Aktuální článek
Jak komunikovat s orgány 43: Ztráty a nálezy

Jak komunikovat s orgány 43: Ztráty a nálezy

Profilový obrázek
  • K čemu je dobrá naše svéprávnost a jak (a proč) ji lze omezit?

Strašák omezení svéprávnosti, to jest způsobilosti odpovídat za své činy a zavazovat se k právním povinnostem na straně jedné a nabývat pro sebe a jiné osoby vlastním jednáním práva na straně druhé, či nedobrovolného umístění ve zdravotnickém zařízení je v případě (zne)užívání omamných a psychotropních látek vždy nepříjemně nablízku.

Zejména v případě užívání dlouhodobého a je-li takovéto užívání dále komplikováno nějakým doprovodným duševním onemocněním (v principu bez ohledu na to, jestli se samotným užíváním vůbec souvisí a popřípadě jak).

A tak se v dnešním dílu našeho seriálu podíváme na otázku svéprávnosti trochu podrobněji, k čemu je dobrá a jak (a proč) ji lze omezit, a jak to s takovým nedobrovolným umístěním ve zdravotnickém zařízení vlastně je. Jak je naším zvykem, učiníme tak s jistou autorskou zkratkou. Text níže proto, prosím, neberte jako závazný či podrobný návod a konkrétní případy se nebojte konzultovat s odborníky.

Co je to svéprávnost, jsme si víceméně zodpověděli výše. Dříve byla označována poněkud popisněji jako způsobilost k právním úkonům, v anglofonním světě je označována jako „capacity“. Jde o právnické vyjádření uznání něčí schopnosti rozhodovat o sobě a svých záležitostech (a potenciálně též o záležitostech jiných). Je natolik přirozenou věcí, že je snazší definovat ji negativně prostřednictvím jejích hranic a omezení. Je též důležité ji nezaměňovat za „právní osobnost“ (postaru „způsobilost k právům a povinnostem), tedy schopnost nějaká práva a povinnosti vůbec mít. Zatímco ta se nabývá již narozením a zaniká smrtí (a omezit ji v prostředí demokratického právního státu nelze), svéprávnost je v plném rozsahu nabývána až zletilostí.

Cynik by samozřejmě mohl vyrukovat s námitkami – štěpného materiálu mnoho vlastnit nemůžete, se zbraněmi a drogami je to též nahnuté, a pokud se vám znelíbí sousedi, těžko to můžete o své vůli a současně po právu řešit ohněm a mečem. Inu, některá omezení práv jsou daná přirozeností člověka, právy a povinnostmi druhých a společenským konsensem o tom, co je přirozeným řádem světa, jiná mohou být uložená konkrétním lidem z důvodu, že takovou odpovědnost s ohledem na své mentální schopnosti nejsou způsobilí přijmout. A tím jsme se obloukem vrátili k hlavnímu tématu našeho článku.

Omezení a omezenci

První podstatné pravidlo je, že omezení svéprávnosti nelze ukládat jako trest. Jsou vždy odrazem objektivně zvážené psychické zralosti a kondice člověka. Proto též nejsou ukládána systematicky, ale vždy individuálně ad hoc. V optimálním případě, poznamenal by opět cynik. Faktem nicméně je, že neexistuje žádná věková hranice, kdy by vám svéprávnost stát upřel, a dokonce ani neexistuje žádné konkrétní onemocnění, při jehož indikaci by vám snaživý úředník vytrhl z třesoucích se rukou občanku a projel ji skartovačkou. Většina řízení o omezení svéprávnosti je naopak poměrně vleklých.

Vrátíme-li se na začátek, je nepravděpodobné, že se soud dozví v rámci vlastní činnosti o něčí mentální nedostačivosti vyžadující omezení svéprávnosti. Pravděpodobnost, že na základě takovéto spontánně zjištěné informace začne soud konat, je ještě menší. Většinou tak čeká na podnět ze strany příbuzných nebo jiných bližních, popřípadě vhodné instituce (zařízení sociální péče, léčebny, nemocnice, v relativně vzácných případech třeba ze strany státního zastupitelství). Zatímco většině takovýchto institucí stačí podat návrh, že je dotyčný nesvéprávný, rodinný příslušník se musí opřít alespoň o lékařskou zprávu, která mentální schopnost „posuzovaného“ zpochybňuje. Soud poté zahájí řízení, zadá znalci z oboru psychiatrie vypracování posudku s víceméně jednotně určeným okruhem otázek, a po jeho zpracování buď proběhne krátké soudní jednání za účasti posuzovaného, anebo pokud to není možné, soudce či určený soudní úředník posuzovaného předem navštíví a poté proběhne ještě kratší soudní jednání za neúčasti posuzovaného. Jelikož podle aktuální právní úpravy musí být potřebnost omezení svéprávnosti periodicky ověřována soudem nejméně jednou za pět let, je nejčastější ambicí soudu omezit svéprávnost co nejméně a na co nejdéle.

Většina řízení o omezení svéprávnosti je zahájena až podnětem ze strany příbuzných nebo jiných bližních, popřípadě vhodné instituce.

Posuzovaný je v řízení reprezentován takzvaným procesním opatrovníkem, jímž soud jmenuje obvykle jednoho z advokátů, kteří jsou u soudu zapsáni v příslušném seznamu. Princip povinného, takzvaně obligatorního právního zastoupení, je v právním řádu poměrně častý. Nastupuje vždy, pokud se z nějakého důvodu zdá, že účastník určitého řízení nemusí být schopen efektivně hájit svá práva. Setkáme se s ním tak (s určitými výjimkami či za splnění dalších podmínek) v řízení trestním, u nejrůznějších specifických opravných prostředků (např. u dovolání nebo kasační či ústavní stížnosti), pokud je účastníkem řízení mladistvý, a tak podobně. Málokde je ale role opatrovníka v teoretické rovině tak významná jako v řízení o omezení svéprávnosti. Nalijeme-li si čistého vína, čas od času má být omezení svéprávnosti toliko nástrojem k odrbání majetného příbuzného, pokusem zbavit se jeho dotěrných pokusů o aktivistické uplatňování neroztodivnějších práv vůči přetíženým orgánům státní správy, popřípadě se posuzovaný cítí psychicky ve formě a omezení svéprávnosti odmítá. Ani mezi advokáty neexistuje jednotná shoda na tom, co přesně by měl procesní opatrovník v takovémto řízení hájit. Zda by si měl udělat vlastní názor na to, co je pro posuzovaného nejvhodnější, či zda by měl na jeho potřeby nahlížet čistě jeho očima a akcentovat toliko jeho požadavky (je-li je schopen verbalizovat). Sám autor článku se kloní k názoru, že jednotný mustr na tento druh řízení neexistuje. Solidní advokát soudu vždy v roli procesního opatrovníka alespoň uceleně a srozumitelně zprostředkuje názor posuzovaného na celou záležitost a umožní tím, aby soud o věci rozhodoval informovaně, a nikoli jen na základě vlastního apriorního (a občas povrchního) názoru a písemných podkladů.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 62, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!

Contact to Listing Owner

Captcha Code