Aktuální článek
Jak se psychedelika v rukou státu stala nástrojem útlaku

Jak se psychedelika v rukou státu stala nástrojem útlaku

  • Kolem psychedelik se sice vznáší aura svobodomyslnosti, nicméně ve skutečnosti již dlouho fungují jako zbraň k potlačování lidské svobody.

V srpnu roku 2019 přednášel Michael Pollan o potenciálu léčby psychedeliky na konferenci Americké psychologické společnosti (APA). Pro Pollana a řadu dalších zastánců psychedelické terapie to byl velmi úspěšný rok: deník New York Times označil jeho knihu za jednu z nejlepších publikací roku 2018 a jeho přednáška, která se u odborného publika dostala značného ohlasu, dostala léčbu psychedeliky do obecného povědomí jako dosud žádná jiná. Tehdy se ještě zdálo, že vše je na dobré cestě.

Jen o několik týdnů později však americká policie zabila mladého Afroameričana Elijaha McLaina vysokou dávkou ketaminu. Ketamin je silné disociační psychedelikum, které má dle odborníků značný léčebný potenciál. Poslední dobou ho však stále častěji vídáme v rukou policistů, kteří ho používají jako sedativum na zneškodnění zatčených osob, aby se vyhnuli odpovědnosti za užívání donucovacích prostředků, jako jsou střelné zbraně či tasery.

Temná minulost psychedelik

McLainova smrt je bohužel jen jedním střípkem ve spletitém příběhu psychedelik a konopí, které se v rukou státu staly nástrojem útlaku – příběhu, který Pollan a spousta dalších zastánců výzkumu psychedelik zcela přehlíží. Současná renesance psychedelického výzkumu totiž stojí z velké části na spolupráci s armádou a trestně-právním systémem.

Poslední dobou vídáme ketami stále častěji v rukou policistů, kteří ho používají jako sedativum na zneškodnění zatčených osob.

Hnutí stojící za propagací psychedelických látek mimo jiné nabízí alternativní léky na posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), kterou trpí traumatizovaní vojáci a záchranáři zasahující u krizových situací. Organizace jako například Multidisciplinární asociace pro studium psychedelik (MAPS) a jejich stoupenci však zároveň věří, že psychedelika nabízejí odpovědi na celou řadu základních otázek, jež trápí naší společnost a mohly by nás vyvést z tak složitých problémů, jakými jsou náboženské konflikty či globální oteplování.

Nepřijdou vám tato tvrzení až příliš odvážná? Vždyť nejsou založena na jakýchkoli historických ani vědeckých důkazech! Denně navíc vídáme otřesné případy, jako je ten McLainův, které poukazují na pravý opak. Zastánci psychedelické renesance propagují legalizaci těchto látek a tvrdí, že se snaží navrátit prastaré rituály s posvátnými rostlinami do rukou moderní společnosti. Tím ale zcela opomíjejí skutečnost, že psychedelika jsou již odnepaměti prokazatelně využívána jako nástroj útlaku.

Válečné podhoubí

Když Vikingům v jejich domovině došly přírodní zdroje, jejich vůdci začali využívat psychedelika, aby motivovali obyvatelstvo k nájezdům a drancování, díky čemuž mohli upevnit svou moc na domácí půdě a dopřát svému lidu dostatek zdrojů a potravin. Vikingští válečníci, známí jako berserci, prosluli svou krutostí; do boje kráčeli odění jen v kůži zvířat, potření krví a ve vražedném transu.

Většina historiků se shoduje, že do transu se tito válečníci dostávali právě pomocí psychedelik. Na své protivníky útočili hlava nehlava pomocí čehokoli, a když nebylo zbytí, neostýchali se do nich zakousnout. Odborníci se dohadují, zda látkou vyvolávající tento trans byla muchomůrka červená (Amanita muscaria) či tygrovaná (Amanita pantherina), ale jisté je, že za krvelačným transem stály nějaké látky měnící vědomí. Cílem přitom nebylo jen efektivně pozabíjet protivníky, ale i nalomit jejich psychiku. Tváří v tvář tak nepochopitelné krutosti vskutku zůstávali stát doslova omráčení strachem.

