„Vykouřil jsem v životě víc marihuany než kdokoli, koho jste kdy potkal,“ říká idol jedné generace při svém posledním interview v říjnu 1969 a svou upřímnost hned splachuje řádným lokem whisky. „Měli by ji zlegalizovat a zdanit. Zdanit. Jo: ,Jednu krábu marihuany, prosím!‘ To ostatní jsou jedy. Acid je jed, speed je jed, STP je jed. Tráva? To nic není.“ A co chlast, Jacku? Tahle otázka nepadne, to by byla podpásovka. Vlastně nadpásovka. Nesmrtelný autor svá játra dávno nemá pod kontrolou.
Osudová Mary
Bělmo kolem blankytně modrých očí má charakteristicky zažloutlé. Jsou smutné jako oči apačského náčelníka, kterému bledé tváře kradou zem. Hipíci se zmocňují té beatnické. Náčelník svlaží hrdlo dalším hltem ohnivé vody. „Jednou jsem přešel přes mexickou hranici s kilem trávy v hedvábném šátku přivázaném kolem pasu,“ žoviálně mžourá. „V ruce jsem měl velkou flašku tequilly. Zamířil jsem si to rovnou k celníkovi a ptám se, jestli by si nedal loka. A on na to: ,Ne. Můžete pokračovat, seňore.‘“ Spisovatel s bezednou kapsou historek se narodil do frankokanadské komunity v massachusettském Lowellu ve Spojených státech jako Jean-Louis Lebris de Kerouac. Jeho mateřštinou byla fránina, anglicky se začal učit v šesti letech. Bojoval s ní až do puberty. Nakonec se stal jedním z jejích nejslavnějších bardů. Ve čtyřech letech mu zemřel starší bratr Gerard, zavzpomínal na něj v knize Vize Gerarda. Měl ještě sestru Caroline, ale ani tu nepřežil. V roce 1964 ji skolil infarkt. Citlivého Ti Jeana (Honzík), jak mu doma říkali, smrt bratra hluboce poznamenala. Rodiče taky, otec Leo začal pít ještě víc než předtím. Když mu v roce 1936 vylitá řeka Merimack zaplavila živnost, tedy tiskárnu, přišel o svou nezávislost. Předznamenalo to jeho konec. Na smrtelné posteli Jack otci slíbil, že se postará o matku Gabrielle. V pozdějším životě ji opravdu nikdy neopustil.
Z chlapce nedělá muže ani tak láska jako její ztráta.
Na střední škole se věnuje četbě a sportu. V maturitním ročníku se zamiluje do spolužačky Mary Caneyové. Se svým neomylným smyslem pro nostalgii později tvrdí, že to byla jediná žena, kterou kdy miloval. Chodí spolu ještě na Kolumbijské univerzitě, kam se Jack dostává na sportovní stipendium skrz americký fotbal. Pár brzy rozdělí odlišný pohled na život, pak už to jde s Jackem akademicky z kopce. Podobně to měl mimochodem i o generaci mladší alkoholik Jim Morrison, který dospěl do věčných lovišť jen dva roky po svém oblíbeném spisovateli. Svou šanci na šťastný maloměšťácký život propásl s jinou Mary – Mary Werbelowovou. Na prvním albu Doors je o ní píseň „Crystal Ship“. Jack svou Mary zvěčnil v knize Maggie Cassidyová.
V prosinci roku 1942 dává výšce vale. Po rimbaudovsku se vrací na zimu do rodného Lowellu, aby se na jaře vydal na cestu. Ale nedobrovolně. Ze zápecí ho vystrnaďuje povolávací rozkaz námořnictva Spojených států. Narukuje, ale nadřízení brzy nazřou, že mladík je sice zdatný fyzicky, ale už ne tak psychicky. Dostane modrou, ale námořnickou kariéru nevzdává. Nechá se najmout na loď plující do anglického Liverpoolu, aby tam na chvíli stanul na válečné evropské půdě. Pak se vrátí do New Yorku a poflakuje se po kampusu Kolumbijské univerzity. Zatímco z Evropy se stává spálená země, dává se tu dohromady zdravé jádro beatnické generace. Nejistý židovský intelektuál s velkým srdcem Allen Ginsberg, feťácký kšeftsman Herbert Huncke a aristokratický pistolník William Burroughs. A Lucien Carr, první ze jmen beatnické idolatrie.
Je lepší být anonymní na světě než slavný v nebi.
Lucien je neomalený a šílený. Když to na něj přijde, zakousne se do skleničky a drtí sklo mezi zuby. Všichni touží po jeho pozornosti a ani Jack není výjimkou. „Jo, takhle se má žít,“ říká si, ale brzy mu sklapne. V touze po Carrovi je na tom nejbídněji učitel David Eamon Kammerer, ten ho vyloženě stalkuje. Carr je k němu chladný, ale ani ho nijak neodkopává. Tedy až na osudný večer 13. srpna 1944, kdy svého obdivovatele Kammerera ubodá a jeho tělo hodí do řeky Hudson. Druhý den to nevydrží a svěří se. „Pročs to proboha udělal?“ nechápe Jack, ale pomůže kamarádovi zbavit se nože doličného. Odborník na právní kličky Burroughs radí jít se udat. Carr je nezletilý a taky to může uhrát na nepříčetnost. „Starouše“ poslechne a vyvázne pobytem v nápravném zařízení. Po propuštění není po buřiči ani památky. Jeho život naplní práce v tiskové agentuře UPI, kde stroze píše stručné texty (Jack půjde v tomto ohledu opačnou cestou). A aby se před zákonem hodil do lepšího světla, 22. srpna se Kerouac žení s přítelkyní Eddie Parkerovou. Láska na celý život to není, ale aspoň se jmenuje stejně jako jeho oblíbený bebopový saxofonista Charlie. Dostane podmínku a z incidentu vytěží spolu s Burroughsem text A hroši se uvařili ve svých nádržích. Ten ale vyjde, až budou oba autoři slavní. Manželství trvá jen pár týdnů.