Při pěstování a šlechtění je klonování efektivní metodou optimalizace pěstebního procesu. Hlavní výhodou je absolutní kontrola nad pohlavím, stářím a tvarem rostlin. Neméně užitečné je klonování i případech, kdy zahradník narazí na rostlinu, jejíž genetický materiál by chtěl uchovat k dalšímu využití. Vytvořením mateční rostliny lze prodlužovat život jedince v podstatě do nekonečna.
Postup při klonování rostlin, prověřený generacemi pěstitelů, není nikterak složitý. Z mateční rostliny pomocí zahradnických nůžek, skalpelu nebo ostrého nože odřezáváme 20 centimetrů dlouhé větvičky neboli řízky a ihned je ponoříme do roztoku z 500 mililitrů vody a 5 mililitrů 5% peroxidu vodíku, kde je uchováme před další procedurou. Naší hlavní prioritou je při tomto kroku rychlost, protože odhalené tkáně řízků jsou velmi citlivé na působení vzduchu.
Následně z větviček nůžkami odstřihneme největší a nejstarší listy a zkrátíme větvičky do požadované délky. Výsledkem by měly být větvičky s několika mladými lístky na vrcholku a dvěma či třemi bočními výhonky.
Dbáme na to, abychom stonek seřízli co nejprecizněji a odhalili cévní svazky rostlin bez jejich poškození.
Pro správný vývoj klonu v dobře stavěnou rostlinu s mnoha vrcholky jsou důležité dostatečně veliké mezery mezi uzlinami, ze kterých vyrůstají budoucí větve, takzvaná internodia. Optimální délka internodií na hlavním stonku se pohybuje mezi 40 až 80 milimetry a okolo 25 milimetrů na bočních větvích.
Poslední a nejchoulostivější částí celého procesu je seříznutí konce stonků v úhlu 45°. Dbáme na to, abychom stonek seřízli co možná nejprecizněji a odhalili cévní svazky rostlin bez jejich poškození. Nyní pracujeme co možná nejrychleji. Odhalený konec řezu ošetříme kořenovým stimulátorem a jemně, ale pevně ho zapíchneme do sadbovacího média tak, aby dobře držel a nikde nevykukoval.
Pořádná pařba
Takto připravené řízky umístíme do vhodného prostředí, jehož precizní regulace je klíčem k úspěšnému zakořenění. První tři dny necháme klony v pařníku nebo pod plastovým poklopem s uzavřenými větracími otvory, aby vzdušná vlhkost byla co nejvyšší. Po třech dnech otevřeme větrací otvory a necháme vlhkost postupně odpařovat. Přibližně po týdnu můžeme poklop otevřít vždy na několik hodin denně a od desátého dne ho odstraníme úplně. Naším cílem je postupným snižováním vlhkosti okolního prostředí rostlinku přimět vytvářet nové kořeny, ale zároveň jí musíme nechat dostatek vláhy k přežití. Tu získává listy z vodních par ve vzduchu. Vyschne-li sadbovací médium ještě před vyrašením prvních viditelných kořínků, zvlhčíme ho několika kapkami vody.
Technika „zraňování“ efektivně zvyšuje podíl úspěšně zakořeněných klonů a dokonce i mírně urychluje tvorbu nových kořenů.
Zakořeňující rostlinky nejsou náročné na množství světla, ale je abychom je udrželi ve vegetativním stadiu, musíme jim poskytnout alespoň 18 hodin nepřerušeného světla každý den. Většina zkušených pěstitelů volí plný 24hodinový světelný cyklus. Rychlosti a úspěšnosti zakořenění také napomůže udržování stabilní teploty prostředí okolo 26 °C. První kořínky můžeme očekávat za čtrnáct dnů, ale v některých případech můžeme čekat i měsíc a déle.
Vyšší level
Mezi pěstiteli koluje mnoho „zaručených“ triků a postupů, jak zvýšit a úspěšnost a rychlost při výrobě klonů. Některé z nich najdou oporu ve vědeckých výzkumech.
V období let 2013 a 2014 kanadský tým výzkumníků vedený Lesleym G. Campbellem z Ryersonovy univerzity v Torontu provedl rozsáhlý pokus s cílem zjistit možnosti zefektivnění výroby klonů v komerčních pěstírnách léčebného konopí. Výsledky pokusů Campbell publikoval v roce 2019 ve studii nazvané „Fenotypická plasticita ovlivňuje úspěšnost produkce klonů u průmyslově pěstovaných farmaceutických odrůd Cannabis sativa“.
Při pokusech se ukázalo, že „wounding“, česky zraňování, je nesmírně efektivní technika, neboť se tak zvyšuje podíl úspěšně zakořeněných klonů a dokonce i mírně urychluje tvorba nových kořenů. Wounding provádíme na spodních 20 až 50 milimetrech stonku těsně nad řezem. Pomocí skalpelu nebo žiletky opatrně seškrábeme svrchní vrstvu epidermu, tedy pokožky rostliny. Zraňování provádíme před ponořením řízku do kořenového stimulátoru.
