Dlouho předtím, než se z Vánoc stala oslava narození Ježíše Krista, se jednalo o slavnost zimního slunovratu, nejdelší noci v roce. Původní Evropané, které křesťané mnohdy označovali za pohany, byli úzce spjatí s ročními dobami a kvůli vlastnímu přežití spoléhali na návrat slunce, jehož světlo potřebovaly plodiny pohanů. A mezi tyto plodiny patřilo samozřejmě i konopí.
Přestože je očekávaly krušné zimní měsíce, dávní Evropané strávili dlouhé temné noci pozdního prosince oslavováním svátku jménem Jule. „Jule představuje germánské označení pro zimní slunovrat,“ vysvětluje doktor Chris Klassen, který vyučuje religionistiku a kulturní studia.
Svátek Jule byl zasvěcený návratu slunce, protože po zimním slunovratu se dny vždy začaly postupně prodlužovat. „Jehličnaté stromy, větve a věnce přinášely zeleň, symbol jara a léta, do domovů na připomínku znovuzrození života,“ uvádí doktor Klassen, „a nesmíme zapomenout také na polena Jule, která staří pohané nechávali během oslav celou noc hořet.“
Aby se před usnutím zavděčili bohům a odpudili zlé síly, rozprostírali pohané po domovech a stájích devět druhů bylin, mezi kterými bylo nejspíš i konopí.
Přestože se za staletí hodnoty změnily, rostliny hrají v rámci Vánoc i nadále důležitou úlohu. Jehličí, cesmína, jmelí, skořice, hřebíček, pomeranče, ořechy, perník, vonná směs pot-pourri a dokonce i konopí jsou všechno pozůstatky odvěkých tradic. Proto jsme si pro vás připravili výběr způsobů, jak se konopí v minulosti v rámci nejdelší noci v roce využívalo jako zdroj symbolické zeleně, dobré nálady a svátečního veselí.
Kouzelné kadidlo
Dříve než existovala tzv. doba vánoční, jež trvá od 25. prosince do 6. ledna, oslavovalo se dvanáct „drsných nocí“, během nichž pohanský bůh Wotan (známý také jako Odin či Wodan) projížděl tryskem po obloze se svým rozdivočelým vojskem do bitvy mezi světlem a tmou. Tato událost se nazývá Divoká honba.
Wutanův pluk údajně unášel nic netušící lidi přímo ze země. Kromě toho měli za dlouhých zimních nocí vylézat i různí démoni. Aby se před usnutím zavděčili bohům a odpudili zlé síly, pohané a raní křesťané rozprostírali po domovech a stájích devět druhů bylin (devět představovalo symbolické číslo), mezi kterými byste mimo jiné nalezli jalovec, pryskyřici z jehličnanů, mléč, pelyněk a podle slavného etnobotanika autora knihy Pagan Christmas Christiana Rätsche i konopí.
Na katolických mších se na Štědrý večer dodnes pálí terpenové kadidlo. Existují dokonce teorie, že Divoká honba se stala základem pro amerického Santu Clause a létající soby.
Sny z dýmky
„Od fajfky troubel měl fest mezi zuby, / dým jako věnec, co vítěze zdobí,“ napsal v roce 1823 americký spisovatel Clement Clarke Moore v básni A Visit from St. Nicholaus (známé také jako ‘Twas the Night Before Christmas, česky Předvánoční noc, přeložil Jiří Josek).
V Polsku a Litvě se pro zesnulé příbuzné, kteří podle legend navštěvují pozůstalé, vaří semieniatka neboli polévka z konopných semen.
Známý obrázek veselého Santy Clause s dýmkou odkazuje na zašlou éru nikoliv tabáku, ale „tabáčku“, ostré směsi lesních a lučních bylin, která se o Vánocích běžně kouřila a podle Rätsche také mnohdy obsahovala konopí. V knize Pagan Christmas píše, že Germáni praskotu konopných semen ve vánočním tabáčku říkali knastert.
Rätsch dále uvádí, že pohanský duch hor Rübezahl (známý v Česku jako Krakonoš), který sám často z dýmky kouří, je předchůdcem laskavého sv. Mikuláše, z kterého se časem vyvinul i jeho zlý germánský protějšek Knecht Ruprecht a hrůzostrašný čert Krampus.
Ve Spojených státech amerických nicméně díky uměleckým dílům básníků z 19. století, mezi něž patřil také Moore, se dnes děti každoročně těší na příchod veselého Santy Clause, který za dobrou náladu možná vděčí právě obsahu své dýmky.
Pivní slavnost
Mnohé domácí pivovary dnes vaří limitované vánoční aly či zimní piva, jež jsou plné bylinek a koření. I tato staletá tradice má původ ve svátku Jule. Severogermánské národy si obzvláště oblíbili tzv. Julbeers. V Norsku dokonce v 10. století existoval zákon, podle které si musela každá domácnost během Jule vařit vlastní pivo, nebo zaplatit vysokou pokutu.
Podle Rätsche se vaření Julbeers a Wodelbeers (Wodel vychází ze jména boha Wotana) nemuselo řídit přísnými zákony o obsahu piv, a proto mohlo u příležitosti oslav Jule obsahovat i některé omamné látky navíc, aby dokázaly lépe „zahřát“. Sládci tak do piv přidávali konopí, pelyněk a blín černý spolu s trochou jedle a divokého rozmarýnu pro dochucení.
Polévka z konopných semen
Ve Velké knize o konopí Rowan Robinson píše o staré štědrovečerní tradici v Polsku a Litvě, kde se pro zesnulé příbuzné, kteří během svátků podle legend navštěvují pozůstalé, vaří semieniatka neboli polévka z konopných semen.
Sládci do piv přidávali konopí, pelyněk a blín černý spolu s trochou jedle a divokého rozmarýnu pro dochucení.
Robinson se domnívá, že zvyk pochází od starověkých Skythů, jež konopí vnímali jako neoddělitelnou součást smrti a pohřebních rituálů.
Bonus na konec: Muchomůrka červená
Všimnuli jste si někdy na starých vánočních ilustracích muchomůrek červených (Amanita muscaria)? Mezi touto houbou a zimním slunovratem překvapivě existuje starodávné spojení. Mnohé verze mýtu Divoké honby popisují, že muchomůrky rostly všude, kudy Wotan prolétal.
V nejsevernějších oblastech Evropy a Sibiře zase muchomůrky údajně za zimního slunovratu jedli šamani. Podle odborníků bylo pro domorodé obyvatele skandinávského Laponska Sámy až donedávna tradicí během nejdelší noci v roce čekat ve stanech na příjezd šamana na saních tažených soby. Ten uvnitř následně spořádal několik muchomůrek, jež jej obdařily schopností léčit a předávat zprávy z jiné dimenze rodině, která svatého muže za prokázané služby vždy pohostila. Dobře živení šamani se odívali do červené a bílé na počest kouzelné moci hub, díky němž měli prý pocit, jako by letěli napříč oblohou.
Zdroj: How pagans used cannabis at Christmastime
