Aktuální článek
Chyba v soudním matrixu

Chyba v soudním matrixu

  • Rozhovor s šéfredaktorem Veverkou, nepravomocně odsouzeným za šíření toxikomanie. Jaké jsou největší nesmysly a absurdity v rozsudku?

V prosincovém vydání jsme informovali o bezprecedentní kauze, kdy byl náš šéfredaktor Robert Veverka odsouzen za údajné šíření toxikomanie na stránkách magazínu Legalizace k jednomu roku odnětí svobody s dvouapůlletou podmínkou a společnost Legal Publishing s.r.o. k pokutě 50 000 Kč. Jak se kauza vyvíjí dále a jaká je šance zvrátit tento pokus o nastolení konopné cenzury v českých médiích?

Jak na tebe celá kauza dopadá psychicky? 

Popravdě musím konstatovat, že podávání vysvětlení, vyšetřování, následné trestní stíhání, soudní stání a vyslechnutí si rozsudku, ač nepravomocného, není žádná procházka růžovým sadem. Každá návštěva policie nebo soudu, každá otázka i odpověď je lehce stresující, protože člověk nikdy neví, co tazatel dotazem sleduje, jak odpověď vnímá, jak ji zaznamená a vyhodnotí. Příkladem za všechny budiž třeba policejní výslech v Krnově, při kterém vyšetřující namísto sousloví „harm reduction“ napsal do protokolu „high reduction“. Nevím, zda neslyšel nebo jen neuměl anglicky nebo v tom byl třeba i úmysl, ale kdybych si protokol podrobně nepřečetl a nepožádal o opravu, dnes bych měl ve spisu dokument, který by tvrdil něco jiného, než jak jsem to řekl. A bohužel takových „chybiček“ se v průběhu vyšetřování objevila celá řada. Často to byla i forma zápisu mluveného slova, která po přečtení buď smysl řečeného měnila nebo smysl nedávala vůbec. A všechny tyto maličkosti, kdy se však jedná o vaši svobodu, o spravedlnost, o vaše práva, o vaše podnikání, jsou ve výsledku velmi stresující a vyčerpávající. Časová, finanční i mentální náročnost celé kauzy měla a má nemalý dopad na mé psychické zdraví. Unavuje a vyčerpává ta beznaděj, nejistota ve výsledek a budoucnost magazínu, nedůvěra ve spravedlnost i právní stát i jakási forma zneužívání moci veřejného činitele, když cítíte, že orgány mají navrch jen proto, že jsou to orgány v uniformách či v taláru.

Je pro mě nepřijatelné, aby jakékoli poskytování informací o konopí bylo možno považovat za šíření toxikomanie.

Často by jejich argumentace nebo myšlenkové pochody neměly šanci na úspěch, ale ve chvíli, kdy s vámi jednají z pozice té domnělé moci, tak cítíte, že je v celém tom jejich projevu forma nadřazenosti, výhoda a opora systému a občas snad i touha ponižovat či šikanovat. Když jsem byl svědkem hloupých a naprosto nemístných vtipů ze strany vyšetřovatele, nebo když slyšíte soudce, který rozhoduje o vaší budoucnosti říkat nesmysly typu, že z fotografie květu rozeznává obsah účinných látek v konopí, došlo mi, že proti sobě mám soupeře, jehož výhoda spočívá především v silové pozici. Zažívám tak již více než rok vše, co jsem do začátku své kauzy znal jen z vyprávění jiných, tedy stigma stíhané osoby. Stal jsem se klasickou obětí drogové prohibice, která stojí více na dojmologii než vědeckých poznatcích, opírá se o zastaralou represivní legislativu a chce trestat, aniž by brala v potaz odborné posudky, výsledky vaší práce, skutečné škody, které vaše práce možná napáchala. Zkrátka vás očerní na základě faktu, že se jedná o konopí, které je přeci nelegální, ačkoli to ani není pravda, a v tomto narativu s vámi jednají a utvrzují sebe a nakonec i vás, že jste kriminálník, který zaslouží jen trest.

V prosinci jsi podal proti rozsudku Okresního soud v Bruntále odvolání. Jak konkrétně v něm argumentuješ?

