Jointy lidojedů

Redakce
  • Jaké to je, uvíznout kvůli epidemii na celý rok na souostroví Samoa? Život v tropickém ráji uprostřed Polynésie má i svá úskalí. Konopí se pěstuje tajně v džungli a místní holdují spíše kavě.
+3
Zobrazit galerii

Ostrovní říše krásy. Tropický ráj uprostřed Polynésie. Tohle všechno je Samoa. Země, která je všemu, co jsem doposud znal, na míle vzdálená, země, která je neplánovaně mým domovem již osm měsíců. „Na co si stěžuješ, vždyť žiješ v ráji,“ posměvačně komentuju Aronovy nářky, když mu stéká pot do očí. „Na ráj ti zvysoka seru!“ syčí Aron. 

Aron je hyperaktivní německý mladík, který od svého příjezdu před pětadvaceti lety nevytáhl paty ze Samoy. Když jsme nakousli téma pěstování konopí, se silným německým přízvukem odvětil: „Já pěstoval, ale už nepěstuju.“ Než jsem stihl položit další otázku, dodal: „Už nepěstuju, protože když starou po šílený hádce, kdy mi roztřískala celej barák, odváželi cajti, v záchvatu šílenosti je zavedla ke třem mým rostlinám v džungli. Za týden mám soud a hrozí mi čtrnáct let natvrdo. Právník ale říkal, že mě z toho vyseká.“ Na to si ubalil jointa, otřel pot z čela a pokračovali jsme ve svařování přenosného grilu ze staré plynové bomby. 

První myšlenka, která mi prolétla hlavou při návštěvě zdejších plantáží, byla: Bože, tady by se pěstovalo… Jako nadšený grower jsem si dlouho pohrával s nápadem, že bych zdejší kokosové háje provoněl svou oblíbenou bylinou. Po setkání s Aronem jsem vše přehodnotil, protože jednou bych se odtud přece jen rád dostal.

Plantážníci z Německa

Samoa je souostroví sopečného původu. Tvoří ho šestnáct ostrovů, na kterých se nerozkládá jedna Samoa, ale rovnou dvě, a to Západní Samoa a Americká Samoa, která je americkým teritoriem. Ostrovy byly objeveny v roce 1722 nizozemskými a francouzskými mořeplavci.

Záliv Fagaloa, jedno z nejizolovanějších míst celé Samoy, je proslulý nejsilnější kavou na celých ostrovech.

Osídleny však byly už dávno před vyloděním Evropanů legendárními polynéskými mořeplavci z bájného Hawaiki, domoviny všech Polynésanů. Ti mimo jiné dopluli na Nový Zéland nebo nejodlehlejší místo světa Rapa Nui, nám všem dobře známé jako Velikonoční ostrovy.

Po objevu ostrovů následovalo šíření křesťanství mezi pohanským obyvatelstvem libujícím si v libovém lidském mase. V roce 1899 na sněmu tří zemí (Německo, Velká Británie, USA) se Samoa rozdělila mezi Německo a USA, přičemž Němci získali mnohem větší část Samoy.

„Někdy je kava tak silná, že když jí vypiješ moc, můžeš i umřít.“

Plantážní firma DHPG zde založila kakaové a kokosové plantáže. Němci se však nesetkali s nadšením místních obyvatel, kteří odmítali pracovat (čti otročit) v nelidských podmínkách. Guvernér Wilhelm Solf byl však shovívavý a i přes nátlak DHPG odmítal podrobit si domorodce vojenskou silou. Plantážní společnost řešila problém s pracovníky pořízením levné pracovní síly z Číny. Mezi lety 1903 až 1913 bylo přivezeno celkem 3800 nekvalifikovaných pracovníků, hanlivě nazývaných kuliové. Podle zákona z 1. března 1903 čínští přistěhovalci nesměli vlastnit žádné pozemky, podnikat či se jinak integrovat do společnosti. Paradoxem dnešní doby je, že nejbohatším Samoanem je potomek těchto přistěhovalců. 

