Aktuální článek
Jsou psychedelické světy skutečné? A záleží na tom vůbec?

Jsou psychedelické světy skutečné? A záleží na tom vůbec?

  • Dá se říct, že psychedelická komunita se dělí na dva hlavní tábory. Jeden z nich následuje především duchovní, filozofické a ezoterické tradice šamanismu či náboženství, které zahrnují i víru v „posmrtný život“. Druhý tábor psychonautů se naopak přiklání spíše k vědě a psychedelika zkoumá z empirického hlediska.

I přes jejich odlišné pohledy však mají stoupenci těchto dvou názorových skupin s psychedeliky obdobné zkušenosti – ať už se jedná o hluboké vhledy do jádra reality, absolutní rozpad ega či návštěvy cizích světů. Tyto prožitky jsou přitom dle slov psychonautů často „skutečnější než samotná skutečnost“. Je tomu ale tak doopravdy?

Neskutečná skutečnost

O definici pojmu „skutečnosti“ se filozofové přou již od nepaměti. Obecně se má zato, že znalosti člověk nabývá dvěma základními způsoby – pomocí logického uvažování a zevšeobecňující indukce (a priori) či empiricky skrze přímý prožitek (a posteriori).

Z logického, rozumového hlediska je možnost, že by psychedelické světy mohly existovat nezávisle na lidské mysli, téměř nepřijatelná. Většina důkazů o jejich existenci totiž pochází z přímé psychedelické zkušenosti, ale vzhledem k subjektivitě těchto prožitků je důkladný empirický výzkum těchto fenoménů do značné míry omezený, a veškeré poznatky tak lze vědecky ověřit jen stěží.

Default mode Network v mnohém připomíná teorie, se kterými již před lety přišel známý spisovatel a psychonaut Aldous Huxley.

Empirický výzkum psychedelik navíc zkresluje schopnost lidské paměti nahrazovat skutečné vzpomínky falešnými. Vzpomínkové konstrukty lze člověku snadno vštípit prostřednictvím manipulace a veškeré naše poznatky ještě k tomu nejprve procházejí sítem předsudků. Jeden psychologický experiment provedený v 90. letech například prokázal, že čtvrtina účastníků studie si i po měsíci dokázala jasně vybavit falešné vzpomínky z dětství, o jejichž pravosti je přesvědčili jejich příbuzní.

Jak uchopit nepoznatelné

Jak ale můžeme zkoumat fenomén, u kterého jde logické uvažování stranou a zároveň ho nelze spolehlivě poznávat ani prostřednictvím přímé zkušenosti? Moderní neurověda spoustě lidem přijde jako záhadná a snad až ezoterická oblast vědy. Právě této disciplíně se ale podařilo potvrdit, že psychedelické světy do jisté míry skutečné jsou. Vědci již před nějakou dobou objevili síť vzájemně spolupracujících oblastí mozku, která se nazývá Default Mode Network (DMN), díky které člověk nabývá pocitu, že má nějaké „ego“ či „sebepojetí“.

Síť DMN běžně nevykazuje žádné zvláštní výchylky – během hluboké meditace či psychedelických prožitků vyvolaných látkami, jako je psilocybin, DMT a LSD, se ale na chvíli „vypne“. Díky snímkování pomocí magnetické rezonance vědci zjistili, že právě během této fáze „vypnutí“ subjekty prožívají mystické vhledy – pocity rozpadu ega či absolutní ztráty sebepojetí.

Z logického, rozumového hlediska je možnost, že by psychedelické světy mohly existovat nezávisle na lidské mysli, téměř nepřijatelná.

Default mode Network v mnohém připomíná teorie, se kterými již před lety přišel známý spisovatel a psychonaut Aldous Huxley, který tvrdil, že mozek je vybaven redukčním ventilem, jenž filtruje veškeré příchozí informace na únosnou mez. Tento ventil však stačí uvolnit a mysl každého z nás se náhle otevře „jiným realitám“. Právě proto se nám psychedelické světy zdají skutečné – jejich prožitek totiž vskutku reálný je.