Otázkou zůstává, zda jsem se vůbec dopustil trestného činu, když jsem v Legalizaci poskytoval zásadně informace běžně dostupné a šířené nejen akademickými a státními institucemi, ale i běžnými komerčními subjekty nebo jinými vydavatelstvími. Nejzávažnějším nedostatkem celého rozsudku je dle mého názoru skutečnost, že vedle názorových komentářů soud kriminalizuje i prosté sdělování mnohonásobně odborně ověřené pravdy – ať již jde o vědecky doložené skutečnosti, popisné či historické informace o osobnostech z kultury či politiky, nebo dokonce takové informace, které jsou poskytovány přímo státem a jeho institucemi.

Přesně tak, internet je takových informací plný. Jaké další absurdity z rozsudku jsi vytkl v odvolání?

Rozhodně jsem zmínil, že nemohu nést odpovědnost za to, jak čtenář s obsahem magazínu naloží, především když jsem v magazínu pravidelně varoval před riziky užívání návykových látek včetně konopí a opakovaně upozorňoval na aktuální drogovou legislativu, což koneckonců v odůvodnění rozsudku potvrdil i soud. Přijde mi, že soud významně pochybil, když celou kauzu postavil na tom, že jsem obsahem magazínu měl nejméně jednu osobu inspirovat a podnítit k tomu, aby páchala trestnou činnost. Že si tato osoba z Krnova skrze magazín obstarala semena konopí, dle návodů v magazínu údajně semena zasadila, vypěstovala z nich kytky, ty usušila, čímž vyrobila zakázanou látku THC. Tato osoba, které policie na zahradě našla čtyřicet kytek a které na základě doznání viny podmínečně zastavila trestní stíhání, totiž do protokolu uvedla, že si v magazínu přečetla upozornění, že neoprávněné pěstování konopí může být trestné, ale i přes toto varování semínka zasadila. Soudem předložený konstrukt se tak jeví jako účelová snaha přenést na mě odpovědnost za promyšlené protiprávní jednání někoho jiného. Soudce tak podle mého názoru pochybil, pokud se bez dalšího zkoumání přiklonil k závěru, že odhalený pěstitel nebyl magazínem upozorněn na legalitu pěstování a nakládání s konopím. Protože to není pravda. 

Argumentace soudce Stacha je opravdu prazvláštní. Nemáš pocit, že místy sám sobě odporuje? 

Já si myslím, že si soudce prostě nevěděl rady, jak se s mým případem rozumně vypořádat. Z rozsudku mimo jiné vyplývá, že si soud neučinil jasno v tom, zda bych si měl být vědom protiprávnosti svého jednání, či nikoli. Soudem vyřčené „podněcování“ je přitom ustálenou judikaturou vykládáno jako jednání, kterým se zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob, aby zneužily jinou návykovou látku, kromě alkoholu. Pokud však soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že „zohledňoval celkové zaměření vydávaného časopisu, jehož primárním účelem zjevně nebylo podněcovat další lidi ke zneužívání návykových látek, ale skutečně spíše objektivně informovat veřejnost a částečně i vypomáhat v případě osob potřebujících konopné produkty v léčbě,“ tedy že jsem úmysl podněcovat neměl, pak soud nemůže současně tvrdit, že u konkrétních článků jsem takový úmysl měl. To zkrátka nedává smysl. 

Soudce si neučinil zcela jasno ohledně legality nakládání s konopím.

Rozsudek je vlastně plný domněnek…

Když soud například hodnotí moje vyjádření týkající se mé komunikace se šéfem Národní protidrogové centrály Jakubem Frydrychem, že jsem si s ohledem na jeho kritické vyjádření k magazínu měl být možného protiprávního charakteru obsahu magazínu vědom, zcela tím obrací celou situaci na hlavu. Jak totiž vyplývá z naší e-mailové komunikace, šéf NPC nechal posoudit obsah magazínu z hlediska zákonnosti již roce 2010, kdy jsem ho požádal o rozhovor, avšak žádné trestní stíhání z jeho strany zahájeno nebylo. Pokračoval jsem tak v dobré víře ve své činnosti, protože kdyby byl výsledek Frydrychova zkoumání pro magazín nepříznivý, jistě by musel dle zákona zahájit trestní stíhání. Podobně soud spekuluje o tom, zda Lenka Bradáčová byla dostatečně seznámena s obsahem magazínu, když do něj před lety poskytla rozhovor. K tomuto tvrzení jsem opět předložil kopii e-mailové komunikace s její kanceláří, z níž je zřejmé, že jsem jí o magazínu poskytl podrobné informace i řadu čísel magazínu, a lze tedy předpokládat, že se Bradáčová, jako odpovědný funkcionář státního zastupitelství, s jeho obsahem seznámila nebo si udělala jasno, do jakého média rozhovor poskytuje. Pokud soud takovou věc zpochybňuje, činí tak bez jakýchkoli důkazů a zcela zjevně vynáší takový závěr úmyslně v můj neprospěch. Je přeci zřejmé, že si soudce mohl oba jmenované předvolat jako svědky a normálně se jich zeptat, zda věděli, do jakého magazínu poskytují své odpovědi. 