Po konci první světové války se v roce 1914 zmocňuje nadvlády nad ostrovy Nový Zéland a ten zdejší území spravuje až do roku 1962, kdy Samoa vyhlašuje nezávislost.

Legalizace v nedohlednu

Samoa je díky svému tropickému klima a úrodné sopečné půdě pro pěstování konopí jako stvořená. Konopí se zde daří prakticky celoročně a po kavě a alkoholu je to třetí nejoblíbenější droga.

V letech 2016 a 2017 zde probíhala analýza možné reformy zastaralých protidrogových zákonů pod vedením právníka a analytika Dariuse Shahtahmasebiho. Prokázalo se, že drtivá většina obyvatelstva má s konzumací konopí zkušenosti. Darius říká: „Navzdory tomuto zjištění se vláda nadále chová, jako by se nic nedělo, a předstírá, že realita je někde jinde.“ Analýza dále odhalila trhliny v místních zákonech a nedostatky v komunikaci státního aparátu.

Loupání kakaových slupek a výroba čokolády v hmoždíři.

Přestože je zde léčebné konopí mimo zákon, za jistých okolností je předepisováno ministerstvem zdravotnictví pacientům, kterým už nepomáhá běžná léčba. „Setkal jsem se dokonce s případem, kdy byla pacientce předepsáno léčebné konopí na zmírnění bolesti při rakovině prsu. Než lék vůbec dorazil na ostrovy, pacientka bohužel nemoci podlehla. Proto se ptám: má země, kde se konopí daří celoročně, zapotřebí dovážet léčebné konopí, když by ho mohla sama produkovat? Konopný byznys by se tu stal nezanedbatelným zdrojem příjmů pro místní ekonomiku a Samoa by mohla jít příkladem dalším ostrovním státům.“

Nápoj nahnědlé barvy zanechává na jazyku pocit trpkosti a přináší pocit uvolnění a relaxace.

Avšak odpověď státních činitelů na Shahtahmasebiho návrh legalizace léčebného konopí a dekriminalizace užívání drog byla jednoznačná. Premiér dr. Tuilaepa prohlásil: „Jedině lidé zcela padlí na hlavu můžou přemýšlet o takových věcech,“ což završil výrokem: „Co budete požadovat příště? Legalizaci vraždy?“

Shahtahmasebi konstatuje: „I když Samoa odmítla příležitost změnit zastaralé zákony, neznamená to, že tohle téma nemůže být otevřeno v budoucnosti. Doufám, že se to stane dříve než později.“

Pivo a kava

Německá kolonizační éra s sebou kromě plantáží a pokroku přinesla také pivní kulturu. O titul národního nápoje soupeří pivo značky Vailima s horkou čokoládou zvanou Koko Samoa. Avšak všeobecně největší oblibě se těší kava, místními zvaná ava. Nápoj nahnědlé barvy zanechává na jazyku pocit trpkosti a přináší pocit uvolnění a relaxace. Kava je vyráběna z drceného kořene pepřovníku opojného, který se sklízí šest let po vysazení.

Kava se zde v dřívější dobách pila výhradně při slavnostních příležitostech, jako je svatba, rodinná či vesnická setkání nebo shromáždění náčelníků. V dnešní době už dávno nemá status ceremoniální drogy a balíček za deset tala si můžete zakoupit v každém obchodě. Původním domovem této rostliny je Fidži, kde se kava těší ještě větší oblibě než na Samoi.

Valele servíruje kavu.

Můj fidžijský známý Fili říká: „Přijdeš domů, dáš si oběd a bum, jdeš pít kavu se sousedem.“ Zdá se, že na Fidži je kava důležité sociální pojivo. „Když chceš pít kavu, prostě zatleskáš a ukážeš ukazováčkem k obloze. Samojci ale neví, jak pít kavu, navíc není ani tak silná jako ta naše. Pokud chceš dobrou kavu tady na Samoi, musíš jet až do zálivu Fagaloa.“ 

Fili mi ještě dává cennou radu na závěr: „Až budeš u nás na Fidži nebo Vanuatu, tak si dávej pozor. Někdy je kava tak silná, že když jí vypiješ moc, můžeš i umřít.“