Amfetaminy byly v meziválečném Německu velmi rozšířenou drogou, po které s oblibou sáhli všichni od dělníků v továrnách až po ženy v domácnosti.

Na podobné případy využití muchomůrky červené a dalších hub na bojišti narazíte napříč různými historickými obdobími i kulturami. Například nechvalně známí Tataři tyto houby využívali v kombinaci s konopím. V roce 1814 během norsko-švédské války užíval muchomůrku červenou regiment z Varmlandu, který jeho protivníci popsali jako krvežíznivou a zákeřnou bandu vrahů. V roce 1945 pak tyto houby údajně použili i sovětští vojáci v jedné obzvláště krvavé bitvě v Maďarsku. Napříč historií samozřejmě najdeme spoustu dalších případů využití psychedelických substancí ve válce – nejinak s nimi zacházely i domorodé kmeny. V tomto článku nás ale primárně zajímají případy násilí ze strany států.

Novinky nebo tradice?

Zatímco Pentagon utrácel miliardy za válku proti drogám ve Střední a Jižní Americe, zakladatel a výkonný ředitel již zmiňované organizace MAPS Rick Doblin jednal s představiteli amerického ministerstva obrany o možnosti zavedení programu léčby PTSD pomocí MDMA a konopí. V návaznosti na tato jednání se objevily zprávy, že tak „nečekané setkání“ poukazuje na to, že přístup společnosti i autorit ke drogám se „začíná rychle měnit“.

Jakkoli se však shoda mezi Doblinem a ministerstvem obrany může zdát na první pohled nepravděpodobná, opak je pravdou – tato dohoda v ničem výjimečná ani přelomová ve skutečnosti nebyla. MDMA je silný psychostimulant, který je i přes odlišné účinky svým složením velmi podobný ostatním amfetaminům. S těmito látkami přitom sdílí mnohé fyziologické a psychologické účinky. Účastníci jednoho výzkumu měli na základě účinků dokonce problém rozlišit mezi MDMA a metamfetaminem a vědci tak zjistili, že rozdíl ve vnímání obou drog je dán pouze společenskými předsudky.

Využívání různých amfetaminů v armádě má stejně hlubokou tradici jako jejich léčebné využití. V nemocnicích i na bojovém poli se amfetaminy využívaly masivně třeba ve druhé světové válce. Vojáci je brali, protože potlačovaly únavu a chuť k jídlu – ze stejných důvodů je přitom až do roku 2017 svým vojákům podávalo i letectvo Spojených států. V armádě dále našly využití i díky tomu, že zmírňují ochromující psychické a emoční utrpení v důsledku zabití jiného člověka, což je zajímavé v souvislosti s dnešní léčbou válečných traumat pomocí psychedelik. Amfetaminy navíc byly v tehdejším Německu velmi rozšířenou drogou, po které s oblibou sáhli všichni od pracovníků v továrnách až po ženy v domácnosti. Role, kterou drogy hrály v dobách války na bojišti i mimo něj, je přesto dnešními historiky do velké míry opomíjená.

Krvavá historie mikrodávkování

Připomeňme si už jen to, že velitelé svým vojákům doporučovali užívat v zájmu udržení lepší fyzické vytrvalosti a schopnosti zabíjet amfetamin v malých dávkách – fakticky se jedná o první zmínku o přínosech mikrodávkování. Mikrodávkování psychedelik se přitom nyní stává jedním z posledních módních výstřelků – v médiích se dočtete, že těmto praktikám propadli v Sillicon Valley snad již všichni od úspěšných ředitelů až po jejich manželky a že mikrodávkování psychedelik dokáže člověka dostat do „flow“, což je psychický stav, ve kterém dokáže mnohem lépe využít své emocionální i kognitivní schopnosti. Proto není žádným překvapením, že se o mikrodávkování začala zajímat i armáda. Časopis věnovaný vojenství Marine Corp Gazette nedávno otiskl článek, ve kterém vychvaluje klinická testování prováděná FDA a potenciál mikrodávkování pro zvyšování bojeschopnosti vojáků. Díky kombinaci mikrodávkování a léčby PTSD pomocí psychedelik by pak i traumatizovaní vojáci mohli zůstat déle ve službě. Pro stát je každý voják především obrovskou investicí, jejíž výše se může pohybovat v řádech milionů v závislosti na jeho pracovní pozici a šarži.