To vypadá, že soudu časopis nevyhovuje jako takový. Že vadí, že se lidé o konopí dozví solidní informace, a ne jen protikonopnou propagandu.

Je nesporné, že magazín obsahuje články vysoce odborné, články upozorňující na rizika spojená s užíváním návykových látek, ale i články popularizační, názorové komentáře a texty lifestylového charakteru. Magazín se od svého vzniku snaží přinášet o konopí ucelené informace, nezkreslené, v maximální míře objektivní a pravdivé. Jak jsem mimo jiné poukazoval ve své závěrečné řeči, cílem magazínu má být mimo ostatní naplněna i funkce terciární prevence a princip harm reduction ve vztahu ke konopným pacientům i osobám ohroženým drogovou závislostí, což nakonec potvrzují zejména písemná prohlášení respektovaných odborníků Heleny Rampachové, Pavla Nepustila, Jindřicha Vobořila nebo Viktora Mravčíka. Magazín má představovat efektivní nástroj dialogu se zákonodárnou mocí, nastavovat zrcadlo současné protidrogové politice. A má-li magazín obstát jako samostatně financované médium a plnit své funkce, musí být čten, a to nejen odbornou veřejností, ale i širokou veřejností a zejména osobami spadajícími do některé z ohrožených skupin.

Otázkou zůstává, zda jsem se vůbec dopustil trestného činu, když jsem v Legalizaci poskytoval informace běžně dostupné a šířené i akademickými a státními institucemi.

Zkrátka je pro mě nepřijatelné, aby jakékoli poskytování informací o konopí bylo možno považovat za šíření toxikomanie, i kdyby tím byly sdělovány o konopí informace v jistém smyslu pozitivní, protože by takový právní výklad znemožňoval publikaci širokého spektra odborné i umělecké literatury nebo realizaci terapeutické činnosti či výzkumu.

V obžalobě i rozsudku soud zmínil, že jsi v magazínu navozoval dojem legality konopí. 

Soudce si neučinil zcela jasno ohledně legality nakládání s konopím a naprosto ignoruje fakt, že dle zákona o návykových látkách je možno bez jakéhokoli zvláštního oprávnění pěstovat na území ČR konopí s obsahem dnes do 1 % THC (0,3 % do konce roku 2021). Současně zákon za jasných podmínek dovoluje pěstovat konopí pro léčebné použití a užívat ho na základě lékařského předpisu pro vymezený okruh zdravotních potíží. A právě zejména konopní pacienti pak mají nezpochybnitelné právo na to, aby byli informováni nejen o léčebných účincích konopí, ale rovněž i o stavech ovlivnění vědomí, které může konzumace takového konopí přinášet.

Přijde mi to jako kauza hodna Kafkovy pozornosti.

Je to šílený. Jako důkaz absurdity rozsudku, kdy soudce v odůvodnění tvrdil, že v magazínu popisujeme především nelegální odrůdy konopí, jsem odvolacímu soudu poslal osm fotografií květů konopí. Čtyři z vyobrazených odrůd obsahují množství THC do 1 % a čtyři další nad tuto hranici a jsem zvědav, zda budou soudci u Krajského soudu v Ostravě schopni rozeznat rozdíl tak jako soudce Stach. 

Už máš termín odvolacího soudu?

Bohužel na přesné datum dalšího stání stále čekám, ale přiznávám, že už bych měl tuto frašku rád za sebou. 

Podpořil tě ve tvé kauze někdo ze zahraničí? 