Konečně zkavený 

Jelikož jsme na ostrově Upolu žili u Samojců vychovaných na Novém Zélandu, o tradiční samojské domácnosti nemohla být řeč. S kavou jsem přišel prvně do styku náhodou na food marketu v Apii. Kruh mužů s červenýma očima seděl kolem stolu, na kterém stál bílý pětilitrový kýbl od soleného hovězího naplněný tekutinou barvy melty. U stolu sedí postarší prošedivělý pán a na pokývnutí plní kokosovou skořápku nahnědlým mokem. „To je kava?“ ptám se pro jistotu přísedících. Ti mi se smíchem odpovídají, že ano. „Pět tala a můžeš tu s náma pít celý den.“ Plný očekávání si dávám rychle první várku skořápek. Když se uvolněnost a euforické pocity nedostavují ani po další koňské dávce a jediné, co cítím, je trpké brnění jazyka, pocit hladu a plný močový měchýř, tak s díky odmítám další nabízenou skořápku a jdu se najíst do mé oblíbené BBQ restaurace. 

Místní mají za to, že na slunci se pracuje lépe pod vlivem kavy.

Za měsíc se stěhujeme na ostrov Savai’i k rodině naší známé. Po pár dnech se seznamujeme s novými sousedy a první, čeho se nám dostává, je pozvání na kavu. To ještě netuším, jaká kavaholická společnost se zde nachází. Když s ostatními pomáhám místnímu knězi se stavbou kuchyně, bezedný pětilitrový kýbl kavy je k dispozici po snídani, před obědem a po práci každý den. Místní mají za to, že se na slunci pracuje lépe pod vlivem. Pije se striktně podle zasedacího pořádku. Prvně je na řadě vždy náčelník s nejvyšším titulem, poté host (takže já), pán domu a zbytek. Prvních deset dní? Kromě brnícího jazyka nepociťuju vůbec nic. A pak to jednoho večera konečně přichází, těžknou mí víčka, rozzařuje se mi úsměv na tváři a dostavuje se lehká závrať. Samojsky jsem se naučil zatím jenom základy, ale mám pocit, že rozumím všemu, co se kolem mě povídá. Když jdu potemnělou vesnicí domů a za zvuků bouřícího přílivu pozoruju Jižní kříž na noční obloze, mám pocit, jako bych nebyl ve vlastním těle. Doma jsem podroben výslechu, kolik jsem vypil piv, protože si má drahá polovička myslí, že jsem opilý, ale já mám spíše pocit zkouřenosti. Nejsem opilý ani zkouřený. Jsem zkavený. 

Za pět tala máte takzvaný „all you can drink“ po celý den. Kromě baristy a pár okolních stánkařů se osádka místních štamgastů mění každou chvíli.

Ovšem nejsilnější kavové opojení zažívám až o pár týdnů později v zátoce Uafato, nacházející se ve výše zmíněném zálivu Fagaloa. Ve své blažené nevědomosti ohledně síly zdejší kavy přisedám ke svým novým bratřím sedícím u příznačného bílého pětilitrového kyblíku od soleného hovězího. Už po prvních dvou skořápkách cítím, že je něco jinak. Pokračuju v pití a přestávám až ve chvíli, kdy už mi to pocit závratě nedovolí. Za smíchu zkušených kavaholiků a se světem točícím se kolem ulehám ke spánku ještě před obědem. 

Seno sláma

Prvních pár měsíců se mi nedařilo sehnat vůbec žádné hulení. Asi jsem neměl štěstí na známosti. Jeden podvečer jsem se bavil s mým známým Tapu nebo taky Rachel. Spíše Rachel, protože Tapu je fa’afafine. V podstatě je to muž, který je žena. Fa’afafine jsou uznávanou transgenderovou komunitou, typickou pro polynéské národy. 