Proč se vlastně ptáme?

Záleží vůbec na tom, jestli tyto světy opravdu jsou či nejsou skutečné? Na tuto otázku ve spojitosti s Huxleyho teorií redukčního ventilu odpověděl psycholog a odborník na psychedelika, Rick Doblin, následovně: „Na tom, jestli tyto zážitky jsou či nejsou reálné, příliš nezáleží. Mnohem více mě zajímá, zda mohou být člověku k něčemu užitečné. Představte si například, že by si někdo zapamatoval sexuální obtěžování, které prožil, když mu bylo šest měsíců. Je takový zážitek reálný nebo není? Odpověď zní: ‚Na tom nesejde.‘ Taková vzpomínka totiž hraje roli především jako symbolická reprezentace konfliktů, se kterými pacient musí pracovat. Pokud je dokáže vyřešit a najít z nich cestu ven, tak se jeho mysl může uzdravit. Z terapeutického hlediska na skutečnosti této vzpomínky zas tak nezáleží – zásadní je její užitečnost.“

Doblin tímto výrokem rozhodně nechce povahu psychedelické skutečnosti nijak zlehčovat. Pouze upřednostňuje praktické závěry nad filozofickými debatami, které často dospějí k „pravdám“, které nelze zcela prokázat ani vyvrátit. A to mu rozhodně nemůžeme mít za zlé –řadu let se totiž zaměřuje především na praktické využití psychedelik. Jeho organizace MAPS již 34 let bojuje za legalizaci léčebného využití psychedelik. V současnosti mimo jiné posunula svůj výzkum psychoterapie s využitím MDMA do posledních fází klinických studií.

Vesmírný trip

Do psychedelických světů a myšlenkových vzorců přitom nemusíme nahlížet nutně jen prostřednictvím psychedelik. Hluboký prožitek klidu a jednoty s veškerým životem na Zemi a možná i záblesk jiných světů nám stejně tak může nabídnout meditace, vědomá práce s dechem nebo i let do vesmíru, odkud můžeme celou naši planetu pozorovat jako na dlani.

Na tom, jestli tyto zážitky jsou či nejsou reálné, příliš nezáleží. Mnohem důležitější je, zda mohou být člověku k něčemu užitečné.

Nevěříte? Stačí porovnat zkušenosti účastníků studie provedené na univerzitě Imperial College v Londýně v roce 2017, během které se zkoumaly účinky psilocybinu a zážitky astronauta při pobytu na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS):

„Celý svět se náhle odzoomoval jako na satelitních mapách, a v tu chvíli jsem se bezprostředně napojil na veškerý život na Zemi i na celý vesmír.“ – účastník výzkumu s psilocybinem, 2017

„Veškerá hmota v našem Vesmíru pochází z hvězd. Hvězdy stvořily mé tělo, kosmické lodě i těla nás všech. Všichni jsme hvězdný prach, a právě díky tomu nevyhnutelně žijeme v jednotě. – Edgar Mitchell ve své závěti, kterou věnoval Institutu noetických věd (Institute of Noetic Sciences – IONS)

O tom, jestli nám psychedelické prožitky nabízejí „odlišné světy“ či jen „odlišné světy v naší mysli“, bychom mohli vést sáhodlouhé debaty. Zásadní je však to, že je ať už s pomocí psychedelik či bez nich prožívat lze.

Psychedelická zkušenost může být stejně tak skutečná jako jakýkoliv jiný stav mysli. Huxley navrhoval, že psychedelické zkušenosti mohou být způsobeny krátkodobým výpadkem redukčního ventilu vědomí. Nahlížet na ně ale stejně tak můžeme i z terapeutického hlediska – v takovém případě jsou tak reálné, jako jejich vliv na naši mysl a přínosy, které nám v ideálním případě mohou poskytnout

Zdroj: Do Psychedelic Worlds Really Exist?

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!