„Co si myslíte o konopných společenských klubech?” Když mě před deseti lety během zasedání Komise OSN pro narkotika (CND) ve Vídni před budovou OSN zastavili konopní aktivisté s touto otázkou, neznal jsem odpověď. Tehdy jsem se domníval, že jde spíše o experiment, který nebude mít dlouhého trvání.
I když mi téma konce prohibice a hledání jiné cesty dostupnosti přišlo důležité, konopné kluby jsem dlouho nepovažoval za možnou regulativní alternativu. Vlastně jsem si nevěděl rady, jak se stavět k rozporům mezi riziky volného trhu a dopady prohibice. Až když jsem se po letech v pozici národního drogového koordinátora odhodlal k odsouzení prohibice, teprve tehdy jsem si řekl, že je třeba podívat se po světě a začít hledat funkční modely regulované dostupnosti.
Již v roce 2008 ředitel Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) A. M. Costa začal nahlas upozorňovat, že nechtěné důsledky války proti drogám jsou větší než dosažené výsledky prohibice. Toto jeho prohlášení tehdy zarezonovalo celou světovou veřejností. Jenže dlouho jsme měli za to, že udělat rychlou změnu není možné, protože nevíme, čím současný stav nahradit. Zároveň je potřeba připomenout, že některé mocnosti na prohibici doslova profitují. Proto se začalo hovořit alespoň o některých méně rizikových látkách, jako je konopí.
Všichni jsme znali nizozemský experiment přístupu ke konopí v coffeeshopech, ale téměř nikdo nic nevěděl o španělských konopných klubech. V kuloárech se sice začalo o tomto modelu hovořit jako o možném kroku vpřed, nicméně samotná španělská vláda se k tomuto experimentu vytvořenému spíše na základě potřeb měst a samospráv staví celou dobu macešsky.
Vývoj v posledním desetiletí
V roce 2013 jsem dostal za úkol připravit návrh legislativy, která by umožnila alespoň použití konopí s vysokým obsahem THC pro léčebné účely. Je to totiž neuvěřitelné, ale podle mezinárodních drogových úmluv je konopí regulováno mnohem více než morfium či fentanyl. Ani po letošním zasedání CND se i přes doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) neodhlasovalo alespoň přesunutí této rostliny do seznamu látek, které mají využití pro lékařské účely – hlasování se již podruhé odsunulo, a to až na konec tohoto roku. Jde o ukázku velkého pokrytectví a nehumánnosti diplomatického a politického světa a projev toho, že vysoce odborné problémy, jako je politika závislostí, nemůže být svěřena do rukou úředníků a diplomatů a vydána všanc politickým zájmům vzhledem k tomu, kolik milionů lidí ročně trpí a umírá.
Konopné kluby nabízejí regulaci, která je chytrá a přitom mnohem konzervativnější než u alkoholu či tabáku.
Ve stejné době, jako jsme u nás uvolnili konopí pro léčebné užití, se ale ve světě začaly projednávat další modely regulované dostupnosti konopí. Ze všech těchto modelů mi přijde asi nejkonzervativněji, ale nejlépe nachystaný model v Uruguayi. Jednou z možností dostupnosti pro dospělé uživatele jsou zde i jakési mutace španělských konopných společenských klubů. Po návštěvě Montevidea v roce 2017 jsem se jel další rok podívat do Barcelony a prošel opět několik takových klubů. Až teprve to mě přesvědčilo, že tento model je formou chytré regulace.
Proč jsou konopné kluby možná cesta vpřed?
Konopné kluby nabízejí regulaci, která je chytrá a přitom mnohem konzervativnější než u alkoholu či tabáku. V prvé řadě nejde o čistě komerční model. Lidé, kteří chtějí užívat konopí v těchto klubech, musí mít 18 a více let. Není to otevřené místo pro každého, kdo přijde z ulice, jak je to momentálně s alkoholem v hospodách. Není tam možný volný prodej z regálu a platí úplný zákaz reklamy, včetně zřizování webových stránek. Musíte být členem takového klubu a konopí se neodnáší mimo tento prostor.
Z pohledu člověka, který se léta zabývá „patologickým užíváním“ látek, které mohou způsobovat závislost, je třeba říci, že i konopí může být (přestože ne všichni toto berou vážně či se s tímto pohledem ztotožní) pro některé jedince závažnějším problémem. Úspěchem v rámci minimalizace škod a rizik (harm reduction) je proto snížení frekvence užívání tím, že se naváže na rituál užívání v dané aplikační místnosti – konopném klubu.
Konopné kluby se mohou stát modelem pro regulovanou dostupnost i u jiných látek.
Další obrovskou výhodou je možnost nízkoprahového nakontaktování takzvané skryté populace uživatelů, tedy lidí, kteří vědí, že mají s užíváním nějaké související potíže. Lidé se takto mohou snadno a bez stigmatizace napojit na odborníka, pokud by takový klub byl provozován v režimu komunitní spolupráce.
Nakonec jsou tu i ohledy bezpečnostní a fiskální, kdy je třeba zásadně řešit rozvinutý černý trh a s tím spojená bezpečnostní rizika a praní špinavých peněz. Regulovaný trh nabízí navíc zásadní možnost nabídnout uživatelům mnohem bezpečnější formy, ať co do obsahu psychotropních látek, tak obsahu látek toxických, jako třeba pesticidů.