„Stačí když se zeptáš na trhu ve městě. Za deset tala dostaneš jednu marihuanovou cigaretu,“ radí udržovaný šedesátník Tapu. Vtom vytahuje z peněženky jointa a dává mi jej do ruky se slovy: „Na, tady máš jednoho ode mne, ušetřím ti cestu do města.“

Následující večer si natahuju houpací síť mezi stromy na zahradě a těším se, jak si po dlouhých měsících vychutnám pár hodin nerušeného relaxu. Když se po celém jointu ani po půl hodině nedostavuje příznačná vyprahlost úst a vyklidněná mysl, začínám být zvědavý, co jsem to vlastně vyhulil.

Partička dámy.

Druhý den vyrážím na trh. Ptám se mladíka, který vypadá, že by mohl o něčem vědět. „Hey bro, dá se tady někdy koupit tráva?“ Rozpačitě říká, že jo. Na bělochy tady v poslední době nejsou moc zvyklí. Mizí v uličkách mezi stánky. Po deseti minutách se vrací bez policie v zádech a úsměvem od ucha k uchu. „Deset tala, uso.“ (Uso znamená totéž jako bro.).

Dneska ale kouřit nebudu. Roztrhávám bídně ubaleného jointa napůl, abych zjistil, co se skrývá uvnitř. Po včerejší zkušenosti už mám tušení, že skéro to nebude. S pocitem křivdy zírám na špatně usušené smotané listí ve své dlani. Co se dá dělat, dál svými financemi mrhat nebudu.

A tak si místo hulení jdu dát kavu do kruhu místních pijanů. Za pět tala neomezený přísun tohoto nápoje po celý den. „Chceš si zahrát dámu, uso?“ Bez rozpaků odpovídám: „Jasně.“ Dáma je mimochodem jediná hra, kterou mám v mobilu. Místní přeborník mě dvakrát roznáší na kopytech a já se ubírám do ústraní. Za zvuků klapání modrých a bílých víček od plastových láhví o herní desku si v poklidu vychutnávám své skořápky kavy.

Období sucha

Tohle období sucha nemá nic společného s počasím. Konopí se zde daří celoročně. Tohle období sucha je výsledkem mravenčí policejní práce a zátahem na největšího nelegálního pěstitele konopí v dějinách ostrovního státu. Za pomocí australské policie bylo v nepřístupné džungli objeveno a zničeno šest plantáží. Údajně byla zabaveno hulení v hodnotě 80 milionů korun.

Policejní kapitán Fuiavaili’ili Egon Keil říká: „V roce 2015 jsme měli docela velký úlovek, ale s tímhle rokem se to nedá srovnávat. Šest plantáží rozmístěných po neblaze proslulém pralese okolo Faleatiu. Rostlin bylo tolik, že jsme je nebyli schopni odnést sami a museli jsme zavolat pro posily.“ Dodává, že k úspěchu vedly roky spolupráce s místní kriminálkou a jednotkou INTEL pro sběr a analýzu informací. „Nemůžu opomenout nasazení dronu, bez kterého bychom v neprostupné džungli neměli žádnou šanci najít všechny plantáže.“

Apijský food market. Kromě tara, chlebovníku, papáji, ananasů a dalších exotických druhů ovoce zde seženete i trávu pochybné kvality nebo si můžete zajít do místního „kava baru“.

Když se po půl roce pobytu na ostrovech seznamuju s Aronem a vedeme debatu o mé špatné zkušenosti, říká: „Jo, je to bída. Minulý rok chytili gang, co pěstoval támhle za kopcem. Desítky tatrovek naložených trávou. Tos neviděl. Říkají, že zabavili přes deset tisíc rostlin. Já si ale myslím, že mnohem víc.“ To by vysvětlovalo, proč je tak obtížné něco sehnat, ale už ne to, proč je to tak žalostná kvalita. 

Vtom mě Aron pobízí: „Pojď, něco ti ukážu.“ Z kuchyňské linky vytahuje krabičku od margarínu a ukazuje mi její obsah. „To je to nejlepší, co teď v Apii seženeš. Samojci ví hovno, jak se pěstuje ganja. To mi věř.“

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!