Utajené halucinace

Drogy však státní orgány nepoužívají jen proto, aby se zvýšila efektivita. První pokusy s využitím drog jakožto nástroje, kterým by bylo možné ovlivňovat a řídit celou společnost, prováděli už nacisté. Během jednoho z jejich známých nelidských experimentů podávali židovským a romským vězňům v koncentračním táboře Dachau meskalin. V CIA měli o výsledky tohoto výzkumu takový zájem, že po válce lékaře, kteří se na něm podíleli, sami najali a dokonce je chránili před stíháním za válečné zločiny.

Psychedelika se měla stát ideálními donucovacími prostředky při výslechu – subjekty pod jejich vlivem byly poslušnější a povolnější vyzradit citlivé informace.

Současná psychedelická renesance je přitom jen další kapitolou tohoto příběhu. Ve spolupráci s policií, psychiatry a dalšími představiteli státní moci začala CIA ve Spojených státech využívat poznatky z Dachau při mučení amerických občanů, zejména vězňů a ekonomicky znevýhodněných občanů. Již tehdy padlo rozhodnutí, že z psychedelických látek i souvisejících léčebných programů se stane nástroj k upevňování státní moci.

V letech 1935–1975 byla v Centru výzkumu závislosti (ARC) při Národním institutu duševního zdraví (NIMH) sídlícím v kentuckém Lexingtonu provedena řada studií, ve kterých vězněným Afroameričanům vyléčeným ze závislosti na opioidních drogách vědci dlouhodobě podávali velmi vysoké dávky LSD nebo ibogain. Jedna z těchto studií porovnávala účinky LSD na černošské vězně, kterým za účast na výzkumu vědci nabízeli heroin, a na svobodné bělochy. Ti se studie účastnili zcela dobrovolně přímo v pohodlí domova vedoucího výzkumu, který se jim snažil poskytnout co nejklidnější podmínky. V roce 1970 se výzkumný program ARC, jenž tyto studie zastřešoval, přestěhoval do Baltimoru a přejmenoval se na Národní institut pro výzkum zneužívání návykových látek (NIDA). Ačkoli tento dlouholetý výzkum nesporně porušoval etické zásady, NIDA ani žádná jiná významná organizace zabývající se psychedeliky se za něj dosud neomluvila.

Řízení mysli

Tyto nezákonné a neetické výzkumné metody byly běžně využívány v nechvalně známém výzkumu „řízení mysli“ v CIA s krycím názvem MKULTRA, ze kterého do organizace ARC proudily peníze od roku 1957 do roku 1962. ARC byl jednou z 81 institucí, které se podílely na tomto výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jak prolomit lidskou mysl.

Dnes se sice prožitek smrti ega vychvaluje jako prostředek k uzdravení sebe sama, v rukou CIA tento stav mysli sloužil jako nebezpečná zbraň. Psychedelika se měla stát ideálními donucovacími prostředky při výslechu – subjekty pod jejich vlivem byly poslušnější a ochotnější vyzradit citlivé informace. Prožitek jednoty a otevřenosti totiž může člověka náhle přesvědčit, že politika v lidské historii nehraje roli a že žádné znepřátelené strany vlastně neexistují.

V rámci programu MKULTRA se vědci nestyděli mučit nic netušící civilisty vysokými dávkami LSD. Tyto pokusy přitom bylo nejjednodušší provádět ve věznicích a jiných přísně hlídaných institucích. S programem MKULTRA je spojený i známý případ legendárního bostonského gangstera Whiteyho Bulgera, který mimo jiné strávil řadu let na útěku. Během své zločinecké kariéry se dostal i do věznice v Atlantě, kde jemu a osmnácti spoluvězňům po dobu více než jednoho roku výzkumníci podávali vysoké dávky LSD. Whitey měl tehdy pocit, že se zblázní, a v korespondenci, kterou o těchto zážitcích sepsal o mnoho let později, uvedl: „Poslali mě do vězení za to, že jsem spáchal zločin, ale přitom se na mě dopustili mnohem větších zločinů.“ Po propuštění pracoval více než deset let jako informátor FBI a měl dovoleno, aby pokračoval v podnikání na černém trhu, kde se podílel na prodeji drog, vydírání a vraždách.

