Jiří Horáček: Psychedelika jsou méně toxická než brambory

Profilový obrázek
  • Profesor psychiatrie a uznávaný neurobiolog hovoří o potenciálu psychedelik a jejich běžném využití v psychoterapii blízké budoucnosti.

Dostalo se nám nebývalé pocty navštívit v Národním ústavu duševního zdraví renomovaného odborníka, který se ve své vědecké činnosti zabývá mimo jiné i neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik a psychedelik a behaviorálním efektem psychoaktivních látek. Jak v podstatě fungují psychedelika a jaký terapeutický potenciál i možná rizika v sobě skrývají, jsme se zeptali profesora MUDr. Jiřího Horáčka, který se jejich výzkumem zabývá více než dvacet let.


Kdy jste se profesně poprvé setkal s psychedeliky?

Původně jsem uvažoval o studiu filozofie nebo čistě biologického oboru, ale pak jsem nastoupil na psychiatrii a první konference, na kterou jsem vyrazil, byla Mezinárodní transpersonální konference v roce 1992. Nic jsem o celém hnutí tenkrát nevěděl a domníval jsem se, že pojedu na standardní psychiatrické sympozium. Velmi mne překvapilo, že většina té konference byla o LSD, a tak jsem se s psychedeliky v moderním pojetí vlastně setkal. Vystoupil tam i doktor Krupicky, psychiatr z Ruska, který se zabýval léčbou závislostí pomocí ketaminu. Od něj jsem se poprvé dozvěděl, že ketamin má i psychedelické vlastnosti, z lékařské fakulty jsem ho znal jen jako anestetikum. Následně jsme s kolegy a bezpečně, tedy za asistence anesteziologů, ketamin zkusili. Otevřel se mi úplně nový svět. Přišlo mi, že jde o fantastický nástroj, který umožňuje porozumět, nejen jak funguje lidský mozek, ale také jaká vlastně může být struktura světa. Došlo mi, že svět tak, jak ho vidíme, je v podstatě zjednodušený. Je obrazem naší mysli, která je nějakým specifickým způsobem nastavená, proto vidíme jen malou výseč a za tento rámec vidění reality se prostě nemůžeme dostat. Ale jsme schopni ho překročit pouze v okamžiku působení psychedelik. To je jejich podstata a také hodnota. A od toho roku devadesát dva tak považuji psychedelika za jedno ze stěžejních témat, nejen psychiatrických, ale také existenciálních a civilizačních.

Plynule jste navázali na šedesátá léta?

Ano, v první polovině devadesátých let jsme si s kolegy mysleli, že jsme objevili něco úplně nového. Nicméně potom jsme se napojili na strukturu psychiatrů a především psychoterapeutů, kteří měli zkušenost s LSD v šedesátých letech. Tím došlo k setkání dvou generací a skrze psychoterapeutickou komunitu jsme se začali učit, jak se s psychedeliky správně pracuje, jaký je jejich terapeutický potenciál a jaký je základní rámec „setu“ a „settingu“. Nutno podotknout, že požadavky na kvalitu výzkumu jsou dnes úplně jiné, než tomu bylo v šedesátých letech. Málo se ale ví, a já to mohu potvrdit, že do doby, než se LSD dostalo na seznam nejpřísněji kontrolovaných substancí, bylo to v psychiatrii vůbec hlavní téma. Nedávno jsem zpracovával historii českých neuropsychofarmakologických konferencí a udivilo mne, že od konce padesátých a do začátku sedmdesátých let byla naprostá většina vědeckých příspěvků věnována tryptaminům, LSD a dalším psychedelikům. Všechno se jimi tehdy zkoušelo léčit, něco mělo výsledky, něco ne, ale stále se jednalo o hlavní proud oficiální psychofarmakologie. A pak se tyto látky dostaly globálně mimo zákon a na nějakou dobu byl jakýkoli výzkum přerušen. A my ho u nás v devadesátých letech obnovili: nejdříve jsme začali studiemi animálními a různá psychedelika jsme zkoušeli v různých experimentech na zvířatech, a postupně jsme se dostali až k povolení možnosti provádět s psychedeliky výzkum na lidských dobrovolnících a nakonec i testovat jejich léčebný potenciál u nemocných.

Neříkám, že konopí neléčí, ale kdyby bylo plně legalizované, nemuselo by být dostupné jen v lékárně a peníze z veřejného zdravotnictví by mohly jít tam, kde je jich velmi potřeba.

Co si vlastně můžeme představit pod pojmem psychedelikum?