Podpora ze zahraničí byla až nebývale vysoká. Kromě obchodních partnerů, spřátelených organizací, médiích zaměřených na konopí nebo jednotlivců z řad konopných pěstitelů či uživatelů se mi ozvali i zástupci organizací hájících práva novinářů. Všichni se zajímali o detaily kauzy, ale když jsem významné části obvinění nechal přeložit do angličtiny a všem rozeslal, někteří se odmlčeli. Jistě v tom hrála roli nejen forma, kterou je takové obvinění napsáno, kdy na první pohled čtenář nabude dojmu, že obviněný je „právem“ stíhaný za ty neuvěřitelné skutky, které jsou popsané. Nicméně takových případů byl skutečně jen nepatrný zlomek, valná většina zahraničních kontaktů spíše nevěřila svým očím a uším, když se doslechla, že jsem stíhán za poskytování a publikací informací o konopí, nikoli jeho pěstování nebo prodej. 

Co bys vzkázal ostatním českým vydavatelům?

Cenzura existuje, právo na informace, svoboda tisku a projevu má své limity, a to nejen zákonné, ale i názorové. Je patrné, že pokud někdo publikuje ucelené a nezkreslené informace o něčem, jako jsou omamné látky a především pak ty nelegální, k tomu kritizuje současnou legislativu nebo postupy orgánů činných v trestních řízeních v nesmyslné válce proti drogám, navrhuje změny legislativy a vůbec v lidech probouzí zájem o takovou problematiku či mění veřejné mínění, může se mu přihodit něco podobného jako mně. A to jen kvůli existenci nesmyslného a z komunistické totality přežitému paragrafu šíření toxikomanie, který lze libovolně aplikovat na každého, kdo o konopí nebo jiných zakázaných látkách píše jinak než negativně. To byl v podstatě závěr a odůvodnění rozsudku bruntálského soudce Stacha, kterému se nelíbil fakt, že v magazínu Legalizace vycházely články, které o konopí informovaly v neutrálním či pozitivním duchu, že přinášely svědectví o benefitech a blahodárných účincích konopí nebo spojovaly s konopím „nevhodné“ skupiny, jako například sportovce.

Co je na tvé kauze největší nespravedlnost?
Že vůbec kdy začala. A že spravedlnost často nenáleží tomu, kdo je v právu, ale tomu, komu je soudem přisouzena.

 


Z rozhovoru s JUDr. Lenkou Bradáčovou v Legalizaci č. 17.

Kde podle vás leží hranice mezi šířením toxikomanie a poskytováním informací v rámci práva na svobodu projevu?

Já myslím, že k tomu se soudy už také vyjádřily. Vždycky je potřeba hledat proporce mezi právem na svobodný projev. Vezměte si třeba knihu Vaříme s konopím, která kdysi vyvolávala velké emoce, zda to je legitimní způsob projevu názoru anebo není, a nakonec ta kauza skončila tak, že se řeklo, to není žádné šíření toxikomanie, to je předávání informací. Vždycky se musí hledat proporce mezi svobodou slova, ale na druhou stranu samozřejmě je potřeba brát zřetel i na přesah do trestního práva. Podněcování, šíření, iniciování, to je aktivní způsob. To není pouze podávání informace. To je aktivní způsob nabádání lidí, aby se určitým způsobem chovali. To není informace typu: my vám tady předáváme tuto objektivní informaci a vy si zvolte – chcete žít takovýto způsob života, nebo chcete žít jiný? Chcete se vystavit tomuto problému, nebo nechcete? My vás informujeme, že pokud se budete chovat takovým způsobem, nebudete postiženi, pokud se budete chovat takto, můžete se postihu vystavit. Tam je ta svobodná volba, jestli se někdo bude chovat nezákonně, nebo zákonně, ale v okamžiku, kdy to přesáhne tu míru podávání informací a aktivně se začne plédovat pro některé aktivity, tak tam risk vystavení se tomu trestnému činu je. To je vždycky ta hranice, kterou je potřeba hledat uvážlivě.

 


Veškeré informace, včetně kompletní obžaloby, rozsudku i odborných posudků, domácí i zahraniční mediální odezvy či způsobů podpory boje proti zastaralé legislativě i zlovůli soudní mašinérie je k dohledání na webových stránkách www.osvetanenizlocin.cz

 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!