákonům.
Lékaři by měli mít dvě hlavní práva: předepisovat a nebýt trestáni.
U nás nejste poprvé. Existuje nějaké aktivní propojení vaší práce v Izraeli a České republice?
V Praze jsem byl několikrát přednášet na mnoha různých setkáních a bylo mi ctí být zde hostem. Mám Čechy moc rád a vážím si každé příležitosti přijet do České republiky, podělit se o své zkušenosti, setkat se s lékaři. Nejdůležitější je právě to setkání s lékaři. Jde o hodně uzavřenou komunitu, neradi poslouchají někoho, kdo není v jejich pozici. Proto je strašně důležité přivést k nim lékaře s dobrou pověstí, který mluví jejich jazykem. Jinak nebudou poslouchat.
Setkávám se zde s lékaři, ale těch, kteří jsou ochotni otevřít svoji mysl, je bohužel zatím málo. Ale když uspořádáte přednášku ve správném prostředí – na univerzitě, na schůzi nemocničního personálu –, tak se jí zúčastní a budou pozorně naslouchat. To je cesta, po které se dostanete nejdál.
Myslíte, že se v České republice ubíráme dobrým směrem?
Nejsem si jistý. Právě jste udělali obrovský krok směrem k liberalizaci konopí pro různé účely, ale nikoli léčebné. Proto se zastavila spousta programů pro vzdělávaní lékařů. Před pěti lety o ně byl obrovský zájem, ale protože jste šli jiným směrem, lékaři své vzdělávání prostě odložili.
Šli jste příliš rychle jedním směrem na úkor ostatních. Lékaři to viděli a řekli si, dobře, to není medicína, to je jen součást legalizace, my se toho nebudeme účastnit, nechte nás být.
Zkuste sem přivést více lékařů s kvalitními zkušenostmi. Zvěte je na pracovní schůze a zasedání lékařských sdružení. Vaši lékaři budou naslouchat odborníkům s dobrou pověstí, jako jsem já nebo Ethan Russo, který byl poradcem dnes již zaniklého pražského Mezinárodního institutu pro konopí a kanabinoidy. Zvěte lékaře zastávající vysoké posty, odborníky s velkou osobní autoritou a rozsáhlými zkušenostmi – a pak budou vaši lékaři naslouchat.
Vzdělávejte je a povzbuzujte jejich zvídavost, vyburcujte je k novému způsobu práce, novému výdělku. A pokud to podpoří firmy, bude to ještě lepší. Už z principu by měly osvětu a vzdělání odborníků podporovat. Ale bez toho, aby z toho dělaly marketingovou akci. Stejně jako v jiných oborech stačí uspořádat sympozium, které je transparentně podporované komerčními subjekty.
Co byste na závěr doporučil pacientům léčícím se konopím?
Vzdělávejte se a vzdělávejte své lékaře s otevřenou myslí. A pak najdete i nové lékaře, kteří jsou konopné léčbě naklonění.
Dr. Ilya Reznik, M.D. (*1965)
Uznávaný izraelský neuropsychiatr, autor mnoha původních přednášek a klinických či případových studií v předních vědeckých žurnálech v oblasti klinické psychiatrie a neuropsychofarmakologie. V současnosti se zabývá především využitím konopí a kanabinoidů v léčbě neuropsychiatrických onemocnění, jako je chronická bolest, fibromylagie, PTSD, epilepsie, poranění mozku, OCD, ADHD, Touretteův syndrom, chronická migréna, Parkinsonova a Alzheimerova nemoc i další. Díky rozsáhlým zkušenostem z klinického prostředí a výzkumu patří k nejrenomovanějším odborníkům na konopí v Izraeli a v tamějším parlamentu působil mimo jiné jako poradce při Výboru pro kontrolu drog a alkoholu. Dr. Reznik hojně přednáší o konopné léčbě po celém světě a je členem několika odborných společností. V roce 2013 se stal jedním z ředitelů Mezinárodní asociace pro kanabinoidní medicínu (IACM), kde má dnes na starost mezinárodní osvětové aktivity.