Psychedelika přestavují skupinu psychofarmak – záměrně neříkám drog –, jejichž společným jmenovatelem je to, že vyvolávají charakteristické percepční změny, tedy změny vnímání, změny struktury myšlení a změny emocionální. Od ilegálních látek, které vyvolávají závislost, se celá tato skupina liší v tom, že závislost nevyvolává. Po užití například opiátů nebo stimulantů bude mít naprostá většina lidí příjemné, blažené pocity, často spojené s pocitem nadnesenosti, u opiátů přímo s euforií. Takto fungují látky, které působí cestou dopaminu (viz níže) a způsobují závislost, kdy pozitivní efekt nese přímo látka samotná a člověk má tendenci ten prožitek opakovat. Psychedelika nevyvolávají závislost vůbec nebo úplně vzácně, protože jejich efekt je mnohem méně standardní, je víc variabilní, a zásadně závisí na prostředí, ve kterém člověk je, a v jakém je nastavení mysli. To je kritérium, které psychedelika odděluje od ostatních návykových látek.

Ale psychedelika nejsou nějaká jednolitá skupina?

Samotná skupina psychedelik se dá rozdělit na dva podtypy, a to podle toho, jak uvedené látky působí. Většina psychedelik, jako jsou psilocybin a další tryptaminy nebo LSD, působí tak, že se vážou na serotoninové receptory v mozku, tedy jsou agonisté serotoninových receptorů. To znamená, že působí na těch receptorech stejně jako našemu tělu vlastní serotonin. To je tedy jedna skupina. A druhá skupina látek, kam patří především ketamin a v Americe zneužívaný fencyklidin, působí blokádu jednoho podtypu glutamátových receptorů, který se jmenuje NMDA. Glutamát je hlavní přenašeč informací mezi neurony v mozku. A tyto látky mají překvapivě stejný nebo velmi podobný psychologický efekt, jako mají látky té první skupiny. Chemicky a z hlediska mechanismu účinku se však tyto skupiny liší. Další dělení psychedelik by mohlo být podle toho, zda se jedná o látky syntetické nebo přírodní. Nicméně pro nás, pro výzkumné účely, původ látky nepovažujeme za podstatný, nehraje zásadní roli. Vím, že v psychedelické komunitě je mnoho lidí, kteří si váží přírodního původu těchto látek. Věří, že příroda pro nás tyto látky vyrobila a že právě jejich prostřednictvím vlastně můžeme komunikovat s organismy, které jsou jejich zdrojem, a napojit se tak na přírodu a její moudrost. Tento názor je mi velmi sympatický a líbí se mi. Nicméně čtenáře mohu ubezpečit, že efekt syntetického psilocybinu, který například používáme v našich výzkumech, je úplně stejný jako efekt hub.

Dalo by se podle popisu účinku zařadit mezi psychedelika i konopí?

Některé učebnice by to mohly mít různě klasifikováno, nicméně standardně se THC a další kanabinoidy mezi psychedelika neřadí, nicméně jde jen o arbitrární věc či úzus. Nicméně podstatným je již uvedený fakt, že společným jmenovatelem psychedelik je, že by neměly vytvářet závislost. Proč tomu tak je, už dnes víme: jde o již zmíněný dopamin. Všechny látky, které vytvářejí závislost nebo mají potenciál vytvářet závislost, zvyšují hladinu dopaminu, což je neuropřenašeč v mozku, který je důležitý pro pocit odměny. Dopamin se zvyšuje v okamžiku, kdy jsme v životě čímkoli odměněni, například úspěchem, jídlem, sexem… Všechny věci, které nám jsou příjemné, jsou spojené s výdejem dopaminu. A náš mozek hladinu dopaminu společně s naším chování neustále monitoruje a podle jeho výdeje nás formuje tak, aby do budoucna bylo naše chování spojeno s nějakou odměnou. V okamžiku, kdy do tohoto systému vstoupí nějaká farmakologická látka, která rychle a výrazně zvýší dopamin, a to třeba i stokrát víc než sociální úspěch, sport nebo cokoli dalšího, automaticky máme tendenci následovat tento nejsilnější zdroj odměny. Proto lze u lidí, u kterých se rozvíjí závislost, vysledovat, jak postupně mění své chování ve prospěch toho nejsilnějšího zdroje výdeje dopaminu. Psychedelika jako taková výdej dopaminu ovlivňují jen nepatrně nebo vůbec ne, a proto závislost nezpůsobují. I proto je jejich konkrétní emoční efekt velmi nepředvídatelný. U heroinu je účinek zřejmý, u LSD nikoli. A konopí, a teď se k vaší otázce vracíme, je někde mezi nimi.

Můj výhled je ten, že do pěti let budou psychedelika běžně využívána v terapii, a to celosvětově.

S ohledem na rizikovost jednotlivých látek by se tedy dříve než konopí měla legalizovat spíše psychedelika?

Ano, přesně tak. Přesněji, z pohledu rizika závislosti by tomu tak být mělo.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 67, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!