Zajímavým zjištěním byl vliv různých typů osvětlení na rychlost a úspěšnost produkce zdravých klonů. Výzkumníkům se sice nepodařilo změnami v osvětlení ovlivnit tvorbu kořenů, ale podařilo se jim dosáhnout zásadních změn ve stavbě matečních rostlin. Při péči o mateční rostlinu je naším cílem nejen ji udržet ve vegetativním stadiu, ale také na ní vypěstovat co nejvíce vhodných částí pro odebrání řezů. Právě vlnová délka světla má na morfologii rostlin zásadní vliv a správně vybraným osvětlením můžeme rostliny doslova vytvarovat podle svých představ. Pěstitelé pod umělým osvětlením tohoto faktu využívají, když ve vegetativní fázi vystavují rostliny většímu množství světla z modré části spektra a dosahují tím u rostlin většího množství bočních výhonků s kratšími internodii a většího množství vrcholků. Po přechodu na květové výbojky, které září v barvách blíže k červené části spektra, se rostliny začnou natahovat do výšky a mezery mezi jednotlivými uzlinami se zvětšují.
Rozhodneme-li se pro klonování rostliny v pokročilé fázi květu, vybíráme k výrobě řezů větvičky s co nejmenším množstvím kvetoucích palic.
Při prováděném pokusu vyšlo najevo, že na matečních rostlinách pod metalhalidovými či plazmovými výbojkami vyrostlo v průměru 160 větviček s kratšími internodii okolo 23 milimetrů. Když výzkumníci tyto výbojky obohatili světlem o vlnových délkách v červené části spektra, pozorovali prodloužení uzlin mezi větvičkami, ale jejich počet se snížil na 124 větviček na rostlinu.
Úspěšnost a rychlost produkce klonů ovlivní samozřejmě i výběr odrůdy. Například při výše popsaných pokusech kanadských vědců byly řízky z kultivaru Ghost Train Haze připraveny k výsadbě po zhruba 10 až 12 dnech, ale řízky z odrůdy Bubba Kush potřebovaly k zakořenění 14 až 16 dnů.
Hledání Samice
Většina hobby pěstitelů začíná s klonováním ve snaze zachovat jedinečnou samičí rostlinu, která je uhranula svým vzhledem, vůní, výnosem či rychlostí kvetení. Nezřídka se však stane, že vhodnou mateční rostlinu odhalíme až v průběhu kvetení. Pokud jsme si neudělali záložní klony, mohlo by se na první pohled zdát, že nám na tuto jedinečnou rostlinu v budoucnosti zbude jen nostalgická vzpomínka. Naštěstí máme několik možností, jak si poradit i v těchto případech.
Pro úplnost je potřeba zmínit, že moderní věda nabízí možnost buněčného množení z genetického materiálu získaného z rostliny v jakémkoli stadiu vývoje, ale tyto možnosti jsou běžným zahradníkům na míle vzdáleny. Můžeme však využít faktu, že rostliny, u nichž je produkce květů a plodů závislá na fotoperiodě, mají schopnost vrátit se zpět do vegetativního stadia růstu. Stačí je vystavit po dobu několika týdnů 18 až 24 hodinám nepřerušeného světla denně.
Rozhodneme-li se pro klonování rostliny v pokročilé fázi květu, vybíráme k výrobě řezů větvičky s co nejmenším množstvím kvetoucích palic. Ty většinou najdeme ve spodních patrech rostliny. Procedura odběru řízků a péče o ně se v tomto případě neliší, ale musíme počítat s podstatně delší časem, než zpozorujeme první kořínky.
Alternativou k odběrů klonů je při sklizni nechat spodní část rostliny netknutou, odstranit část kořenového balu a přesadit rostlinu do nového substrátu. Přibližně po dvou měsících můžeme z takové rostliny klonovat další jedince.
Nicméně pokud chceme mít v pozdní fázi kvetení k dispozici obě tyto metody, musíme na spodcích našich rostlin nechávat vždy několik tenkých větviček, které jinak většina pěstitelů v průběhu kvetení odstraňuje.
Základní výbava a péče o nástroje
Ostré zahradnické nůžky, skalpel nebo žiletka
Nástroje udržujeme vždy čisté a dokonale ostré. Odebíráme-li řezy z několika rostlin, máme pro každou z nich sadu nástrojů nebo nástroje před použitím dezinfikujeme peroxidem vodíku. Předcházíme tím šíření virů a patogenů z jedné rostliny na druhou.
Plastový pařník nebo poklop s odvětráváním
Při výrobě menších řezů si vystačíme s některým z levných plastových pařníků dostupných v každém zahradním centru. Ve specializovaných obchodech pro pěstitele najdeme plastové poklopy, pod které se vejdou i vyšší a mohutnější řezy. Důležité je, aby byl námi zvolený poklop průhledný a umožnoval regulaci ventilace.
Sadbovací médium
Co se týče velikostí, typů a tvarů, sadbovacích médií je celá škála. Za standard jsou považovány kostky z minerální vlny (rockwool), jejichž výhodou je snadná manipulaci a vysoká schopnost zadržovat vodu. Vybíráme si takové médium, ve kterém bude řízek dobře držet a bez potíží ho udržíme vlhké po dobu několika týdnů.
Kořenové stimulátory
Stejně jako v předchozím případě i přípravků stimulujících růst nových kořenů najdeme na trhu nepřeberné množství. Od práškových přes gelové až po úplně tekuté. I u nich platí pravidlo, že vybíráme podle osobních preferencí. Můžeme si vyrobit i vlastní kořenový stimulátor. Propasírujeme skrze jemné sítko dužinu rostliny aloe vera a výsledný „gel“ poslouží jako výborný přírodní zakořeňovací přípravek.
Osvětlení
K osvícení řízků postačí bohatě 50wattová žárovka vyzařující denní světelné spektrum. Není potřeba ani časovač, neboť 24hodinová fotoperioda řízkům svědčí.
