Někdo by to nazval předsudkem, někdo profesní deformací. Ale když před aspoň elementárně protřelým pracovníkem přístavní celní správy snad kdekoli na světě přistane zásilka čehokoli z Jižní Ameriky těžší než dva tři kilogramy, začnou ho přirozeně svědit prsty, jak by si zarozbaloval – pokud tedy není dostatečně podplacený. Nicméně pravděpodobnost, že z takového Kindervejce vyšťouráte skrytou kapsli s překvapením, je tak veliká, že i pohraniční kontrole letošního října v Sydney stálo za to prohlédnout si důkladně těch 139 beden banánové dužiny, čerstvě dorazivší z Brazílie. A ejhle! Co čert nechtěl – půl tuny koksu! Teda ale, kdo by si to pomyslel! Kdepak, jednou se řeklo karanténa, tak se halt pár nevysurfovaných protinožčích nosů půjde aspoň proskočit na čerstvou atmosféru. Se zakrytým nosem, pro jistotu, aby je to nesvádělo. Rok 2020 je ostatně snad čímkoli, jen ne dobrým rokem pro sliznice.