Experiment Brno – v rámci úmluv
Již rok pracujeme na úvodní, nejprve výzkumné verzi takového klubu v Brně. Primárně by měl být tento klub pro intenzivní, každodenní kuřáky konopí starší 18 let. Účelem nabídky konopí by měla být redukce užívání konopí z černého trhu, rychlé nakontaktování skryté populace a možnost regulace nejen frekvence, ale i formy užití. Vycházíme z dostupných úspěšných klinických studií, například od farmakologické společnosti GW Pharmaceuticals, která prokázala účinnost léčby závislosti na konopí pomocí vaporizování extraktů konopí ve složení THC a CBD. Pracujeme tedy s představou možnosti podávat členům klubu konopí formou sušiny i extraktu.
Pokud jde o způsob podání, u extraktů se jasně nabízí využití vaporizérů – což je nejméně škodlivé podání ve smyslu snížení rizik respiračních onemocnění. Vaporizace se nabízí i v případě rostlinné formy, u níž bychom také chtěli nalézt možnost bezpečnějšího podání než ubalení do cigaretového papírku, kde hrozí usazení dehtu na plících. I když frekvence kouření je u jointů mnohem nižší než u cigaret, u dlouhodobých kuřáků se nedá vyloučit riziko rakoviny plic a dalších zdravotních problémů.
Kde ale vzít zmíněné extrakty v souladu s normami? Společnost pro návykové nemoci (SNN), tedy lékařská společnost, která patří k České lékařské společnosti J. E. Purkyně, si již zažádala o možnost léčebně předepisovat konopné extrakty v případě prokázané závislosti na konopí. Úředníci Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) však tvrdí, že pro tento postup není – navzdory jasně prokázaným klinickým studiím – dostatek důkazů. Doufám ale, že se brzy vyjasní, že postupy léčby nemohou určovat úředníci ministerstva, nýbrž samotná lékařská obec.
V této fázi ovšem půjde o výzkumný projekt, který bude zajišťovat další důkazy o účinnosti takového postupu. Zajištění dostupné látky by mohlo probíhat touto cestou:
- Již schválené preparáty, ať už extrakty či samotná rostlinná forma, budou nakupovány u standardních dodavatelů.
- V rámci klubu bude umožněno samopěstování. I tento model může fungovat v rámci stávající legislativy v režimu léčebného konopí – vydala by se licence na pěstování pro omezený počet členů daného klubu.
Proč právě klubový režim?
Klubový režim může mít podobné motivy, jako máme při vydávání metadonu, tedy substituce pro heroin. V první fázi si musí každý uživatel metadonu přijít užít látku na místo a pouze v jisté fázi může dostat tuto látku i domů. Myslím si, že režim, ve kterém by se vydávala látka do domácího užití, by měl být také diskutován.
Nakontaktování skryté populace je v oblasti řešení závislostní politiky vzhledem ke stigmatizaci uživatelů jeden z nejtěžších úkolů. Jde totiž o co největší přiblížení se k uživatelům, a přitom možnost užívání v bezpečném prostředí. Další výhodou klubového režimu pak je, že v něm může být zároveň poskytována i odborná pomoc.
Lze předpokládat, že takový klub nepotřebuje výrazné prostředky z veřejných financí a je samoživitelný. Výhody ve smyslu minimalizace dopadů, tedy především změny a frekvence užívání, stejně jako eliminaci černého trhu i dostupnosti mladistvým jsem již naznačil výše.
Kluby i pro jiné látky
Jsem přesvědčen, že takto musíme přemýšlet i nad jinými látkami, nejen konopím. I když každá látka má trochu jinou dynamiku a způsob užití a často i specifické prostředí, některé aspekty mohou být významně podobné. Proto bychom v podobném režimu měli uvažovat i o některých méně rizikových formách užívání různých látek.
Taktéž v případě regulované dostupnosti surového opia či opiových tinktur, MDMA nebo některých produktů z koky bychom měli přemýšlet nad možnou formou výdeje. Pokud se podaří prokázat, že konopné kluby mohou být dobrá forma regulace míst výdeje, mohli bychom u nich hledat inspiraci, jak řešit i stávající problémy v oblasti opioidů, stimulancií a podobně.
Další otazníky
Podaří se nám otevřít v Brně takový klub a bude to ukázka úspěšné politiky? To bude záležet na mnoha aspektech. Odvahu brněnské radnice k takovému kroku zatím máme. Brání nám ale nepochopitelně úřední šiml ministerských úředníků, tedy konkrétně SÚKL. Pokud se toto podaří překonat a zvítězí odborný pohled nad úředním a možná i nad odporem farmakologického průmyslu někde v pozadí, bude pak tato studie základem pro možnost regulačního přístupu či léčebných postupů? Pokud ano, je to cesta, jak s touto látkou zacházet i nadále, nebo to bude pouze jedna z dobrých forem? Bude tento model možno přenést do regulované dostupnosti i pro ostatní látky? Jak řešit pouhé experimentování? Pokud chceme eliminovat černý trh blízko k nule, dovolíme omezený vstup experimentátorům starším 18 let do takového klubu? Všechny tyto otázky doufám začneme kousek po kousku zodpovídat, pokud se studii v Brně podaří spustit.
Základem samozřejmě zůstává, že tato politika nesmí být v rukou pouze politiků a už vůbec ne pouze úředníků. I odborníci mají co dělat, aby vyskočili ze zajetých kolejí a začali se dívat kolem sebe, jak využít dosavadní zkušenosti z úspěšných projektů, jako je právě regulace konopných klubů v Barceloně.