Skryté souvislosti

V letech 2002–2010 provedla organizace MAPS v Izraeli první studii „PTSD spojeného s válkou a terorismem“. Účastníky tohoto výzkumu přitom vědci vybírali v přímé spolupráci s izraelskou armádou. Organizace Amnesty International uvádí, že tato ozbrojená složka se na místním palestinském obyvatelstvu „dopouští rozsáhlého porušování ústavy, násilné diskriminace a nezdráhá se páchat zločiny ve jménu odvety.“ Izraelské obranné síly dále údajně „chronicky porušují lidská práva“ a pro americké policejní síly představují „příkladný vzor“, co se týká odposlouchávání a kontroly veřejnosti – tisíce amerických policistů zde každoročně projdou výcvikem. Mezi jednotky, které tato eticky pochybná cvičení absolvují, přitom patří i policie v Minneapolis, která má na svědomí brutální vraždu George Floyda.

Organizace MAPS ve svém výzkumu jednostranně upřednostňovala trauma, které utrpěli vykonavatelé násilí ze strany státu. V návaznosti na již zavedený drogový diskurz mezi roky 2010 a 2016 vědci z MAPS provedli fázi II pilotního výzkumu, která se zabývala traumatem utrpěným ve službě mezi záchranáři a policisty. V tu samou dobu přitom Spojené státy čelily úplně jiným problémům – zuřila válka proti drogám a miliony příslušníků menšin trpěly zbytečně ve federálních věznicích.

Budoucnost psychedelik

Stát se nesporně o psychedelika začal zajímat jen díky přínosům, které by mohla nabídnout armádě a vězeňskému průmyslu. Ve světle těchto skutečností už není spolupráce MAPS s Pentagonem či izraelskými ozbrojenými složkami zas tak překvapivá. Tyto souvislosti však zároveň hází nehezké světlo na nedávná prohlášení solidarity s hnutím Black Lives Matter ze strany MAPS. V poslední době se zdá, že spousta organizací cítí povinnost veřejně podpořit protesty proti rasové nerovnosti – jejich úmysly jsou přitom často očividně motivované jen výdělkem. Vzpomeňme na prohlášení podpory ze stran značek Sprite a Nike.

Nemůžeme se tedy divit, že společně s nárůstem počtu ketaminových klinik ve Spojených státech přibývá i případů nedobrovolného podání ketaminu, který se v rukou policie stává zbraní především proti údajným zločincům. Případ Elijaha McLaina je přitom jen jedním kamínkem ve velké mozaice. McLain se v první řadě provinil tím, že byl černoch. Byl to citlivý mladík, který dobrovolně chodil hrát na housle zvířatům v útulku. Kdyby se narodil například do britské aristokratické rodiny, pravděpodobně bychom ho popsali jako výstředního a zajímavého člověka. Jeho život přitom vyhasnul vinou jedné z látek, kterou by zastánci psychedelik chtěli prosadit jako konvenční lék.

Nejsme tak cyničtí, abychom užívání psychedelik či jakýchkoli léků, které mohou člověku pomoci od utrpění, odsuzovali. Tyto látky jistě mohou pomoci komukoli, kdo na vlastní kůži zažil násilí ze strany státu. Z cynismu však překvapivě nikdo nepodezírá americké výzkumníky psychedelik, kteří se na jednu stranu snaží distancovat od revolučních hnutí šedesátých let, a přitom se nijak nevymezují vůči vojenským organizacím, které státem vedený výzkum psychedelik od nepaměti sponzorují.

Jak to, že neslyšíme jejich pobouřené reakce na Elijahovu vraždu a veřejná přiznání dalších minulých i současných zločinů, kterých se toto odvětví výzkumu dopustilo na bezbranných lidech?

Zdroj: salon.com

 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!